Felicii došla slova. Věděla, že se to stane. Nechtěla se vzdát a zeptala se: „Můžu tu počkat?“ William odpověděl zdvořilým úsměvem: „Jak si přejete, slečno Fullerová.“ Felicii se ulevilo, a tak si našla místo u záhonu s květinami a posadila se. Slunce stálo vysoko na obloze a dnešní počasí bylo nepříjemně teplé. Opřela si hlavu o ruku a brzy pod spalujícím sluncem usnula. Nakonec čekala dvě hodiny