V pokoji se churavý Nigel okamžitě rozzářil, jakmile spatřil Bellu. Oči se mu rozzářily. „Aničko! Pojď k dědovi!“ Bella v mžiku změnila svou osobnost a poslušně si sedla vedle Nigela. „Dědo, jak se cítíš? Máš nějaké potíže?“ „Cítím se mnohem lépe, když tě vidím!“ Nigel ji chytil za ruku a úzkostlivě se zeptal: „Aničko, tenhle spratek mi řekl, že jste se rozvedli. Je to pravda?“ „Ano, dědo. Jsme rozvedení.“ Belle se zachvěly dlouhé řasy a v srdci cítila prázdnotu. „Justine, ty imbecile! Proč by ses rozváděl s tak dobrou ženou?! Anna je ta nejlepší!“ Nigel se s námahou posadil a zamračil se na Justina. Justin se bál o dědovo zdraví a neodvážil se odporovat. „Dědo, prosím, nezlob se. Nechtěla jsem v tomhle manželství pokračovat a Justin s tím souhlasil.“ Bella Nigela konejšila jemným hlasem a lehce ho poplácala po zádech. Justina šokovalo, že si Bella dědovi nestěžovala ani ho nevyužívala k tomu, aby se mu pomstila. Pomyslel si: ‚Snaží se snad nekonvenčním způsobem získat mé srdce a zachránit naše manželství? Myslí si, že mě tím přitáhne?‘ „Aničko, ubližovali ti doma? Chovala se k tobě Shannon špatně?“ zeptal se Nigel s úzkostí. „Ne, dědo. S Justinem máme jen odlišné názory. Nemilujeme se, takže je v zájmu obou, abychom šli každý svou cestou.“ V Belliných jasných očích se objevil náznak smutku. „Nevyčítej Justinovi nic. Za ty tři roky jsme zažili krásné chvíle, a to stačí. Ničeho nelituji.“ Justin se zamračil, když pocítil příval smíšených emocí. Nevzpomínal si, že by s Annou zažil nějaké dobré chvíle. Dokonce ani neměli svatbu, když se brali. Oddací list získali narychlo jen na Nigelovo naléhání. Pak se s malým kufříkem nastěhovala do Tideview Manor. A tak se na tři roky stala jeho ženou. Opravdu s ním zažila krásné chvíle? Pravděpodobně říkala pravý opak. „Aničko… Udělal jsem chybu?“ Nigelovy oči se zalily slzami, když lítostivě povzdechl. „Opravdu jsem chtěl, abys byla šťastná. Proto jsem trval na tom, abyste se vzali. Nečekal jsem, že tenhle spratek bude tak hrubý! Moc se omlouvám…“ „Neříkej to, dědo. Všechno se děje z nějakého důvodu. Už jsem to nechala úplně za sebou.“ Bella se vzdala 13 let zaslepenosti. Jen Bůh ví, jak moc ji to bolelo. Justin byl rozhodnutý se rozvést. Kdyby ho dál obtěžovala, jen by ztratila svou důstojnost. Bella se nechtěla proměnit v zatrpklou ženu jen proto, aby si získala mužovo srdce. „Matte, přines mi ten narozeninový dárek, který jsem připravil pro svou vnučku!“ Matt si rychle navlékl bílé rukavice a vytáhl nádhernou červenou sametovou šperkovnici. Otevřel krabičku a ukázal nádherný smaragdově zelený nefritový náramek. Bella uměla oceňovat poklady, takže na první pohled poznala, že tento nefrit je starožitnost stará nejméně sto let. „Dědo, není to náhodou babiččin…?“ Justin byl ohromen, když uviděl náramek. „Ano, tohle je náramek, který jsem dal tvé babičce, když jsme spolu začali chodit. Je to rodinný poklad, který se dědil z generace na generaci od tvého pradědečka.“ Když Nigel mluvil, zvedl náramek a prohlédl si ho pod světlem. Jeho pohled se zmírnil, když pokračoval: „Tvoje babička mi řekla, že to byl její nejoblíbenější nefritový náramek ze všech jejích šperků. Doufala, že bych ho mohl dát své oblíbené vnučce. Teď, když už tvoje babička není mezi námi, chci ho dát své oblíbené dívce, Anně. Jen ona si tenhle poklad zaslouží.“ „Ne, dědo! To je příliš drahé. Nemluvě o tom, že už nejsem Justinova žena.“ Bella v panice odmítla. „I když už s Justinem nejste spolu, jsi stále jediná vnučka, kterou kdy budu uznávat!“ Když Nigel viděl, že Bella odmítá, okamžitě předstíral, že se zlobí, a řekl: „Dobře. Jestli ho nechceš, tak ho prostě rozbiju!