Simon Zachary měl temný výraz. "Nedělej si s tím starosti. Jako rodič bys měl vždy dávat pozor na své děti." "Správně, oblečení prezidenta Zacharyho je šité na míru, myslíte, že si můžete dovolit mu to kompenzovat?" Asistent muže, Franky Zimmer, stál za ním a tiše ji poučoval. Předtím to byl on, kdo pokáral jejího syna. Zamračil se na Sharon. 'Je tak odvážná! Žena se nikdy předtím nedostala tak blízko k prezidentu Zacharymu!' "Copak je to jen pár kalhot? Můžu si dovolit je zaplatit!" ozval se Sebastian, kterého držela matka. Nemohl dopustit, aby jeho matka snášela ponížení, když to byl on, kdo způsobil potíže. Simon upřel pohled na malého chlapce. Zamračil se, protože mu ten kluk připadal povědomý. Franky se ušklíbl. "Hej, smrade, jak to odškodníš?" Sebastian vytáhl své prasátko, které měl v malé žluté kachní tašce, a vysypal z něj všechny drobné, které měl. "Tady, je to víc než dost?" Simon se podíval na kapesné. Zdálo se, jako by si na něco vzpomněl, protože na jeho ledově chladném výrazu se nyní dal spatřit slabý úsměv. Řekl tónem, který nebyl tak chladný jako předtím: "Ty kapesné si dobře schovej. Jen si příště dávej větší pozor, kam jdeš." "Strýčku, díváš se na mě svrchu?" Zamračil se Sebastian, když se podíval na tyčícího se muže. Sharon nechtěla s nimi dál hádat. Protože protivník nebyl příliš vypočítavý, pochopila narážku a rychle vzala nohy na ramena. Rychle si přitáhla syna k sobě a ještě jednou se omluvila: "Opravdu se omlouvám, že jsem vám oběma způsobila potíže." Po omluvě popadla syna za ruku a opustila scénu; přitom se zkřížila cesta se Simonem. Simon se chystal také odejít, ale když kolem něj Sharon prošla, zavál mu do nosu vonný zápach, který měl vrytý v paměti za boží milosti. Rychle se zastavil a zorničky se mu zmenšily, když se otočil a podíval se. Nicméně už byla se synem daleko od něj. Během okamžiku matku a syna pohltil dav na letišti. Nicméně on stál nehybně na stejném místě. Franky, který byl zmatený, se podíval na svého šéfa a opatrně se zeptal: "Pane prezidente Zachary, plánujete po nich požadovat náhradu?" Simon přimhouřil své jestřábí oči. 'Proč ta dáma měla tu vůni?' Už je to pět let a cítil spoustu různých vůní od mnoha žen. Vždy se mu ji ale nepodařilo vystopovat. "Jdi tu dámu prošetřit," nařídil klidně. Franky byl překvapený, ale přesto přikývl. "Rozumím." Žádná žena nedokázala vzbudit zájem prezidenta Zacharyho. 'Ta dáma je už matka dítěte. Zajímá se prezident Zachary o vdané ženy?' Sharon vyvedla syna z letiště, zavolala taxi a zamířila k Rileyině domu. Nevěděla proč, ale vzhled toho muže ji znepokojoval. Když vyvedla syna ven, měla pocit, jako by se na ni zezadu upíral pár očí. Když dorazili k Rileyinu domu, Riley už na ně čekala u vchodu. Nadšeně přiběhla, když viděla Sharon vystupovat z auta. Objala ji. "Shar, ty jsi se konečně vrátila. Moc jsi mi chyběla!" Sharon sotva vydržela její vášnivé objetí. "Dobře, musíš se uklidnit. Nemůžu dýchat, když mě tak pevně objímáš!" Teprve potom Riley pustila Sharon. Její oči byly červené. "Rychle, ať se podívám, co se z tebe stalo – dáma, která už porodila dítě. "Hmph, pořád máš tak pěknou postavu. Máš na to, abys sis našla svou druhou lásku!" Riley ji neustále chválila. "Co je to druhá láska, teto?" Sebastian přitáhl své maličké zavazadlo a postavil se vedle své matky. Podíval se na Riley svýma nevinnýma, černýma očima. "No, ty jsi malý Sebastian! Jak to, že jsi tak hezký a roztomilý? To jsi musel zdědit po mamince!" Riley nepřestala držet malého kluka pevně v náručí, když ho uviděla. Sebastian se snažil dýchat. Jeho výraz byl, jako by byl uvězněn v čelistech vlka. Zamával rukama a gestikuloval, aby mu matka pomohla. "Zachraň mě, mami…" Sharon to přišlo zábavné. "Je to tvoje kmotra. Není to špatný člověk." "Jo, jsem tvá kmotra. Buď hodný, můj kmotříčku. Pojď, říkej mi kmotra." Sebastian našpulil pusu a nechtěl ji pozdravit. "Chci tátu, ne kmotru."