Na druhé straně Tideview Manor zůstal Justin na několik sekund ohromen, když mu jeho bývalá manželka zavěsila telefon. Byla tak rozhodná a chladná. Jak to, že to byla ta samá žena, která plakala a prosila ho, aby se s ní nerozváděl? Neměla k němu za ty tři roky vůbec žádné city? Vydržela s jeho rodinou ty tři roky jenom z nějakého důvodu? Čím víc o tom Justin přemýšlel, tím víc se zlobil. „Pane Salvadore, vaše káva.“ Ian vešel dovnitř a viděl vážný výraz svého šéfa, a tak se opatrně zeptal: „Už jste kontaktoval mladou paní? Získal jste její nové telefonní číslo?“ Justin si frustrovaně promnul čelo. Kvůli tomu hněvu úplně zapomněl na účel svého hovoru. Myslel si, že bude šťastný, až Anna odejde, ale jenom se zlobil a byl podrážděný, protože byla s Ashem. Jak se opovažuje manipulovat s jeho emocemi? „Možná příště. Teď se s tou ženskou nechci bavit.“ Justin zvedl kávu a po doušku se zamračil. „Co se stalo? Ta chuť není správná.“ „Ale udělal jsem ji podle receptu, který mi dala mladá paní.“ Ian se zmateně podrbal na hlavě. „Receptu?“ „Mladá paní mi dala malý zápisník, než odešla. Napsala do něj vaše preference a omezení ohledně jídla a pití. Dokonce si poznamenala všechno, co jste jedl, s podrobným datem a časem.“ Když to řekl, Ian vytáhl malý zápisník a podal ho Justinovi. Justin si ho vzal a váhal, jestli ho otevřít. Viděl řádky úhledného písma, které bylo stejně disciplinované jako Anna před rozvodem. ——„Do kávy přidejte špetku soli pro zvýraznění chuti. Justinovi to tak chutná.“ ——„Justin dnes odpoledne vypil dvě misky rybí polévky s čerstvými mušlemi. Měla bych mu ji v budoucnu dělat častěji.“ ——„Justin nemá rád sladká jídla. Příště mu k odpolední svačině udělám sýrové krekry nebo máslový koláč. Možná mu budou chutnat.“ ——„Koupila jsem Justinovi loni několik kravat, ale nikdy si nevzal žádnou z těch s červenými prvky. Justin pravděpodobně nenávidí červenou.“ Justin. Justin. Justin. Každá věta v zápisníku byla o něm. Justin byl šokován, když pomalu listoval stránkami. Zadržoval dech, jako by se bál, že by mohl omylem odfouknout slova na stránkách. Jeho oči postupně ztmavly a knihu držel tak silně, že se papír pomačkal. „Podrobně si mě studuje. To jen dokazuje, že má postranní úmysly!“ Ačkoli měl Justin ze záznamů v zápisníku smíšené pocity, stále se zlobil na Bellu. A tak prostě hodil zápisník do odpadkového koše. „Pane Salvadore, neházejte to pryč! Mladá paní se snažila shromáždit všechny tyhle informace o vás během posledních tří let. Kdyby se o vás nestarala, proč by si pamatovala vaše preference? Ukazuje to, jak moc vás miluje!“ Ian ho spěšně zvedl a litoval Bellu. „Přestaňte jí říkat mladá paní. Nezaslouží si to!“ V tu chvíli zaslechli zvenku pracovny hluk. Zdálo se, že pochází z pravé strany chodby. Ten pokoj kdysi patřil Anně. „Jdi se podívat, co se děje.“ Justin si unaveně promnul spánky. Ian spěšně vyšel z pracovny a vrátil se s komplikovaným výrazem ve tváři. „Pane Salvadore, ten hluk způsobila slečna Goldová. Ona…“ „Co se děje s Rose?“ „Vyhazuje všechno z pokoje mladé pa… Tedy, vaší bývalé manželky.“ V tu chvíli Rosalind v Annině pokoji vyváděla. „Ta mrcha! Je to jenom venkovská holka! Jak může být tak arogantní jenom proto, že ji stařík protežuje? Co je tak skvělého na tom hloupém náramku?! Jak se opovažuje na mě shlížet!“ Když Bella podepsala rozvodové papíry, odešla z domu s prázdnýma rukama. To dalo Rosalind příležitost házet Belliny pleťové produkty a dekorace na nočním stolku na podlahu jako odpadky. Pokoj byl zničený, když Justin vešel dovnitř. „Rose! Co to děláš?