“ „Ne, ne!“ Bella spěšně popadla Nigelovu zvednutou ruku. Srdce se jí strachem roztřáslo. „Vezmu si ho, dědo! Děkuji.“ „To je moje holka!“ Nigel sklouzl náramkem na Bellino zápěstí. Bella měla světlou a hladkou pleť. Průsvitný smaragdově zelený kámen rozzářil její pleť ještě víc. Justin si nikdy nevšiml jejích rukou. Teď, když se na náramek díval, si všiml, že má jemnou a světlou pleť. Náramek ji vůbec neztlumil. Její ruka byla opravdu krásná. „Spratku, co jsi dal Anně k narozeninám ty?“ zeptal se Nigel rozzlobeně. „Dědo, Justin mi dal nezapomenutelný dárek.“ Justin tajně zatínal pěsti a tiskl rty k sobě tak silně, až zbělely. K jejím narozeninám jí dal velký „dárek“ – papíry k rozvodu. Justin si pomyslel: ‚Anna mě umí dokonale zesměšnit!‘ „Aničko, je to s Justinem opravdu konec? Nemůžete se dát zase dohromady?“ Nigel se stále nechtěl vzdát. „Dědo…“ Bella jemně chytila Nigelovu vrásčitou ruku. „Jestli mě máš opravdu rád, měl bys mě podpořit a nechat mě žít život, jaký chci.“ „Ach jo! Když už to došlo tak daleko, nemůžu nic dělat. Mám jen jednu malou prosbu. Můžeš počkat s finalizací rozvodu až po mých osmdesátinách? Je to jen malé zdržení…“ Nigel se snažil, seč mohl, udržet Annu nablízku, protože se jen velmi nerad vzdával tak skvělé vnučky. „Dědo, to je nevhodné.“ Justin se zamračil a rozhodně promluvil. „Proč je to nevhodné? Je snad vhodné, abys mi přivedl tu Rosalindu a nutil mě, abych ji na mé osmdesáté narozeninové oslavě uznal jako svou vnučku?! Rosalinda a Shannon si myslí, že si můžou dělat, co chtějí, protože vás dva s otcem mají omotané kolem prstu! O tom si můžou nechat zdát!“ Nigel se tak rozzlobil, že uhodil do postele. „Jestli mě ještě respektuješ jako svého dědečka a chceš, abych žil ještě dva roky, tak se od té mrchy drž dál! Nikdy ji neuznám jako svou vnučku!“ ...... Za dveřmi Rosalinda úzkostlivě přecházela sem a tam. Skřípala zuby a vztekle dupala nohama. „Přestaň už chodit! Už se mi z tebe točí hlava.“ Shannon si promnula spánky a zavrtěla hlavou. „Musíš být trpělivější. Víš, že tě Nigel nemá rád. Jak dlouho ještě bude moct rozhodovat, když už má jednu nohu v hrobě? Musíš ho chvíli vydržet a udržet si Justinovo srdce.“ „Jo, ale jestli ten stařec neumře, nemůžu si Justina vzít, protože mě ten starej prďola nikdy neuzná jako součást rodiny Salvadorů!“ Rosalinda si rychle zakryla ústa a nervózně se rozhlédla, když si uvědomila, že se přeřekla. „Tenkrát taky odmítal přijmout mě, ale co mohl dělat? Nakonec jsem si Gregoryho stejně vzala.“ Shannon obdivovala svou nově udělanou manikúru. „Lidé jsou emocionální bytosti. Justin je jeho vnuk, takže dokud na tobě bude Justin trvat, nemusíš se starat o to, co si ten stařec myslí.“ Rosalind si myslela, že to, co její teta řekla, dává smysl, a konečně se uklidnila. V tu chvíli se otevřely dveře pokoje. Matt vyprovodil Justina a Bellu ven. Rosalinda spěšně skryla svůj intrikánský výraz a předstoupila s pokorným pohledem. Byla šokována, když uviděla nefritový náramek na Bellině zápěstí. Byl tak krásný, že z něj nemohla spustit oči. Byl mnohem hezčí než ten takzvaný rodinný poklad, který měla na sobě ona. Bella tenhle náramek neměla, když vešla do pokoje. Kdo jiný jí ho mohl dát než ten stařec? Rosalinda žárlila tak, že sotva dokázala myslet. Najednou ji napadla zlá myšlenka. Přešla před Bellu a předstírala, že uklouzla. „Ach!“ Rosalinda chtěla předstírat, že uklouzla a spadla na Bellu, aby jí mohla strhnout náramek a rozbít ho. Bella však přimhouřila oči a elegantně se Rosalindě vyhnula, takže Rosalinda spadla na podlahu. Najednou Rosalinda uslyšela ostré cinknutí. Rosalindin náramek se rozlomil na dva kusy.