Rosaline – pohled z její perspektivy Když jsem se snažila zaostřit zrak na tu osobu skrze škvíru v závěsech, můj celý svět se během několika minut rozpadl na kousky. V pokoji byla tma, ale světlo z lampy na nočním stolku mě přesvědčilo, že mé oči nelžou. Ozvěny jeho sténání, které mi kapaly do uší, mi podlomily kolena. V hrudi jsem cítila bolest, jako by mi do ní střílely kulky. Můj hrudník se náhle dusil a slzy mi bez námahy stékaly po tvářích s nesnesitelnou bolestí. "Roztáhni to víc – roztáhni ty zatracený nohy víc, děvko," Z jeho slov se mi v krku udělal knedlík a chtělo se mi zvracet, čemuž jsem okamžitě zabránila tím, že jsem si položila dlaň na ústa. "Aaaaaannhhhhhhh, anoóóó, támhleeee, šukej měeee, Kellene," Dívka, která klečela na všech čtyřech a brala ho zezadu, mu v odpověď zasténala. Vlasy měla stažené do těsného culíku, prsa jí vypadávala z toho odhalujícího černého korzetu a jeho ruka na jejím zadku s prsty zaháknutými za lem jejích kalhotek, aby je udržel stranou od její vagíny, mi dostatečně napověděla, kdo to je. Děvka. "Copak zítra nemáš svatbuuuuu aaahhhhhh?" Její slova mi stáhla žaludek a z očí mi začaly padat další slzy. Jak to vůbec mohl udělat? Hrál to celou dobu? Ty růže, ty zprávy, ty schůzky, to všechno bylo jen proto, aby ze mě a z mé rodiny udělal blázny? Plácl ji silně po tvářích na zadku a ona bolestivě zasténala. "Ahhhhhhhh," Nohy se mi třásly, když jsem se snažila uniknout z okna pokoje. "To jo, ale koho zajímá ta malá dáma v nesnázích," Zavrčel a držel ji za culík v pěsti, aby jí zaklonil hlavu, zatímco do ní tvrději vrážel. "Udělej se pro mě, ty malá děvko, řekni mi, že jsi celá moje," Jeho slova byla to poslední, co jsem teď chtěla slyšet. "Ahhhh, anoóóó, jsem celá tváááá," Odpověděla mu a já jsem propukla v tisíc dalších vzlyků. Pohybovala jsem nohama kolem, nevěděla jsem, co budu teď dělat. Otcův stav se zhoršil. Neměli jsme už žádné další dny. A nemohla jsem si vzít toho muže s vědomím toho, co mě čeká. Moje budoucnost byla jasná před mýma očima. Během těchto pěti minut jsem si uvědomila, za co mě Kellen považuje. Během těchto šesti měsíců toužil jen po mém dědictví v hodnotě miliardy dolarů. Jaký to byl chytrý muž. Měl vlastní společnost v hodnotě miliardy dolarů a chtěl jen přesměrovat finanční prostředky přes společnost mého otce do jeho prostřednictvím této aliance. A využil situace zhoršujícího se zdraví mého otce. Žádost o ruku, drama zamilování se do mě. Jak jsem mohla být takový hlupák, abych spadla do té pasti? Jak jsi mohla být takový hlupák, Rosaline? Jak jsi mohla být takovou návnadou pro něj? A jak sakra to řeknu svému otci? Nevěděla jsem, ale musela jsem něco udělat, abych ochránila staleté dědictví mé rodiny. Chtěla jsem od něj utéct, ale kam bych teď šla? Se slzavým zrakem jsem při útěku odtamtud narazila do nějakého muže. "Opatrně!" Jeho hlas upoutal mou pozornost a já jsem se okamžitě stáhla zpět a začala si utírat slzy. "Promiňte, promiňte, moc se omlouvám," Slzy se změnily v řeku a já jsem nevěděla, proč se mi v hrudi cítím tak těžce a můj hlas je roztřesený a vyděšený. "Hej, uklidněte se, co se stalo? Jste v pořádku? Hledáte někoho? Kde jsou vaši rodiče?" Cítila jsem jeho ruku na rameni a okamžitě jsem ji odstrčila. "Jak na vás vypadám? Jako dítě?" Můj hlas byl roztřesený a