"Strýčku, slyšel jsem, že děda omdlel. Jak mu teď je?" zeptal se Howard hned, jak vstoupil. Od sester se doslechl, že Simon je na tomto oddělení. Proto vletěl na pokoj, aniž by se pořádně podíval, kdo tam je. Simon se na něj slabě podíval a řekl: "Staré problémy. Lékař se o něj stará." Howard konečně rozeznal lidi na pokoji a byl naprosto ohromen. 'Proč je to zase Sharon?' Riley se hned ozvala bez okolků: "Kdo ti dovolil vstoupit? Vypadni!" Sharon si kousla do rtu, ale neřekla ani slovo. Seděla u postele a jen se starala o svého syna. Ani se na Howarda nepodívala. Howard uviděl dítě a zamrzl mu pohled. 'Proč to dítě… vypadá tak moc jako strýc?!' Hned se podíval na svého strýce. 'Že by to byl strýcův syn?' 'Ne. Strýc nikdy neměl po svém boku ženu. Je nemožné, aby měl dítě.' 'Nemanželské dítě? Nemyslím si, že by strýc udělal takovou hloupost.' Zrovna když si začal Sebastiana prohlížet, Riley mu zablokovala výhled a znovu ho vyhnala. Řekla: "Jsi hluchý? Řekla jsem ti, ať vypadneš, neslyšíš mě?" Simon se podíval na Sharon, která mlčela. V očích se mu zalesklo, když Howardovi řekl: "Jsi tu jen proto, abys viděl dědu?" Howard odvrátil pohled. Byl stále v šoku. "Sally začala kvůli těhotenství hodně zvracet. Tak jsem ji přišel doprovodit. Za chvíli se půjdeme podívat na dědu." Sharon se sevřelo srdce, když to slyšela. 'Sally je těhotná?' Simon se podíval na hodinky na zápěstí. "Už je skoro čas. Pojďme. Zavedu tě k němu." Než odešel, na něco si vzpomněl. Otočil se a řekl Sebastianovi: "Hej, prcku, pouč se. Nejez tolik zmrzliny." Sebastian si odfrkl. "Strýčku, ty jsi fakt zlej!" Chtěl tím říct, že nepotřebuje, aby se o něj Simon staral. "Už dost řečí, lehni si a odpočiň si." Sharon se dotkla synovy hlavy. Bála se, že by se Simon mohl rozčílit. Nicméně se ušklíbl a nebyl naštvaný. Simon zamířil ke dveřím. Když viděl, jak se Howard ani nehne a místo toho zírá na Sharon a jejího syna, zvedl obočí. "Co se děje? Nejdeš navštívit dědu?" Howard se probral. Ještě jednou se nenápadně podíval na malého kluka, než se pomalu vytratil z pokoje. Když se dostal ven, nemohl si pomoct a zeptal se: "Strýčku, ten malej kluk. To nemůže být syn od Designer Jeans, že ne?" "Je to její syn. Co je na tom špatného?" Simon se na něj zamyšleně podíval. Howard zůstal ohromeně stát na zemi. 'Její… její syn?!' 'Sharon má syna?!' V tu chvíli se v něm začal vařit hněv. 'A ona se přesto opovažuje říct, že mě nezradila?!' Měl strašný výraz v obličeji. Nicméně se přinutil k úsměvu. "Ne… nic. Jen jsem byl zvědavý." Na pokoji Riley stále proklínala Howarda. "Shar, slyšela jsi, co Howard řekl? Sally je těhotná! On je fakt hnusnej! Jak se opovažuje říct takovou věc před tebou?!" "Přestaň o nich mluvit." Sharon nechtěla o nich nic slyšet. V mysli se jí rojily obrazy dřívějšího incidentu na nemocniční chodbě, když viděla Sally s tím doktorem. Riley si povzdechla. "Jo, přestaňme mluvit o tomhle ubohým páru. Jen nám zkazí náladu!" Sebastian zamrkal očima. "Mami, komu kmotra nadává?" Sharon se dotkla synovy hlavy. Nikdy Sebastianovi neřekla o zášti mezi ní a Howardem. "Neměl by ses ptát na věci dospělých. Buď hodný a lehni si." Riley se podívala na malého kluka a váhavě řekla Sharon: "Shar, uvědomila sis, že náš Sebastian vypadá hodně jako tvůj šéf?" Než Sharon stačila promluvit, malý kluk vystrčil hlavu zpod peřiny a protestoval: "Vůbec se nepodobám tomu zlýmu strýci. Jsem hezčí než on!" Riley se zadržela smíchu, když viděla jeho rozčilený výraz. "Jo, jo, jsi hezčí než on!" Sharon si kousla do rtu a podívala se na svého syna. Nebyla ochotná přiznat, že se její syn skutečně podobá Simonovi. Nicméně se nemohla oklamat. 'Že by to byl ten muž před pěti lety?' V hlavě jí to šrotovalo. Netroufala si na to dál myslet a nebyla ochotná se tím dál zabývat. Nechtěla mít nic společného s rodinou Zacharyových. Malý kluk si vzal léky. Potom, co si chvíli odpočinul a ujistil se, že není žádný vážný problém, se sbalili a vyrazili domů. Všichni tři právě vyšli z pokoje, když k nim přišel lékař. "Jste Sharon?" Sharon se na doktora podívala, když ho uslyšela. Byl to starý lékař s bílými vlasy. Na chvíli se zamyslela, než ho dokázala identifikovat. "Vy… vy jste doktor Collins?" Doktor Collins byl lékař, který se staral o jejího zesnulého otce; dobře se o něj staral. Doktor Collins se hlasitě zasmál. "To jsi opravdu ty. Už je to nějaká doba, co jsem tě viděl naposledy. Pořád jsem přemýšlel, jak bych tě měl kontaktovat." "Hledal jste mě kvůli něčemu?" Sharon byla zmatená. Úsměv na tváři doktora Collinse zmizel. Smutným tónem řekl: "Než tvůj otec odešel, požádal mě, abych ti dal krabici. V té době jsem byl příliš zaneprázdněn a zapomněl jsem na to. Mám tu krabici uloženou u sebe doma. Kdykoli budeš mít volno, kontaktuj mě a přijď si ji vyzvednout."