Pracovní den plný shonu se chýlil ke konci a Sharon se vracela domů. Cítila se mírně unavená. Riley skončila v práci dříve než Sharon, a tak jí pomohla a vyzvedla Sebastiana ze školky. "Už jsi zpět? Bylo všechno v pořádku tvůj první den v práci?" zeptala se Riley. Sharon se na ni podívala. "Proč jsi mi neřekla, že rodina Zacharyho vlastní Central Corporation?" "To znamená, že jsi narazila na Simona? Jaké to bylo? Není k sežrání?" Sharon na ni nelítostně zamračila. "Co má jeho vzhled společného se mnou? Je to Howardův strýc!" "No a co! Ne každý se dostane do Central Corporation. Měla bys být teď šťastná, že tě najali bez ohledu na to, čí je strýc. Bojíš se, že pomůže Howardovi a bude ti dělat potíže?" Sharon se zamračila. Nebyla tím vyvedená z míry. Jen nechtěla mít nic společného s nikým z rodiny Zacharyho. V tu chvíli vyšel Sebastian ze svého pokoje a držel se za bříško. "Mami, bolí mě bříško." Sharon ho uslyšela, a tak ho rychle přitáhla k sobě. Dotkla se mu bříška. "Co se děje? Snědl jsi ve školce něco špatného?" Sebastian zavrtěl hlavou. "Nevím." Jeho malá tvář byla mírně bledá a čelo měl orosené studeným potem. Sharon svého syna dobře znala. Neozval by se, kdyby ho to moc nebolelo. "Hned tě vezmu do nemocnice." Riley se také znepokojila a rychle vzala klíče od auta. "Jdu nastartovat auto." Obě odvezly Sebastiana do nemocnice. Lékař Sebastiana prohlédl, podíval se na Sharon a zeptal se: "Říkala jste, že jste se včera vrátili ze země M?" "Ano." přikývla Sharon. "To je jasné. S dítětem není žádný větší problém. Nějaké zkažené jídlo mu jen způsobilo průjem a bolest břicha. Předepíšu mu nějaké léky." Sharon si úlevně vydechla. "Děkuji, doktore." Sharon vzala recept a okamžitě zamířila do lékárny, protože musela synovi hned dát léky. Riley naopak zůstala na pokoji, aby se o malého kluka postarala. Netrvalo dlouho a Sharon dorazila do lékárny. Ale právě když se chystala vrátit, uviděla při odbočování překvapivě známou siluetu. Otočila se a podívala se na chodbu naproti ní. Viděla Sally, která byla od ní poměrně daleko! I když se pět let neviděly, poznala ji na první pohled! Sally, která bývala Sharoninou nejlepší kamarádkou, jí vyfoukla svatbu a dokonce i muže. Jak by na ni Sharon mohla zapomenout? Sally si povídala s lékařem v bílém plášti. Sharon neslyšela jejich rozhovor, ale jejich gesta byla důvěrná. Kdo by nevěděl, myslel by si, že jsou pár. 'Že by Sally podváděla Howarda?' Sharon upřela pohled na lékaře a podívala se na něj ostře. 'Proč vypadá ten muž z profilu stejně jako... muž na fotce během svatby!' Sharonino tělo se roztřáslo. V duchu chtěla toho muže chytit a podívat se na něj zblízka. Najednou uviděla, jak jí zepředu blokuje cestu lidská zeď. Ozval se hluboký mužský hlas: "Sharon?" Zvedla hlavu a uviděla Simonovu tvář. Ten se tolik podobal jejímu synovi. Opět byla duchem nepřítomná, ale velmi toužila dostat se k lékaři. Odtlačila Simona a chystala se jít dál. Silueta naproti na chodbě však byla pryč. 'Sally a doktor jsou pryč!' "Koho hledáš?" zeptal se Simon, když viděl, že vypadá ustaraně. Sharon se cítila podrážděně. 'Utekli!' Probrala se až tehdy, když si uvědomila, že se na ni Simon dívá. Byl její nadřízený a neměla by být tak nezdvořilá. Sklopila tedy pohled, aby skryla emoce, které se jí honily v očích. "Asi jsem se spletla." "Jsi nemocná?" Simon si všiml, že drží v ruce nějaké léky. Její pohled zůstal sklopený. "Mému synovi je trochu nevolno, tak jsem ho vzala na prohlídku," řekla, než zvedla hlavu, aby se na něj podívala. Poté položila protiotázku: "Co tady děláte, prezidente Zachary?" Když ji slyšel zmínit syna, Simon si vzpomněl na incident na letišti. 'Ten malý uličník je nevinný, a přesto tvrdohlavý. Nemluvě o tom, že je zároveň pyšný. Když se na něj dívám, mám zvláštní pocit.' Přimhouřil oči a ostře se podíval na ženu před sebou. Uvnitř něj se usídlilo podezření. "Co mu je?" Aniž by věděl proč, zeptal se na stav malého uličníka. Sharon se nad tím příliš nezamýšlela: "Měl bolesti břicha kvůli nějakému zkaženému jídlu. Lékař mu už předepsal nějaké léky." Simon to uslyšel a vzbudilo to v něm zájem matku poškádlit. "Bude v pořádku, když bude jíst méně zmrzliny." Sharon zvedla oči, aby se podívala na mužovy tenké rty, na kterých se zdál být lehký úsměv. 'Co je špatně? Jeho vzhled, který působí, jako by se usmíval, a přitom ne. Díky tomu vypadá ještě víc jako můj syn!' A tak začala na muže zasněně zírat, aniž by zamrkala. Mužova hezká tvář se přiblížila k jejímu uchu a hlubokým, přitažlivým hlasem řekl: "Víš, že je velmi nebezpečné dívat se na muže takovým pohledem?"