“ Justin se zamračil. „Nesnáším, že jsou tady její stopy!“ Rosalind zase začala plakat, když uviděla Justina. „Kdyby nebylo jí, přišli bychom o celé tři roky. Ukradla mi moje místo, ale chová se, jako bych byla ta špatná já! Vypadám kvůli ní jako rozvracečka manželství!“ „Rose, nejsi rozvracečka manželství. Nenech se unést fantazií.“ Justinovy oči ztmavly. Sehnul se, aby zvedl nefritovou ropuchu, která byla rozbitá na podlaze. S překvapením zjistil, že ropucha mrká a ukazuje znak míru. To ho rozesmálo. V tu chvíli Rosalind otevřela skříň a vyhodila Annino oblečení. „Co je tohle?“ Rosalind ledabyle otevřela velkou krabici a uviděla pěkně ušitý pánský oblek z kvalitních látek. „Ha! To je dárek, který Anna připravila pro pana Thompsona? Už si našla jiného manžela tak brzy?“ Když to Justin uslyšel, zamračil se a přešel ke krabici. „Justine, ta ženská je hnusná! Myslela jsem si, že si tě vzala, protože tě miluje a bude se o tebe upřímně starat. Ukázalo se, že si s tebou jenom hraje jako s hlupákem!“ Rosalind měla červené oči. Zvedla nůž na ovoce ze stolku a vrhla se dopředu, aby oblek rozřezala. Justin měl rychlé reflexy, a tak krabici zakryl svým tělem. V důsledku toho nůž řízl Justina do paže a jasně červená krev prosákla jeho bílou košilí. „Ah! Panebože! Moc se omlouvám, Justine!“ Nůž v Rosalindině ruce spadl na podlahu. Byla tak vyděšená, že si zakryla ústa a v hlavě měla prázdno. Jediné, co mohla dělat, bylo plakat. „Panebože! Co se děje?!“ Shannon vešla dovnitř s několika služebnými. Vyděsila se, když viděla, že je Justin zraněný. Krev kapala na bílý koberec a barvila ho dočervena. „Justine, jak ses pořezal?!“ „Iane, sežeň auto, aby slečna Goldová mohla jet domů.“ Justin vydržel bolest a bezmocně si povzdechl. „Justine, nechci jet domů. Chci být s tebou!“ Rosalind spěšně objala Justina. „Správně. Měl bys nechat Rose tady. Je tak pozdě. Může se o tebe postarat, když jsi zraněný.“ Shannon viděla příležitost pomoci své neteři. Bylo v Shannonině zájmu, aby se Justin a Rosalind vzali, a tak si přála, aby Rosalind mohla zůstat přes noc a spát s Justinem. „Ne, měla by jet domů.“ Justin byl nečekaně pevný ve svém rozhodnutí. „Rose si tě tak jako tak dřív nebo později vezme.“ „Až se vezmeme, budeme mít spoustu času na to, abychom byli spolu. Teď by měla zůstat doma, aby mohla trávit víc času s rodinou. Za druhé, s Annou jsme ještě nedokončili rozvod, takže není vhodné, aby tady Rose zůstávala.“ Když to Shannon uslyšela, neměla co říct. Poté, co Rosalind odvezli, se Justin podíval na stav pokoje a povzdechl si. Nařídil služebným, aby uklidily nepořádek. „Pane Salvadore, pojďte se podívat!“ Ian stál před skříní s překvapeným výrazem a vytáhl složitý kostým. Justin přešel a kostým si prohlédl zblízka. Šaty byly vyrobeny z měkké, růžové, hladké látky a vyšívané živými pivoňkami. Na první pohled poznal, že musí být velmi drahé. Pivoňky symbolizují skutečnou krásu. Jeho dlouhé řasy se zachvěly a myšlenky se mu rozplynuly. „Vystupuje mladá paní na jevišti? Pokud ano, je úžasná!“ Ian vyjádřil svůj obdiv. Vždy měl obnovený dojem ze šéfovy bývalé manželky. Ian také nemohl pochopit, proč jeho šéf pohrdá takovou skvělou a krásnou ženou. „Neslyšel jsi o jednom rčení?“ „Cože?“ „Herci jsou velcí lháři.“ Justin stiskl své tenké rty do rovné linie a cítil se nevysvětlitelně podrážděně.