Rodina Fullerových si bezpochyby zasloužila pověst nejbohatší rodiny v Khogendu. Jejich panství se rozkládalo na více než půl hektaru a luxusní vůz projel kolem rozkvetlé zahrady a soukromého golfového hřiště, než zastavil před zářivě osvětleným sídlem. Řidič otevřel dveře a rukou chránil horní část rámu dveří, aby se ani Myra, ani Felicia při vystupování neuhodily do hlavy. "Licio, jsme doma," řekla Myra hlasem překypujícím radostí. Chystala se vzít Felicii za ruku a vést ji dovnitř, když se dveře sídla s rachotem otevřely. Služebné se seřadily po obou stranách a dvě postavy spěšně vyšly ven. Byli to Dexter a Kayla. "Licio, tohle je tvůj otec a tohle je tvá—" Myra zaváhala, když představovala Kaylu. Obě dívky se narodily ve stejný den. Jinak by je při narození omylem nezaměnili. Říkat Kayle starší sestra jí nepřipadalo úplně správné, ale říkat jí mladší sestra také ne. Kayla však rychle zaplnila trapné ticho. Se sladkým, nevinným úsměvem zvolala: "Vítej doma, má drahá sestro!" Felicia se na ni podívala a všechno se zdálo být děsivě podobné jejímu předchozímu životu. Bylo to stejné prostředí, stejná slova a stejná nevinná tvář. Jenže Felicia věděla, jaké zlo se skrývá pod tou zdánlivě neškodnou fasádou. Věděla, kolik intrik se skrývá za těma usměvavýma očima. "Tak se ukaž, Kaylo. Uvidíme, jak dlouho ti ta hra tentokrát vydrží," pomyslela si. Felicia si Kaylu několik vteřin prohlížela, pak naklonila hlavu. Hlasem, který byl ještě naivnější a hravější, řekla: "Hmm, vůbec si nejsme podobné. Jak nás mohli pomotat?" I novorozenci se často podobají svým rodičům. Vzhledem k tomu, že rodina Fullerových byla nejbohatší v Khogendu, Myra rodila v nejlepší nemocnici. Takže celý ten příběh o "náhodné záměně" zněl přitaženě za vlasy. Nicméně, nemožné se přesto stalo. Mohla to být opravdu nehoda? Byla to opravdu nehoda? Feliciina zdánlivě nenucená poznámka Myru i Dextera zmrazila. Vyměnili si pohled, jejich oči byly plné pochybností. Poté, co se o záměně dozvěděli, zahájili vyšetřování. Protože už ale uplynulo 18 let, bylo to uzavřeno jako omyl. Pravda o tom, co se ten den stalo, byla dávno pohřbena a nebylo možné získat žádné podstatné důkazy. Kayla, zaskočená, vypadala zraněně a byla na pokraji slz. "Obviňuješ mě? Byla jsem v té době jenom mimino. Nevěděla jsem, že jsem podvod." Slovo "podvod" zabolelo a Myru zabolelo u srdce. Právě když se chystala promluvit, Felicia klidně řekla: "Pokud jde o tu záměnu, ty i já jsme obě oběti. Nikdo tě neobviňuje, takže není třeba brečet." Kayla na chvíli nevěděla, jestli má brečet, nebo ne. A tak jí slzy nikdy nespadly. Tehdy nemohly ovlivnit svůj osud, když je jako miminka zaměnili. A co teď? Kayliny lstivé triky a podlé taktiky byly Felicii dobře známé. A navíc ta náhodná záměna před těmi lety nebyla od začátku žádná nehoda. Dexter, zamyšlený, se rychle probral a usmál se na Felicii. "Licio, jsem tak rád, že jsi doma. Tvůj pokoj je připravený. Chceš, abych tě tam zavedl?" Myra, trochu frustrovaná manželovým klidným chováním, ho pokárala: "To se takhle chová? Právě jsme dostali zpátky dceru, a ty nejsi nadšenější?" "Ale jsem nadšený! Chodil jsem po obýváku, když jsem slyšel, že jsme ji našli!" Když se zdálo, že tomu Myra nevěří, Dexter se obrátil na Kaylu, aby dokázal svůj názor. "Kaylo, ty jsi svědek. Nebyl jsem nadšený?" "Opravdu byl, mami. Táta byl nadšený, když slyšel, že Felicii našli," řekla Kayla sladce se usmívajíc. Nikdo si nevšiml sevřené pěsti skryté za zády. Teprve potom to Myra nechala být. Když se rodina chystala vzít Felicii dovnitř, náhle přiběhla služebná a vypadala ustaraně. "Pane a paní Fullerovi, venku dělá problémy jedna rodina. Zranili dva naše strážné a křičí, že slečna Kayla je jejich dcera. Žádají, aby si ji vzali domů!" Vřelá atmosféra byla narušena a Kaylina tvář zbledla. … U přední brány se Shawn držel železných tyčí a jeho chtivé oči skenovaly sídlo. Bylo obrovské jako park, s zahradami, golfovým hřištěm a dokonce i soukromým bazénem. "Mami! Tati! Budeme bohatí!" řekl Shawn vzrušeně. Měl to všechno naplánované. Vzhledem k tomu, že jsou tak bohatí, pět milionů by nestačilo. Bude požadovat 50 milionů a nepřijme ani o cent méně. Howell Fuller, jeho otec, si potáhl z cigarety a pevně přikývl. "Žádej o to! A když to nedají, zbořím tu bránu!" Tabitha Shortleová, jeho matka, si pyšně vypjala hruď. "Říkala jsem ti, že jsem se tehdy rozhodla správně! Kdyby nebylo mě—" "Dobře, dobře," přerušil ji Howell. "Už jdou." Okamžitě zmlkla. Služebná, která obdržela rozkazy, otevřela bránu a pohrdavě se na ně podívala. "Pan a paní Fullerovi vás očekávají. Pojďte za mnou." Všichni tři vstoupili dovnitř a obdivovali opulentní interiér sídla. Z stropu visely křišťálové lustry a každý detail výzdoby křičel luxusem a vkusem. Navzdory společnému příjmení nemohl být rozdíl v jejich postavení markantnější. Ačkoli byl Shawn na chvíli oslněn bohatstvím, nezapomněl, proč tam jsou. Prohlédl si místnost a okamžitě spatřil Myru a Dextera na pohovce. Narovnal záda a hlasitě řekl: "Pane a paní Fullerovi, přišli jsme si vzít naši rodinu domů! Vychovali jste mou mladší sestru 18 let a my jsme vychovali vaši dceru 18 let. Teď, když už je všechno vyjasněné, je čas, aby se všichni vrátili tam, kam patří!" Fráze "tam, kam patří" Kaylu tak rozčílila, že propukla v pláč. Schovávala se za Myrou a řekla: "Mami, já je neznám! Nechci s nimi jít. Tady je můj domov. Neodejdu!" Její vzlyky okamžitě upoutaly pozornost Howella a Tabithy. Tak to byla jejich dcera? Oblečená v elegantních šatech, vypadala, jako by byla po celý život zahrnována láskou a pozorností. Manželé si vyměnili pohled a pak k ní spěchali a volali: "Ach, má drahá dcero! Jak jsi mohla něco takového říct? Jsme tvoji skuteční rodiče. Pojď, pojďme domů!"