Minuty uběhly a Thomas nás odvezl do obchodu, kde jsem měla zkontrolovat svatební šaty. Než jsme vyrazili, Evan mi dal svou vizitku a řekl, ať si vezmu, co budu potřebovat. Oznámil, že je příliš zaneprázdněný, než aby s námi šel, a tak požádal svou sekretářku, aby mě doprovodila. Jízda byla tichá, hlavu mi zaplavovaly nejrůznější myšlenky. I když jsem byla ztracená v myšlenkách, nemohla jsem si nevšimnout bočních pohledů, které mi sekretářka neustále házela. "Asi se diví, co s ní její šéf má," pomyslela jsem si a v duchu se zasmála. Po nějaké době jsme zastavili u obrovské budovy. Vypnul motor, všichni jsme vystoupili a zamířili k budově. Rozšířily se mi oči, když jsem uviděla název hrdě vyobrazený na vrcholu budovy. Viděla jsem tohle místo jen na internetu, protože to nebylo místo, kam by mohl jen tak někdo vstoupit. Ostraha se na nás vřele usmála, když jsme ho míjeli a zamířili ke dveřím. Když jsme vešli dovnitř, oči se mi ještě více rozšířily nad interiérem gigantické budovy. Křičelo to luxusem. Různé designy různých oděvů a oblečení byly elegantně vystaveny všude a všechny vypadaly úchvatně. Téměř okamžitě k nám přišla hezká dáma s profesionálním úsměvem. Byla blond, s živýma modrýma očima a hezkou tváří. Její outfit jí tak dobře seděl, zvýrazňoval její svůdné křivky. Když k nám došla, pozdravila nás a ukázala perfektní řadu zubů. Okamžitě poznala Thomase a nasměrovala nás do soukromější části. Uvedla nás do velmi velké místnosti, kde byly vystaveny různé barvy, odstíny, styly a textury svatebních šatů. Na chvíli jsem stála bez hnutí, oslněna tou krásou, která se přede mnou rozprostírala. "Svatební šaty jsou připravené, pojďte tudy," řekla a nasměrovala nás do rohu místnosti. "Páni," řekla jsem, když jsem uviděla ty okouzlující šaty, ke kterým nás dovedla. Byly to všechno, co jsem si kdy představovala, a ještě víc. Na zlomek vteřiny jsem přemýšlela, jak báječné by to bylo, kdybych se opravdu vdávala za lásku svého života. Zahnala jsem tu myšlenku, když jsem se jemně dotkla šatů. "Chcete si je vyzkoušet?" zeptala se ta hezká dáma. "Ano," vydechla jsem, stále okouzlená. Usmála se, zavolala někoho, aby přinesl šaty, a já jsem byla uvedena do zkušební kabiny. Pomohla mi obléknout šaty, opatrně je upravila na správné místo a seděly mi perfektně, jako by byly ušité jen pro mě. "Tak mi sluší," řekla jsem, prohlížela jsem se v zrcadle a sledovala, jak zachycují světlo a třpytí se. Vypadala jsem perfektně. "Ano, madam, ujistili jsme se, že jsme si nechali udělat správné míry, když jste přišla minule," řekla s úsměvem. "Kdy?" zeptala jsem se zmateně. "Přišla jste před dvěma týdny s panem Evanem, abyste si nechala změřit míry, pamatujete?" řekla. Na chvíli jsem vypadala zmateně, pak mi to došlo! Musela to být Evanova nevěsta v kómatu. Řekli mi, že jí vypadám podobně, i když jsem ji sama neviděla. "Aha," řekla jsem a usmála se. Poté, co jsem se obdivovala v zrcadle, mě dáma požádala, abych šla ukázat ostatním, a tak jsme vyšli ven. Když jsme k nim kráčeli, byla jsem překvapená, že je tam Evan. "Páni," řekla jeho sekretářka, když mě uviděla. V místnosti najednou zavládlo ticho, všechny oči se upřely na mě a já jsem se rozpačitě podívala dolů, když jsme před nimi stáli. "Vypadáš dobře," slyšela jsem Evana říct, odkašlal si a podíval se na svůj telefon. "Děkuji," řekla jsem a podívala se na něj. Poté jsme se vrátili do zkušební kabiny a já jsem se převlékla zpět do svého oblečení, zatímco oni balili šaty. Když jsem byla hotová, vrátila jsem se k ostatním, zatímco jsme čekali, až je dobalí. "Nečekala jsem, že tě tu uvidím," řekla jsem Evanovi a snažila jsem se navázat rozhovor. "Jo, zavolali mi, abych si vyzvedl oblek, původně jsem zapomněl, že jsem si od nich také objednal oblek na svatbu," odpověděl. Po několika minutách mu přinesli oblek, a tak šel do zkušební kabiny, aby si ho vyzkoušel. Když vyšel ven, oči se mi prakticky rozšířily, když jsem si ho prohlédla. 