Haylan se mračil a v očích mu zablýskl vražedný pohled. Nikdo neměl koule na to, aby ho bodl do zad, když byl v cizině. Dokonce i královská rodina si musela dvakrát rozmyslet, než mu něco vzala. "Declan neměl ani tušení, jakou cenu zaplatí, až mi ukradne peníze," pomyslel si Haylan s vroucí zlobou. "Haylane, jak se máš v těchhle letech?" zeptala se Felicie s obavami. "Ne moc špatně. Jen jsem pracoval na různých místech," odpověděl Haylan. "Muselo to pro tebe být těžké, synu můj." Felicie vložila Haylanovi do rukou oblečení na převlečení a pohladila ho po tváři s úzkostlivým pohledem v zamlžených očích. Posledních osm let bylo pro ni těžkých a věřila, že život musel být pro Haylana ještě těžší, když se musel snažit uživit se v cizí zemi. Slzy jí přetekly a stekly po tvářích, když pomyslela na útrapy, kterými si Haylan mohl projít. "Mami, jsem v pořádku." Haylan jí jemně utřel slzy. Pocítil melancholii, když se podíval na matčiny šedivé vlasy. "Máš špinavé oblečení. Jdi se převléknout. Určitě máš hlad. Něco ti udělám k jídlu." Felicie Haylanovi přikývla a poplácala ho po rameni, než odešla. Když Haylan sledoval matku hemžit se v kuchyni, pocítil velké teplo. Vešel do svého pokoje a zavřel dveře. Sundal si oblečení potřísněné krví chuligánů, vyndal si z tašky čisté a oblékl si je. Pak si lehl na postel. Když byl obklopen věcmi, se kterými vyrůstal, vyvolalo to v jeho srdci nejrůznější pocity. Už osm let nespal v tomto pokoji. Tento bungalov byl zchátralý, ale byl to jeho domov. "Táta a máma si v posledních osmi letech hodně vytrpěli. Za boží milosti jim zařídím šťastný život," pomyslel si Haylan. Vrátili se kvůli misi, kterou mu dal jeho mistr. Až to dodělá, neměl v úmyslu znovu odjet do ciziny. Jeho rodiče zestárli, když byl pryč, a cítil se kvůli tomu hrozně. Chtěl jim dělat společnost po zbytek jejich života. S touto myšlenkou v mysli Haylan vytáhl telefon a zavolal svému mistrovi. "Mistře, co je to přesně za misi?" Ve sluchátku se ozval starý hlas. "Cíl se ještě neobjevil. Jen si užívej života a dělej, co potřebuješ. Až se cíl objeví, zavolám ti." "Mistře, nechci už znovu odjet do ciziny. Až dokončím tento úkol, chci odejít do důchodu." "Dobře." Po jednoslovné odpovědi starý muž zavěsil. Haylan dál držel telefon u ucha v omámení. Myslel si, že to bude vyžadovat hodně přesvědčování. "Je tahle mise past?" pomyslel si znepokojeně. Pokud si vzpomněl, všechny mise, na které ho jeho mistr poslal, byly nesmírně obtížné a pokaždé se musel hodně snažit, aby se nevrátil v rakvi. Kromě toho ho před každou misí jeho mistr podrobil speciálnímu výcviku, který mu dělal ze života peklo. Ale tentokrát mu jeho mistr řekl, aby si užíval života, což bylo matoucí a znervózňující. "Večeře je hotová." Haylan žvýkal mistrova slova, když Felicie zavolala. Když Haylan vyšel ven, Felicie udělala dvě jídla a položila je na stůl. V tu chvíli se Charlie vrátil s dalšími jídly. Felicie si je vzala a dala je na talíře. Haylan viděl, že to všechno jsou jeho oblíbená jídla: smažený vepřový řízek, mořské plody, hovězí guláš... Haylan měl tato jídla moc rád. "Haylane, tvůj táta je koupil v restauraci, kterou máš rád. Jez." Felicie na Haylana zamávala, aby se posadil, a dala mu na talíř spoustu jídla. Haylan začal jíst a známé chutě vyvolaly spoustu pocitů. Byla to stejná jídla, která si užíval, když byl chlapec. Nemohl se nabažit smaženého vepřového řízku. Charlie se při jídle podíval na Haylana a bez emocí řekl: "Teď, když jsi zpátky, prostě s námi žij. Zítra ti seženu práci." "Tati, můžu si najít práci sám," řekl Haylan. "Jsi si jistý? Byl jsi pryč osm let a nemáš žádný titul. Jakou práci si můžeš najít?" Charlie se na Haylana chladně podíval a dodal: "Dělej, co ti říkám, pokud nechceš, abychom si o tebe dělali starosti. Seženu ti práci." "Dobře. Jak si přeješ." Haylan rezignovaně přikývl. Charlie se na Haylana rychle podíval a nic víc neřekl. Po večeři odešel. Haylan brzy dojedl a