MINULOST (Ibarrova perspektiva) POHLÉDL JSEM na Rebeku, která po tom rozruchu stále strnule stála. Stiskl jsem jí ruku a ona okamžitě otočila hlavu mým směrem. "To musí být sen, že?" zeptala se, jako by se zbláznila, a dokonce to doprovodila neohrabaným smíchem. "Chci říct, není důvod, abys mě takhle držel za ruku před všemi." Naklonil jsem se blíž a zašeptal: "Už jsem to s tebou dělal, víš. Zkus