bez dechu a já jsem najednou padla na kolena, celá zlomená. A propukla jsem v pláč. Cítila jsem, jak se mi celý život rozpadá na tisíce kousků. "Uklidněte se," Jeho hlas mi zněl v uších a já jsem nekontrolovatelně vzlykala. Můj uslzený pohled padl na kapesník, který mi podával, a já jsem váhala, jestli si ho mám vzít, a pomalu jsem zavrtěla hlavou. "Pojďte se mnou," Řekl a jemně mě chytil za zápěstí, aby mi pomohl postavit se na nohy, a já jsem se cítila ještě zranitelnější. "Našla jste ho, jak vás podvádí, že?" Jeho slova unikla bolestivým tichem galerie a já jsem cítila děsivé mrazení v zádech. Jak to sakra věděl? Zvedla jsem pohled, abych se mu podívala do tváře, jen abych si všimla a utopila se v jeho šedých očích, které se na mě dívaly zpět. "Jak to víte?" Slova mi bez námahy unikla z úst, zatímco jsem zírala na jeho husté a dlouhé obočí, jeho ostrou čelist a krásné plnější rty tmavě růžové barvy. "Je to moje párty a on je můj největší konkurent," Informoval mě a já jsem cítila sevření v žaludku z jeho hlubokého, chraplavého hlasu. Zamračila jsem se a snažila si trochu vzpomenout na jeho pozadí a on řekl. "Dominic Martinez," Sklopila jsem pohled na jeho ruku, která čekala na moji ruku na podání ruky, a najednou jsem se cítila menší. Menší velikostí, menší bohatstvím, menší mocí a malá v každém zatraceném smyslu. Neviditelně jsem se ostře nadechla a natáhla ruku, zpocenou nervozitou a strachem. Podívala jsem se na něj, trochu otočila ruku, pomalu mu přejela palcem po hřbetu ruky a naklonila se, aby mu políbila klouby. "Ros…Rosaline Anderson," Podařilo se mi říct a snažila jsem se pomalu stáhnout ruku, protože dotek jeho rtů mi podlomil kolena. "Pojďte se mnou," Řekl a já jsem cítila, jak mi omotává kolem ramen svůj teplý kabát. Upřímně jsem se nadechla a snažila se uklidnit svůj pláč. Byla jsem s ním uvízlá v galerii, která vedla na balkon; noc ztmavla a počasí se ochladilo. Podívala jsem se na něj, jak mi přistavuje židli. A pomalu jsem se posadila. Prsty se mi doslova třásly. Právě jsem viděla svého snoubence, jak mě podvádí den před naší svatbou. Můj otec ležel na lůžku a čekal, až se vdám a uvidím, jak jeho impérium v hodnotě miliardy dolarů přejde do správných rukou, než se konečně vzdá své rakoviny. "Zítra máte svatbu," Jeho hlas upoutal mou pozornost a já jsem ho viděla sedět naproti mně. "Ano, děkuji, že mi to připomínáte," Řekla jsem a nechala čerstvé slzy stékat po tvářích. Co sakra budu teď dělat? Mám říct otci, že si ho nemůžu vzít? Ale to by ho rozzuřilo a ztratil by veškerou naději ve mně. Posunul ke mně sklenici s vodou a já jsem se napila a obmotala kolem ní prsty. Pomalu a nervózně. "Musíte se uklidnit," Řekl a jeho slova mě jen víc napínala. Mírně jsem přikývla a přemýšlela o možnostech, které se mi teď naskytly. Nemohla jsem si ho vzít, ne poté, co jsem viděla tu jeho stránku. Nezáleželo mu na mně. Celou tu dobu se staral jen o společnost a není pochyb o tom, že by byl vhodným dědicem společnosti, ale to neznamená, že bych s ním mohla mít děti s vědomím, že by mohl šukat někoho jiného po šukání se mnou. To jen znamenalo, že potřebuji někoho jiného, kdo si mě vezme a převezme společnost. Ale najít někoho vyžadovalo čas a já jsem ten zatracený čas neměla. Lékaři mi mnohokrát řekli, že můj otec není připraven