'Sakra,' pomyslela jsem si. Vypadal tak dobře. Viděla jsem, jak jeho sekretářka a ta hezká dáma hladově krmí své oči a neobtěžovaly se to skrývat. Nemohla jsem jim to zazlívat, dělala jsem to taky. "Vypadáš dobře," řekla jsem, když zavládlo ticho, protože se na něj všichni dál dívali. "Já vím," odpověděl sebevědomě a já jsem si nemohla pomoct a protočila jsem oči. "Sedí ti perfektně, jako druhá kůže," řekla ta hezká dáma a otřela mu paži, ale udělala to tak, že to vypadalo, že mu jen upravuje oblek. "Dobře, vypadneme odsud," řekl, nevšímal si jí a vrátil se do zkušební kabiny. O chvíli později se auto opět rozjelo, když jsme odjížděli, s našimi věcmi v kufru. Evan řídil sám, a tak se odvezl zpět do své kanceláře a požádal nás, abychom šli nakupovat a vzali si, co potřebuji. Jízda byla tichá a nikdo se nestaral o to, aby navázal rozhovor nebo zapnul hudbu. "Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se sekretářky a snažila jsem se ji poznat. "Beatrice," odpověděla a ťukala do telefonu. "Já jsem Emma," nabídla jsem. "Já vím," byla její krátká odpověď. Zdálo se, že si nechce povídat, a tak jsem ji nechala být. Jen jsem se nudila, to je vše. Brzy jsme dorazili do dalšího gigantického nákupního centra a vydali jsme se dovnitř. Uvedli nás do sekce s oblečením, ale Thomas s námi nešel, stál venku a bedlivě sledoval okolí a já jsem na vteřinu pomyslela, že není jen řidič. Prohlédla jsem si nějaká trička a šortky s pár šaty, protože pravda je, že můj šatník byl prakticky prázdný, protože se zdálo, že Liam si s nimi také poradil. I když jsem nechtěla vypadat jako chamtivá mrcha, která se snaží využít Evanových peněz, oblečení jsem nutně potřebovala a moje peníze ještě nebyly převedeny. "Páni, to je drahé," stěžovala jsem si, když jsem uviděla štítky. Začala jsem některé vracet, když se na mě Beatrice podívala s nechutí a řekla: "To není drahé a jejich kvalita je špičková," řekla odmítavě. "Kromě toho, to nejsou tvoje peníze," dodala. "Já vím, že to nejsou moje peníze, jen říkám, že je to drahé," snažila jsem se ospravedlnit. Po chvíli jsme měli plné ruce, když jsme šli k pokladně. Beatrice si prakticky vybrala skoro všechno, o čem si myslela, že mi bude slušet, a všechny moje stížnosti padly na hluché uši. Taky si něco vybrala pro sebe. Její odpověď na mé stížnosti byla, že to nejsou moje peníze a kromě toho se vdávám za miliardáře, takže bych měla být připravená utrácet rozmařile. Nebyla jsem ten typ, který by rozmařile utrácel něčí peníze, rozhodně ne nějakého chlapa, kterého sotva znám. Měla jsem dostat zaplaceno a to mi stačilo. Po zaplacení nám Thomas pomohl odnést četné tašky do auta a odjeli jsme. "Další zastávka je tvůj dům," informoval mě Thomas. "Dobře," odpověděla jsem a vzpomněla jsem si, že se dnes stěhuju k Evanovi. Dala jsem mu nějaké pokyny a po nějaké době jsme zastavili u mého domu. "Nebudu dlouho, není moc co balit," řekla jsem Thomasovi, když jsem opouštěla auto a šla k domu. "Dobře, dej mi vědět, až budeš hotová, abych ti mohl pomoct odnést věci," zavolal zpět. Když jsem vešla dovnitř, začala jsem balit své nezbytnosti, protože nebylo moc co balit. Najednou jsem si uvědomila, že můj dům je prakticky prázdný. Od návratu z nemocnice jsem si ničeho nevšimla, protože jsem sotva dokázala jasně myslet. Smutně jsem zavrtěla hlavou, když jsem si všimla všech chybějících věcí v mém domě. Liam mi nejen vzal ledvinu, vyprázdnil mi účet a také mi vykradl dům. Po zabalení toho mála, co zbylo, jsem se naposledy rozhlédla a s taškou za sebou jsem vyšla ven. Neměla jsem s sebou moc věcí, jen zbývající oblečení a věci, které jsem pravidelně používala. Když jsem zamkla dveře a vydala se k nim, Thomas se na mě pobaveně podíval. "To je všechno?" zeptal se. "Ano, nemám moc věcí," odpověděla jsem, když si vzal tašku a pomohl mi ji dát do auta. Když jsme byli hotovi, odjeli jsme směrem k mému novému domovu.