PŘED NĚKOLIKA LETY… Srdce mi divoce tlouklo, když jsem stála poblíž vstupu do Manggahan High School – veřejné školy, kterou jsem navštěvovala a která měla kolem čtyř tisíc studentů. Moje škola nebyla nijak velká, takže měla jen jednu vstupní bránu, což mi usnadnilo hledání mého cíle. Prohlížela jsem si každého chlapce, který vcházel do brány, a v ruce jsem pevně držela dopis. Byl to první den mého posledního ročníku a sebrala jsem veškerou odvahu, abych se vyznala ze svých citů osobě, která mi ukradla srdce, když jsem poprvé vstoupila na tuto školu. Po třech letech skrývání této náklonnosti k němu jsem se konečně přesvědčila, abych mu řekla, jak moc ho mám ráda. Ale mít crush na nejhezčího kluka ve škole pro mě byla výzva. Když jsme byli ještě nováčci, starší ročníky navštěvovaly jeho třídu, což dráždilo učitele i ostatní studenty. No, dalo se to pochopit. Jakmile jste spočinuli pohledem na jeho svůdné hnědé čokoládové oči, byli jste jimi okouzleni. V jedné třídě, která se skládala z dvaceti dívek a dvaceti chlapců – ano, na jednu místnost připadalo hodně studentů – více než polovina z nich byla uchvácena jeho nádherou. A to nepočítám chlapce, kteří se přidali k duhovému průvodu. Tolik obdivovatelek tenhle kluk měl. Vždycky jsem věděla, že bude těžké s nimi soupeřit. Kdo by vůbec mohl mít rád dívku, která vypadá obyčejně? Nejsem ani tak sexy ve srovnání s dívkami, které se po něm vrhaly, a opravdu nejsem ani tak hezká. Mám také špatný zrak, proto vždycky nosím brýle se silnými skly. Moje neposedné kudrnaté vlasy se pořád zamotávají, takže je musím mít vždycky v culíku. Jsem tak vzdálená od těch dívek, které mají zjevně velkou šanci, že se mu budu líbit. Zkrátka, jsem… normie. Nepovšimnutelná a neviditelná pro některé lidi, zejména pro dívky, které ho uctívají. No, to mi nevadí. Protože ty dívky byly zlé! Šikanovaly každého, kdo se přiblížil k jejich takzvanému ‚princovi‘ – s čímž souhlasím – takže spousta dívek ho nakonec obdivovala jen z dálky. Měli jsme mít loni juniorský ples, ale byl zrušen, když se většina dívek začala hádat o to, kdo s ním půjde na ples, což tyhle dívky iniciovaly. Každopádně, tady vstupuje do hry moje ‚obyčejnost‘. Pro ně nejsem hrozba. Jednou jsem se k němu fyzicky přiblížila – což bylo nutné, protože nás učitel požádal, abychom vrátili knihy do knihovny – a jim to nevadilo. Kdybych byla hezká dívka s křivkami, možná by se rozběsnily a dokonce vyhlásily učiteli válku. Proto jsem se cítila tak nějak sebevědomě, že se mu vyznám ze svých citů, navzdory tomu, že tyhle dívky jsou největší šikanistky ve škole. Pokud to nevyjde, určitě nad touhle scénou jen mávnou rukou. „Rebecco.“ Moje tělo ztuhlo, když do mě Mirajane najednou šťouchla. Je to moje nejlepší kamarádka už od základní školy a dostaly jsme se spolu na Manggahan High School. Dokonce nás umístili do stejné třídy, což nám usnadnilo adaptaci na středoškolský život. Podívala se na mě zvědavým pohledem. „Co tady děláš?“ „Ehm…“ Snažila jsem se zabránit svým očím, aby se odvrátily, protože by hned poznala, že něco skrývám, ale stejně to dopadlo stejně. „N-nic.“ „Aha! Něco přede mnou skrýváš!