Rosaline – pohled první osoby "Teď už můžeme," Pohlédl na mě, jeho oči se leskly v tlumeném světle auta. "Jsi si tím jistá?" zeptal se a prsty mi kreslil obrazce na stehně. Zaryla jsem zuby do spodního rtu a snažila se zadržet vlnu touhy, která mě hrozila pohltit. "Ano," vydechla jsem, sotva jsem slyšela vlastní hlas přes zvuk svého bušícího srdce. Usmál se a jeho ruka se posunula výš k mému pasu.