Rosaline – pohled z její perspektivy S bušícím srdcem a zrychleným dechem jsem se snažila zformulovat svou úplně první otázku. „Kolik ti je let?“ „Dvacet osm,“ zeptal se a ostře se mi zadíval do očí. Cítila jsem mrazení kolem uší. Devět let. Byl o devět zasraných let starší než já. Můj mozek šílel představami, co všechno by mě mohl naučit. Tiše jsem polkla, přikývla a sklopila zrak, abych nabrala sílu na druhou otázku. „Budeme těch šest měsíců sdílet stejnou postel?“ Zvedla jsem pohled a podívala se na něj. Sál na svůj spodní ret, na moment sklopil zrak a pak ho zase zvedl, aby odpověděl. „Bude to exkluzivní, pokud se na to ptáš,“ řekl a já si kousla do spodního rtu, snažíc se ptát dál. „Co tím myslíš?“ Díval se mi přímo do očí, když odpovídal. „Budu předstírat, že jsem tvůj manžel na veřejnosti, a ty budeš předstírat, že jsi moje žena v mé posteli,“ řekl bez stopy studu a já nervózně zamrkala, cítíc se nesměle. Sklopila jsem zrak a sevřela lem jeho kabátu, který mě chránil před chladným počasím, a snažila jsem se zeptat dál. „V posteli znamená fyzické zapojení?“ Tiše přikývl a řekl. „Ano,“ odpověděl suše a já zamračila obočí. „Ale proč exkluzivní? Chci říct, je to jen šestiměsíční manželství a ty můžeš mít, co chceš s jakoukoli dívkou a mně by to nevadilo,“ snažila jsem se říct, cítíc se trochu nervózně a vystrašeně. „Pak jaký má tohle manželství smysl? S takovými podmínkami se můžeš vdát i za Kellena a navíc to bude na celý život,“ řekl a já sklopila zrak. Měl pravdu. Nevěděla jsem, co to sakra říkám. „Dobře…, ale já Kellena milovala a tebe nemiluju. Je v tom rozdíl. A je to jenom fingované manželství,“ snažila jsem se říct a zhluboka se nadechla. „Jen pro nás, ne pro svět. Pokud média zjistí, že jeden z nás chodí s někým mimo naše manželství, bude to pro obě společnosti velký problém,“ řekl a já tiše přikývla, chápajíc jeho pointu. „Dobře, ale mám jednu podmínku,“ snažila jsem se říct. „Povídej,“ odpověděl. „Výměnou za exkluzivní manželství mi budeš muset pomoct porozumět podnikání,“ řekla jsem a on si kousl do spodního rtu a trochu zamračil obočí. „Za to, že ti pomůžu porozumět podnikání, budeš poslouchat všechno, co ti budu říkat v naší ložnici,“ řekl a já nervózně polkla, uvědomujíc si, že mluví jako sexuální maniak. Proti své vůli jsem cítila lehké vlhko ve svém jádru z jeho slov. Snažíc se přitisknout stehna k sobě, snažila jsem se říct. „Ne každý den,“ Zhluboka se nadechl. „Každý zasraný den,“ prohlásil a já polkla, cítíc se slabší v kolenou. „Zničíš mě do konce těch šesti měsíců,“ řekla jsem si pro sebe a on se na moment kousl do rtu. „Třetí otázka?“ zeptal se a já nervózně polkla, snažíc se zeptat. „Věříš v lásku?“ Zhluboka jsem se nadechla. „Co když se ty nebo já… zamilujeme?“ zeptala jsem se a on okamžitě vstal ze židle. „Žádná láska. Exkluzivní manželství na šest měsíců. Pomůžu ti porozumět podnikání a převedu na tebe všechny akcie tvé společnosti a společně zničíme Kellena. Platí, nebo neplatí?“ zeptal se, podíval se na mě a strčil si telefon do kapsy. Také jsem nervózně vstala a v hlavě mi vířily otázky. Cítila jsem, jak mi divoce buší srdce a potí se mi dlaně. Nevěděla jsem, jestli to může fungovat, ale dostat se pod někoho, koho nemůžu ani milovat, mě trochu děsilo. Ale můj otec neměl čas. Manželství se nedalo odložit. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a lehce přikývla. „Platí,“ řekla jsem a podívala se na něj, jak se ke mně o něco přibližuje. „Už je pozdě, odvezu tě domů,“ řekl a já se zhluboka nadechla a přikývla. Jemně mi položil ruku na rameno a já cítila, jak mi tělem projíždí vlna úlevy. Doprovodil mě galerií a najednou jsem se zastavila. „Počkej!