“ Naklonila se mi obličejem blíž. „Ty hloupá holko! Dobře víš, že přede mnou nic neukryješ. Co to je? A co to vůbec držíš v ruce?“ Okamžitě jsem schovala milostný dopis, který jsem chvíli svírala, a agresivně jsem zavrtěla hlavou. „Ř-řekla jsem ti, že to není---“ Rozšířily se jí oči a nadšeně vykřikla. „Panebože! Je to to, co si myslím?“ „Pššt!“ Zakryla jsem jí ústa volnou rukou. „Drž hubu a nedělej scény!“ Rozhlédla jsem se, abych zkontrolovala, jestli se na nás někdo nedívá. Už jsem byla nervózní z toho, že mě bude mít pod dohledem, takže mít někoho, kdo mě tajně sleduje, bylo to poslední, co jsem chtěla. Sundala mi ruku a s úžasem se na mě dívala. „No, no Rebecco… Nevěděla jsem, že jsi takhle přímočará.“ Pustila jsem její ruku a podívala jsem se na dopis, který jsem napsala před několika nocemi. „Jen se snažím být statečná, Mirajane. Víš, jak dlouho jsem vydržela skrývat svou náklonnost k němu, že? Dokonce jsem mu začala psát deník.“ „Deník, který jsi si schovávala pod postelí. Deník, který také sloužil jako tvoje kniha příběhů o tvých vysněných scénách s ním.“ Popichovala mě. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, když to zmínila. „Ty trdlo! Čteš můj deník?!“ „Ano. Protože jsem byla zvědavá. A holka, doporučuju ti s tou fantazií přestat. Pokud si tu knihu lásky přečte někdo jiný kromě mě, tak se propadneš do země.“ „Proto jsem si ji schovávala, ty zlodějko!“ Praštila jsem ji do ramene. Zasmála se. „Já vím. Každopádně je dobře, že jsem vůči jeho kouzlu imunní. Ehm… ani si nejsem jistá, jestli má vůbec nějaké KOUZLO. Vlastně se mi na něm nic nelíbí. Má tyhle mrtvé oči a ten postoj ‚je mi to jedno‘, který mě nutí se ušklíbnout, kdykoli ho vidím. Zajímalo by mě, co tě na tomhle klukovi zaujalo.“ „Mrtvé oči?! Nemá mrtvé oči, holka! Jsi jen slepá!“ Zasyčela jsem. „Spíš mě zajímá, jaký typ kluka se líbí tobě, protože se zdá, že tě muži nezajímají.“ Zamračila se na mě. „Jen abych si to ujasnila, nejsem lesba, pokud si to myslíš.“ Dokonce mi zamávala prstem těsně před obličejem. „Jen jsem ve škole nenašla toho pravého, který by mi dal tu klišé ‚jiskru‘. Víš, co myslím?“ „Ty trdlo! Vím, že nejsi lesba. Mám sto důvodů, abych to dokázala. A vím víc o té jiskře, protože jsem to s ním zažila.“ Zamračila se a popichovala mě. „Takže teď máš titul odbornice na lásku.“ „Odbornice na lásku, která se nemůže vyznat?“ Zažertovala jsem, což nás obě rozesmálo. „Každopádně přichází spousta studentů, protože už se blíží čas na náš slavnostní nástup. Opravdu mu to musíš dát zrovna teď? Paní Leni nás může seřvat za to, že nestojíme v řadě.“ Mirajane mluvila o naší výchovné poradkyni, která je zároveň i naší současnou poradkyní. Přikývla jsem. „Ano! Jinak moje sebevědomí vyprchá. Pokud chceš, můžeš se vrátit do řady naší třídy a já rychle poběžím, jakmile mu ten dopis dám.“ „Fajn! Takže…“ Stiskla mi obličej jednou rukou a otočila ho k bráně. „Tvůj princ je tady. Hodně štěstí!“ Chichotala se, než mě hravě plácla po zadku. „Panebože.“ Vydechla jsem, když jsem zírala na jeho hezkou tvář. Nervozita, kterou jsem cítila předtím, se zdvojnásobila. Ó, Bože… Opravdu to dokážu?