vrátil se do svého pokoje. Vytáhl satelitní telefon a zavolal Declanovi. Když se dovolal, do ucha mu dolehla Declanova rozjařená slova. "Ahoj, Haylane, už je to dávno, co jsi naposledy volal. Potřebuješ zase poslat peníze domů?" Spolu s jeho hlasem dolehla Haylanovi do uší ohlušující hudba a ženský smích. Je zřejmé, že Declan byl na tahu a někde balil holky. Haylanovi se z těchto zvuků zkalily oči. Řekl s kamennou tváří: "Jo. Kde jsi?" "Teď bavím nějaké klienty a nevrátím se dřív než zítra. Musíš si jeden den počkat, kámo," řekl Declan a zasmál se. "Kde jsi se svými klienty? Zní to, jako by ses dobře bavil. Možná tam taky zajdu, až se vrátím," zeptal se Haylan ledabylým tónem. "Bar DepSea. Je to drahé místo. Nic moc. Přišel jsem se tam vetřít k nějakým boháčům. Musím jít. Mám teď hodně práce. Uvidíme se zítra." Declan nepojal podezření a zavěsil poté, co Haylanovi řekl adresu. "Pane, bar DepSea." Haylan popadl pár drobných a s ponurou tváří odešel z domova. Zastavil si taxi a zamířil rovnou do baru DepSea. Byl to velký, slavný bar ve čtyřpatrové budově o velikosti fotbalového hřiště. Jeho vchod byl majestátní a nádherný, jako vchod do skvostného paláce. Haylan zaplatil jízdné a vystoupil z auta. Pohlédl na vchod do baru, zapálil si cigaretu a vložil si ji mezi rty. Pak vešel dovnitř. V baru bylo všude plno lidí a heavy metal hrál naplno. Muži a ženy hýbali těly na tanečním parketu, aby si vybili páru. V boxech se mnoho lidí oddávalo pití a flirtování. V temných koutech se někteří muži a ženy líbali. Haylan si potáhl z cigarety a díval se víc než deset minut, než zahlédl Declana v jednom z boxů. Měl na sobě elegantní oblek. Vlasy měl učesané dozadu s gelem. Obklopen mnoha dívkami pil, škádlil a smál se. Když se Haylan s Declanem setkal v cizině, byl myčkou nádobí a často ho šikanovali. Byl to naprostý nula. Ale teď vypadal Declan jako jeden z těch úspěšných podnikatelů. Nikdo by nepochyboval, že jím není, vzhledem k jeho pěknému obleku, naleštěným botám a drahým hodinkám v hodnotě desítek tisíc dolarů. "Declane, kdo byl ten chlap před chvílí?" zeptala se smyslná žena opřená o Declanovu hruď s úsměvem. "Á, jen jeden zahraniční klient." Declan se zasmál a pokračoval samolibě: "Něco ti řeknu. Začal jsem podnikat tím, že jsem na něm vydělával peníze." Ukázal na svou hlavu a dodal: "Ten chlap je bohatý, ale má problém tady. Posílá mi peníze každý měsíc. Někdy šest tisíc dolarů, někdy deset tisíc dolarů. Byly i doby, kdy dal sto tisíc dolarů a dvě stě tisíc dolarů! Vzpomínám si, že mi dal milion dolarů hned první měsíc! Je to už osm let a on to pořád dělá." "Páni, to je velký klient." Žena byla ohromená a přitiskla se k Declanovi, jako by byl kyslík, bez kterého nemůže žít. Uchechtla se a zeptala: "Declane, do jakého podnikání jsi vložil všechny ty peníze, co ti dal?" "Samozřejmě do zahraničního obchodu. Bez peněz toho idiota bych se nedostal tam, kde jsem dnes," odpověděl Declan s domýšlivým úsměvem. V průběhu let mu Haylan dal víc než 20 milionů dolarů. S těmi penězi Declan založil firmu na zahraniční obchod a realitní firmu. Život pro něj nikdy nebyl tak snadný. Proč zahraniční obchod a nemovitosti? Vlastně na tom, v jakém podnikání podnikal, vůbec nezáleželo, protože peníze, které mu Haylan každý měsíc dával, mu stačily na to, aby žil luxusním životem. Haylan byl v cizině a neměl tušení, co se děje doma, což Declana utvrdilo v přesvědčení, že může dál používat jeho peníze, aniž by byl odhalen. Ty firmy si otevřel, aby vydělával víc peněz a byl blíž kruhům vyšší společnosti. "Takže jsem celou tu dobu brán jako idiota?" zasyčel Haylan. S tváří zkřivenou hněvem došel k boxu, vytáhl jednu z žen naproti Declanovi a odstrčil ji. Pak se posadil a upřel svůj pronikavý pohled na Declanovu tvář. Neřekl ani slovo a tiše na Declana zíral, přičemž z něj sálaly vlny hněvu. Declan zbledl hrůzou a vyskočil na nohy. Chvějícím se hlasem se zeptal: "Haylane? K-Kdy ses vrátil?"