Náhlý Howardův hlas Sharon ohromil. V mysli se jí začaly vynořovat obrazy svatby z onoho dne. Howardova krutost a nedůvěra v ni ji naplnily hořkým zklamáním. Ach, Bože, jak mohla být tak naivní? Howard položil balík dokumentů na stůl v kanceláři. Když sklonil hlavu, uviděl ženu sedící v křesle. Jeho výraz se prudce změnil k horšímu, zorničky se mu zúžily. "Ty… Sharon?!" Její přítomnost ho naprosto zaskočila. 'Je zpátky?' Sharon neřekla ani slovo. Místo ní se Simon, sedící v křesle pro vedoucího, na oba s pobaveným výrazem podíval. "Co se děje? Vy dva se znáte?" "Vůbec ne!" Znělo to, jako by Sharon odpověděla bez přemýšlení. Howard chvíli mlčel, než se chladně zasmál. "Skutečně se neznáme. Sharon, kterou jsem kdysi znal, už dávno zemřela." Sharon konečně zvedla zrak a probodla ho pohledem. Vyměnili si pohledy a atmosféra zhoustla. Za boží milosti se udržela, aby nepropukla v pláč. Nakonec se Sharon dokázala ovládnout. Dnes nastupovala do firmy. Nic dobrého by nevzešlo z toho, kdyby se s Howardem hned pohádala. Sevřela rty a odvrátila se. Předstírala, že ho vůbec nezná. "Kdo je to, strýčku?" Howard na ni dál zíral. 'Proč je tady?' Simon už dávno začal věnovat pozornost jejich reakcím. Nicméně se choval, jako by o ničem nevěděl, a řekl lhostejně: "Je to nově přijatá designérka naší firmy." 'Designérka? Má teď takové schopnosti?' 'Už je to pět let, co jsme se naposledy viděli, a ona je stále stejná jako tehdy.' Howard si myslel, že Sharon žije mizerný život. Nikdy nečekal, že se jí bude dařit lépe než dřív. A navíc byla teď ještě okouzlující. Touha, kterou v sobě potlačoval, se mu drala na povrch. Howard tajně zaťal pěsti. "Můžete jít, pokud už nic nepotřebujete." Simon si převzal dokumenty, které mu Howard přišel doručit. Howard odvrátil pohled. Z jeho napjatého výrazu bylo zřejmé, že se snaží potlačit nutkání něco udělat. Nicméně už nic neřekl, jen kývl na Simona a velkými kroky odešel pryč. Když Sharon uslyšela, že se Howardovy kroky vzdalují, úzkost se jí konečně uvolnila. Nečekala, že její nový šéf bude Howardův strýc. 'Jenže… Simon vypadá maximálně na 30 let.' Hluboko uvnitř se stále cítila rozrušená. Nicméně s klidným výrazem řekla: "Pane řediteli, mohu se vrátit do práce?" Simonovy oči potemněly, když se na ni podíval. "Jděte." V jejích očích viděl náznak bezmoci. Zdálo se, že Frankyho vyšetřování bylo přesné. Byla to bývalá přítelkyně jeho synovce. Vzpomněl si na její fotku, kterou mu Franky ukazoval. Vypadala na ní nevinně, ale zároveň v sobě skrývala vášeň, která ho přitahovala. Sharon opustila ředitelovu kancelář a bezmyšlenkovitě zamířila k výtahu. V jednom z rohů se však náhle natáhla ruka a strhla ji stranou. "Ach…" tiše vykřikla. Ta osoba jí okamžitě zakryla ústa a násilím ji odvlekla na opuštěné místo, než ji pustila. "Howarde? Co si myslíš, že děláš?" Snažila se osvobodit. Když zjistila, kdo ji unesl, byla podrážděná. Howard se k ní naklonil. "Já se mám ptát. Proč se vůbec opovažuješ vracet? Co plánuješ tím, že jsi nastoupila do Central Corporation?" Jeho oči ji propalovaly touhou a hněvem zároveň. Toužil ji mít zpět, ale zároveň ji nenáviděl za to, co se stalo. Sharon neustoupila. Zvedla hlavu, aby se mu postavila. "Slyšel jsi to sám. Jsem teď designérka Central Corporation. Bezpochyby jsem tady, abych pracovala. Co jiného bych tady dělala?" "Pracovat? Hmph… Obávám se, že máš jiný motiv!" Chytil ji za bradu a naklonil se k ní blíž. "Chceš svést mého strýce?" Jeho dotek byl hrubý, ale zároveň v ní probouzel vzpomínky na jejich společné chvíle. Sharoniny oči se zúžily, když strčila jeho ruce pryč a zvedla ruku, aby ho udeřila. "Howarde! Raději nemluv nesmysly, jinak tě obviním z pomluvy!" Její ruka dopadla na jeho tvář a zanechala na ní rudý otisk. Howard byl vzteky bez sebe, že ho Sharon uhodila. "Copak nejsi dáma, která dělá věci podvodem? Proč se obtěžuješ hrát si na nevinnou až do dnešního dne?" Jeho hněv byl jako bouře, která se v něm nahromadila za těch pět let. "Howarde, můžeš mi nevěřit, ale nemůžeš mě ponižovat! Stačilo ti jediné slovo od Sally, abys jí plně uvěřil. Tak proč nemůžeš věřit mně?" Věděla, že ji Howard obviňuje kvůli té fotce z onoho roku. "A taky, věříš, že ty fotky jsou pravé? Přemýšlel jsi někdy o tom, proč se ty fotky objevily v den naší svatby?" Toužila, aby jí uvěřil, aby pochopil, že byla nevinná. Howardův výraz byl hrozný, když na ni zíral. Hluboko uvnitř váhal, ale stále jí odmítal uvěřit. "Opovažuješ se přísahat, že jsi mě nikdy nezradila?" Sharon se vzdala, když se na něj klidně podívala. "Ať už tomu věříš, nebo ne, mezi námi už nic není," řekla, než ho rychle obešla a odešla pryč. Její srdce bylo plné bolesti a zklamání. Až později se dozvěděla, proč má Howard tak mladého strýce. Bylo to proto, že ředitel Zachary měl syna, když byl ve velmi vysokém věku. Bylo mu téměř 50 let, když se mu narodil nejmladší syn, Simon Zachary. Kdyby to byla zjistila dřív. Pak by do Central Corporation pracovat nepřišla.