Sharon nečekala, že by jí otec něco zanechal. Před pěti lety odešla narychlo. Po rozloučení s otcem na hřbitově okamžitě opustila Severní Město, protože ji toto místo už nevítalo. "Rozumím, zítra se vám ozvu." Doktor Collins se ještě musel věnovat dalším pacientům. Proto po předání svého kontaktního čísla odešel. Následujícího dne se Sharon ujistila, že malého chlapce po užití léků nebolí bříško. Teprve potom ho odvedla do školky a zamířila do práce. Jakmile dorazila do společnosti, obdržela telefonát z kanceláře sekretářky. Byla předvolána do pracovny prezidenta, protože prezident Zachary se s ní chtěl setkat. Netrvalo dlouho a Sharon dorazila do prezidentovy pracovny. Simon stál u okna, které se táhlo od stropu až k podlaze. S někým telefonoval. Když viděl, že dorazila, pokynul jí, ať se zatím posadí. Zakrátko hovor ukončil a přešel k ní. Tyčící se silueta se usadila na výkonné křeslo, vzala z psacího stolu nějaké dokumenty a položila je před ni. "Toto je úvod do projektu Mountain Linguistic City. Projděte si to. Budete mít na starosti návrh tohoto projektu." Sharon byla poněkud ohromena. "Mám to dělat sama?" "Proč? Zdá se vám to obtížné?" Vypadal, jako by se usmíval, když se na ni díval se zdviženým obočím. Sharon rychle odpověděla: "Ne, děkuji vám za důvěru, pane prezidente Zachary." Právě začala pracovat, a přesto jí s důvěrou svěřil celý projekt? "Pokud je váš životopis pravdivý, nevidím důvod, proč bych neměl věřit ve vaše schopnosti." Zdálo se, že jí vidí do hlavy. Sharon cítila, že se na ni dívá zamyšleně, ale nedokázala rozeznat, co se mu honí hlavou. "Svými činy dokážu své schopnosti." Letmo se usmála. V tu chvíli sekretářka zaklepala na dveře, vstoupila do místnosti a položila před něj pozvánku. "Pane prezidente Zachary, mladý pan Zachary poslal někoho, aby to doručil. Je to pozvánka na noční banket k pátému výročí svatby." Sharon se neudržela, a tak na kartu pohlédla. 'Ta zlatá pozvánka je opravdu poutavá.' Vzpomněla si na den, kdy se vrátila. Viděla, že chystají uspořádat noční banket k pátému výročí svatby 26. Dnes byl 26. Potlačila emoce, které v ní přebývaly, sebrala dokumenty a opustila prezidentovu pracovnu. Sharon byla domluvena s doktorem Collinsem. Proto po práci okamžitě zamířila do nemocnice. Doktor Collins ve své pracovně položil před Sharon černou krabičku. "Tvůj otec mě požádal, abych ti to předal." Sharon ji přijala oběma rukama. "Děkuji." S podezřelým pocitem krabici otevřela. Byl v ní průhledný a lesklý nefrit. Nikdy předtím neviděla otce tento nefrit nosit. Zvedla ho a zkoumala ho bystrým pohledem. Na nefritu byly vágně vyryty dva starobylé znaky. V tu chvíli je však nedokázala rozeznat. "Zanechal mi otec nějaká poslední slova?" Doktor Collins zavrtěl hlavou. "Ne. Když se jeho nemoc vrátila, hodně trpěl. Chtěl jsem ho zachránit. Mladý pan Zachary mi však nařídil, abych jeho lékařskou léčbu zastavil…" Doktor Collins se rozrušil a nechal svá slova viset ve vzduchu. Sharon na něj upřela pohled, když slyšela jeho slova. "Co jsi to řekl? Howard nařídil zastavit otcovu léčbu?" Doktor Collins podvědomě řekl něco, co neměl říct. Mávl rukou. "Jen zapomeňte, co jsem řekl. Až si vezmete své věci, vypadněte." Vymluvil se, že se musí věnovat dalším pacientům, a spěšně odešel. "Doktore Collinsi…" Sharon chtěla požádat o objasnění, ale on byl nyní velmi vzdálen. Bylo to, jako by jí v mysli něco explodovalo, protože se její tělo tak motalo, že nemohla ani pořádně stát. 'Byl to Howard! Způsobil tátovu smrt! Jak mohl být tak krutý?' V tom zlomku vteřiny náhle vybuchl hněv, který potlačovala. V důsledku toho pevně sevřela nefrit v ruce. Před pěti lety, ve stejný den, jí byla sebrána svatba. Byla obviněna a všichni ji považovali za odpornou dámu. A k tomu všemu byl její otec ponechán zemřít! Nicméně ve stejný den Howard a Sally chystali uspořádat noční banket k výročí svatby. Sharon bezmyšlenkovitě vyšla z nemocnice a náhodně vstoupila do obchodu, aby si půjčila šaty, než se do nich převlékla. Poté si odchytla taxík a zamířila do hotelu Westin. Byl to den, kdy nejvíce trpěla, jak mohla dovolit tomu nízkému páru, aby se choval, jak si přál?! Sharon dorazila do hotelu a viděla, jak na místo přijíždí mnoho luxusních aut. Vypadalo to, že se tam shromažďuje spousta vlivných lidí, aby oslavili tuto událost. Zkroutila rty a ušklíbla se. 'Čím víc lidí, tím líp!' K vstupu do hotelu bylo nutné mít pozvánku, ale Sharon ji neměla. Byla z toho frustrovaná, když náhle zahlédla černý a dominantní Maybach, který vjížděl na místo. Kolem auta bylo několik ochrankářů v černém. Nutno říct, že byli dobře vycvičeni a jejich přítomnost byla děsivá. Jakmile Maybach zastavil, dveře auta se rozletěly. Následně se zem dotkly mužovy dlouhé nohy. Po nich se objevila tyčící se silueta osoby. Jeho pečlivé rysy obličeje vyzařovaly prestižní atmosféru, která byla schopna každého omráčit. Sharon byla ohromena, když viděla, že je to Simon. 'Ten muž vždy strhává pozornost. Ztěžuje lidem odvrátit od něj pohled.' Poté, co Simon vystoupil z auta, se otočil a pomohl vystoupit další osobě. Tou osobou byl starý muž s bílými vlasy. Měl na sobě oblek, který vypadal, že je tradičního stylu. Držela hůl, na které byla vyřezána dračí hlava. Netřeba dodávat, že to vyzařovalo prestižní atmosféru. Ti, kteří na ně čekali, se okamžitě uklonili a řekli: "Řediteli Zachary, pane prezidente Zachary, prosím, vstupte." Sharon se probrala. 'Takže ten starý muž je Simonův otec, Douglas Zachary?' 'To znamená, že přišli všichni členové rodiny Zachary? Sallyin vliv musí být opravdu obrovský.' Simon a Douglas právě vstoupili do hlavního vchodu hotelu, když je Sharon rychle dohnala. Byla zastavena ostatními, ale řekla jim: "Přišla jsem s prezidentem Zachary." Simon zaslechl rozruch za sebou a zastavil se. Uviděl Sharon, která byla v šatech, a usmívala se na něj. Zamračil se, ale než stačil promluvit, Douglas se zeptal vedle něj: "Kdo je to?"