“ řekla jsem a on se na mě podíval. „Můžeš na mě počkat na parkovišti?“ zeptala jsem se pomalým hlasem a on přikývl. „Jak si přeješ,“ řekl a tiše odešel a nechal mě uprostřed galerie. Zhluboka jsem se nadechla, abych nabrala veškerou svou sílu a zamířila ke dveřím té hrozné místnosti. Na moment jsem zavřela oči, silně na ně zaklepala a čekala, až mi někdo otevře. Když se další dvě minuty nikdo neozýval, znovu jsem zabušila a uslyšela jsem ženský chichot s tlumeným hlasem přicházejícím z druhé strany dveří. „Už jdu!“ Dveře se otevřely a já se podívala na tu samou dívku, která byla s ním. Snažila jsem se nasadit úsměv a zeptala se. „Je tady Kellen?“ Zmateně zamračila obočí a pokusila se zavrtět hlavou, ale já ji okamžitě odstrčila stranou a vpadla přímo do pokoje. „Rosaline!“ Kellen byl zaskočený, když mě uviděl a snažil se přikrýt peřinou. „Ne… ne, neboj se,“ snažila jsem se říct a zavrtěla hlavou. „Nepřišla jsem vás rušit, jen jsem ti chtěla dát vědět, že už se nebudeme brát,“ řekla jsem a on okamžitě slezl z postele a zamířil ke mně. „Rosaline! Omlouvám se. Nechtěl jsem… Já jen… Byl jsem opilý… Omlouvám se…“ Jeho prosby pokračovaly, když jsem vycházela ze dveří a podívala se na tu dívku. „Můžeš pokračovat, ty děvko!“ Byla jsem vzteklá a rozzlobená. Když jsem sešla na parkoviště, uviděla jsem ho, jak si prohlíží telefon a zvedl pohled, když uslyšel zvuk mých podpatků. Trochu se usmál a otevřel mi dveře svého Mercedesu Maybach a já se zhluboka nadechla a sedla si do auta. Slzy mi opět stály na víčkách, připravené každou chvíli spadnout. Naštěstí seděl tiše a začal řídit bez jakéhokoli rozhovoru. Za pár hodin se toho stalo hodně, ale skutečný boj začne, až o tom všem řeknu svému otci. Za žádných okolností jsem mu ale nemohla říct o šestiměsíční manželské smlouvě. Byl by zdrcený, kdyby si to uvědomil a jeho problémy by se jen zvětšily. „Jsme tady,“ řekl a zastavil auto v parkovací linii mého sídla. Unaveně jsem se nadechla, podívala se na něj a snažila se říct. „Myslím, že bychom to měli říct mému otci,“ Polkl a přikývl, odepínajíc svůj i můj bezpečnostní pás. Otevřel dveře a obešel auto, aby mi otevřel dveře. Podívala jsem se na něj, jak mi podává ruku a tiše jsem ji přijala. „Myslíš, že bude souhlasit?“ snažila jsem se zeptat a on se mi podíval do očí. „Má nějaké důvody to odmítnout?“ zeptal se a já sklopila zrak, neschopna na to odpovědět. Zvedla jsem pohled, když jsem ucítila, jak mi jemně hladí rameno a naplňuje mě nadějí a pozitivitou skrze své oči. „Jdu za tebou,“ řekl a já nervózně polkla a vešla do sídla. Protože lékaři zvedli ruce kvůli rakovině mého otce v posledním stádiu, starali jsme se o něj jen doma. Vybavení a sestry byly k dispozici neustále. Prošla jsem halou a galerií a došla k jeho pokoji a sevřela jsem pěst na klice. Nabrala jsem odvahu, otevřela dveře a podívala se na něj, jak leží na posteli. Podívala jsem se na sestru, kterou probudil zvuk dveří a podívala se na mě. „Slečno Andersonová,“ Přikývla jsem a naznačila jí, aby seděla dál a zamířila jsem k otci. „Tati,“ zavolala jsem pomalu a unaveně jsem se na něj podívala, jak líně otevírá oči. Jeho tvář byla ještě více opuchlá než předtím. „Rose,“ řekl pomalým, bolestivým hlasem a nemohla jsem si pomoct, ale slzy se mi nahrnuly do očí. Sedla jsem si vedle něj, zeptala se ho jako obvykle, jak se má a snažila jsem se mu všechno říct. Začala jsem s tím, že mě Kellen podváděl a pak jsem zajistila dohodu s Dominicem. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem tu dohodu vyslovila jako manželství. Z toho, co jsem řekla, se napnul, ale věděl, kdo je Dominic. Jeho výrazy nevypadaly příliš příjemně, ale nebyly ani příliš sklíčené. „Je připravený řídit společnost?“ zeptal se roztřeseně a já si kousla do spodního rtu. „Ano, tati,“ Lež. Ale nemohla jsem mu ještě víc zhoršit život. Zavřel oči a jemně mi pohladil ruku. „To je dobře,“ řekl unaveně a já se ho pomalým hlasem zeptala. „Přišel se s tebou také setkat,“ Polkl a znovu otevřel oči. „Pane Martinezi,“ snažila jsem se zavolat a podívala jsem se na otevírající se dveře. Dominic držel kytici květin a hned mě napadlo, jak se mu podařilo sehnat ji tak pozdě v noci. Přešel k nám a položil květiny na stolek vedle postele. „Pane Andersone, jak se teď cítíte?“ řekl a můj otec se na něj podíval s lehkým úsměvem. „Cítím se o něco lépe, když slyším, že jste souhlasil se sňatkem s mou dcerou. Jsem nesmírně vděčný za vaši laskavost a přeji vám, abyste AGC vynesli do nových výšin,“ řekl pomalu a vkládal do každého slova velké úsilí. Dominic se s ujištěním dotkl jeho ruky a přikývl. „Kdo by mohl odmítnout dívku jako Rosaline,“ řekl a můj otec unaveně přikývl a znovu zavřel oči. Dominic se na mě podíval a já přikývla, naznačujíc, že může odejít. Poté, co odešel, jsem se rozhodla zůstat vedle svého otce. Noc se zdála dlouhá, ale věděla jsem, že od zítřka bude ještě delší. Souhlasila jsem, že se na šest měsíců stanu hračkou mocného miliardáře. Nevěděla jsem, co se mnou bude každý den dělat. Ale byla jsem si jistá jednou věcí: Chtěla jsem, aby těch šest měsíců uběhlo co nejdříve. Můj otec mi nevěřil. Nikdy nevěřil, že bych mohla zvládnout společnost, proto se tak zoufale snažil mě vdát. Ale díky této dohodě bych měla šanci se světu dokázat. Uprostřed chaosu tisíců myšlenek, které mi vířily v hlavě, jsem nevěděla, kdy usnu. Probudila jsem se, když mě pokojská zatřásla a podívala jsem se na ni, jak pro mě drží sluchátko společného telefonu. „Chce s tebou mluvit,“ řekla a zmateně jsem zamračila obočí, nevědíc, kdo to je. Vzala jsem sluchátko, přiložila si ho k uchu a pomalu zavolala. „Haló,“ „Dobré ráno, malá Rose,“ Ten hlas mi způsobil silné mrazení v zádech a okamžitě jsem vstala z místa a vyšla z otcova pokoje. „Pane Martinezi,“ řekla jsem a uslyšela jsem, jak v odpovědi říká. „Nechtěl jsem tě rušit, ale chtěl jsem vědět, v kolik hodin budeš připravená, abych tě mohl vyzvednout,“ řekl a já se okamžitě podívala na svůj telefon, abych zjistila, že už je 11:15 dopoledne. „Umm, do tří odpoledne,“ snažila jsem se říct, vzpomínajíc na čas schůzky v kostele. „Dobře, tak se brzy uvidíme,“ řekl a já vrátila sluchátko telefonu a sprintovala do svého pokoje. Po rychlé koupeli jsem přivítala svou maskérku na její schůzce. Začala mi dělat vlasy, make-up a všechno. Oblékla mě do těchto krásných bílých šatů s dlouhou vlečkou a lehkou průhledností. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, zalily se mi oči slzami. Byl to pro mě tak velký den a jaká smůla, že mě můj otec nemůže doprovodit uličkou. Ale je to skutečné manželství. Je to jen smluvní dohoda. Smlouva na šest měsíců, abych zničila Kellena, chovala se jako Dominicova manželka a dostala svou společnost zpět do svých rukou. Pokojská mi oznámila, že přijel, aby mě vyzvedl a zhluboka jsem se nadechla, abych učinila velké rozhodnutí svého života, nevědíc, kde budu stát za šest měsíců. Ale jedno bylo jisté, že mě v těch šesti zasraných měsících úplně zničí.