Rebeččin pohled Vykřikla jsem, když mě Ibarra zničehonic zvedl do náruče. Bylo to nečekané, takže jsem se instinktivně chytila jeho košile. Když mě položil, čekala jsem, že mi konečně dá trochu prostoru, ale tenhle muž se nehodlal vzdálit! Místo toho zůstal stát – díval se mi do očí s tím svým křivým úsměvem. Bylo očividné, že si mě dobírá, ale mé zatracené srdce to neslo těžce. Cítila jsem, jak m