podepsat závěť, dokud neuvidí mého manžela. Potřebovala jsem manžela. Mé nervy se napjaly zoufalstvím a najednou mě upoutal jeho hlas. "Mám vás odvézt domů? Slečno Rosaline," Zeptal se a kontroloval čas na svém mobilním telefonu a já jsem se podívala na hvězdy, které jasně zářily. Hluboce jsem vydechla a snažila se vymyslet něco, co by se dalo použít. A najednou mě napadla myšlenka. "Vezmete si mě?" Zeptala jsem se přímo a podívala se na něj, jak na mě vytřeštil oči. "Cože?" Zeptal se a já jsem si okamžitě zahanbeně zakryla obličej. "Promiňte, promiňteeeeee, moc se omlouvám. Neměla jsem to říkat," Začala jsem se omlouvat a zavrtěla hlavou. "Promiňte. Ale můj otec umírá a zoufale chce předat dědictví někomu, kdo se o to dokáže postarat. Omlouvám se, že zním tak… zoufale," Snažila jsem se říct a on suše odpověděl. "Já se nežením," Můj hlas mi uvízl v krku a rty se mi pohybovaly uvnitř mezi zuby; cítila jsem se zahanbeně za to, co jsem řekla, a zavrtěla jsem hlavou. "Promiňte. Berte to tak, jako bych to neřekla," Snažila jsem se říct a vstala, ale on se hluboce nadechl a navrhl. "Můžeme vyjednávat," Jeho slova mi vůbec nedávala smysl a já jsem se pomalu posadila zpět a zeptala se. "Jak to myslíte?" Mlaskl jazykem a naklonil se dopředu, položil ruce na stůl, rozepnul si manžetové knoflíčky a vyhrnul si bílou košili k předloktím. "Kellen Sinclair je můj nepřítel v podnikání. Chci ovládnout průmysl a vy chcete zničit jeho život. Jeho podnikání je jeho život. Tím, že stáhnete investice tím, že si ho nevezmete, posílíte moji pozici. A na oplátku vám předám celé dědictví vašeho otce. To znamená, že dostanete svou společnost a já dostanu to, co chci," Řekl a já jsem se hluboce nadechla poté, co jsem ho pozorně vyslechla. "Ale říkal jste, že se neženíte," Připomněla jsem mu a on přikývl. "Ano, proto můžeme podepsat smlouvu a zbavit se jeden druhého po šesti měsících. Budete svobodná se svou společností, já budu svobodný od svého konkurenta a Kellen Sinclair bude zničen. To znamená, že pokud chcete, můžu si vás vzít, ale jen na šest měsíců, protože v těchto šesti měsících nejsem tak zaneprázdněný," Řekl a já jsem trochu zavrtěla hlavou. "Nemůžu řídit společnost. Mé vzdělání ještě není dokončeno," Snažila jsem se to říct pomalu a cítila jsem se trapně, když jsem to přijala. "Počkejte! Kolik vám je let?" Zeptal se, zvedl obočí a já jsem nervózně zamrkala a roztřeseným hlasem odpověděla. "Devatenáct za dva měsíce," Podívala jsem se na jeho oči, které se během několika sekund změnily z neutrálních na temné, a hluboce se nadechl, opřel se o židli a odvrátil ode mě pohled s lehkým úsměvem. "Kurva! Jste dítě," Řekl a já jsem se cítila slabá v kolenou. "Nejsem dítě. Jsem teenager. Budu nezávislá žena. Jen kvůli společnosti se vdávám v raném věku," Snažila jsem se říct a on na mě znovu upřel pohled, znovu se naklonil dopředu na stůl a intenzivně se mi podíval do očí a pomalu zavrtěl hlavou. "Takže souhlasíte?" Zeptal se a já jsem cítila, jak mi divoce buší srdce a mé tělo je chladnější než předtím. Polkla jsem a podívala se do jeho šedých očí a cítila jsem se menší než kdy jindy. Jeho aura křičí autoritou, mocí a zničehocytností. A snažila jsem se říct. "Mám tři otázky," Hluboce se nadechl a přikývl. "Do toho," Sála jsem si spodní ret a zeptala se na první.