Sharon se probrala. Srdce jí divoce bušilo a uši ji pálily. Rychle sklonila hlavu a kousla se do rtu. Byla podrážděná. Simon cítil bodnutí u srdce, když ji viděl v takovém rozpoložení. Opět se mu podařilo zachytit vůni z jejího těla, kterou tak dlouho toužil cítit. Jeho pohled, který na ni spočíval, se změnil na mnohem zkoumavější. Atmosféra mezi nimi nebyla taková, jaká bývala. Náhle se k nim začaly blížit kroky. "Shar, máš už léky?" Riley a Sebastian už nějakou dobu čekali na pokoji, a tak se Riley rozhodla Sharon vyhledat poté, co si všimla, že se už nějakou dobu nevrátila. Sharon potlačila emoce, které v ní vřely. 'To je hrozné, jak jsem mohla zapomenout na svého syna?' "Jo, mám je. Jak je Sebastianovi?" "Je mu o něco lépe, ale doktor říkal, že musí dál brát léky." Riley se podívala na vysokého a chladného muže vedle ní. V očích jí začaly jiskřit jiskřičky vzrušení: "Není to tvůj šéf, Shar? Proč je tady taky?" 'Nečekala jsem, že Simon bude mnohem hezčí než vypadá v televizi. Nicméně, z toho muže vyzařuje aura, která ztěžuje komukoli se k němu přiblížit.' Sharon nebyla v pozici, aby dál mluvila se Simonem. Proto zdvořile řekla: "Prezidente Zachary, asi se vrátím podívat na svého syna." Následně s Riley opustila scénu. Muž překvapivě řekl: "Přijdu se na něj podívat." Sharon byla ohromená. "To... to není nutné." Bylo jasné, že jí to bude připadat divné. 'Není až moc laskavý?' Jako by neslyšel její odmítnutí, zvedl své dlouhé nohy a začal rázně kráčet vpřed. "Který pokoj?" zeptal se tónem, který nepřipouštěl žádné odmítnutí. Sharon se kousla do rtu. "Prezidente Zachary, nemáte na práci něco jiného?" "Doktor se stará o mého otce, takže mám trochu volného času," řekl ledabyle. Teprve tehdy Sharon zjistila důvod jeho návštěvy nemocnice. Zatímco ona váhala, Riley naopak projevila přátelskou tvář a ukázala cestu. "Prostě se otočte hned dopředu. Jen nás sledujte." Riley řekla, než zatáhla Sharon a vykročila vpřed. Sharon se na ni podívala a zašeptala: "Nedělej žádnou hloupost, Riley." Riley se tím netrápila. "Proč jsi tak nervózní? Ber to tak, že se nadřízený zajímá o své podřízené." Sharon ho nemohla odmítnout. Nakonec Simona dovedla na pokoj. Sebastian se mračil a ležel na nemocničním lůžku. V okamžiku, kdy viděl, že se jeho matka vrátila, se mu v očích objevila jiskra. "Mami, konečně jsi zpátky." Navíc, když uviděl Simona, který vešel zezadu, jeho ponurý výraz ještě ožil. "Hmm? Proč je tady i ten zlý strejda?" Ten den narazil do Simona na letišti. Tehdy měl ten druhý chladný a bezvýrazný pohled, když se s nimi setkal. Proto ho malý kluk pozdravil jako zlého strejdu. Sharon měla rozpačitý výraz. Podívala se na muže, z jehož tváře nikdo nedokázal vyčíst emoce, a řekla svému synovi: "Sebastiane, tenhle strejda je můj šéf. Měl bys mu říkat strejdo Zachary." Sebastian se podíval na zlého strejdu, jehož tvář stále neměla žádný výraz: "Taková náhoda? Co tady dělá?" Simon se pomalu přiblížil k nemocničnímu lůžku a řekl způsobem, který se zdál velmi jemný: "Slyšel jsem, že se necítíš dobře. Tak jsem se přišel podívat." Podíval se na chlapce před sebou ostrým pohledem. Čím víc se na něj díval, tím povědoměji se mu zdál. Navíc podezření v něm jen sílilo. Sebastian se na něj podíval a nevěřil, že je tak laskavý. 'Musí to být proto, že jsem mu ten den ušpinil kalhoty zmrzlinou a rozčílil jsem ho. Proto je tady schválně, aby si ze mě dělal legraci.' "Jsem v pořádku. Nepotřebuju žádné návštěvy." Malý kluk si schválně nasadil nespokojený výraz. Dokonce se narovnal, jako by chtěl dokázat, že je v pořádku. Nicméně, v příštím okamžiku malému klukovi zakručelo v břiše. V důsledku toho už jeho malá tvář nemohla udržet své emoce. Nicméně, aby se mu nikdo nesmál, dál si nasazoval vážný výraz. Simonovi se při pohledu na jeho výraz zkroutily rty do úsměvu. "Klidně řekni, jestli se necítíš dobře. Nebudu si z tebe dělat legraci." Viděl malému klukovi do hlavy. Poté, co domluvil, úmyslně poplácal Sebastiana po rameni. "Já... necítím se nepříjemně!" Sebastianova tvář zrůžověla. Byl odhodlaný nepřiznat porážku. Nedovolí nikomu, aby si z něj dělal legraci! Sharon si povzdechla, když viděla, jak se její syn chová. 'Zajímalo by mě, po kom má tu povahu?' "Prozatím si vezmi lék." Sharon podala malému klukovi lék a sklenici vody. Sebastian si okamžitě vzal lék a spolkl ho, než ho zapil velkým douškem vody. "Zpomal." Sharon mu jemně poplácala záda. Simon stál vedle nich a usmíval se beze slova. Riley se na ně tři podívala a dostavila se jí iluze. 'Jsou to rodina! Tři v jednom!' Nemluvě o tom, všimla si, že Sebastian a Simon vypadají opravdu podobně! Poté, co malý kluk snědl lék, Sharon ho nechala lehnout, aby si odpočinul. Otočila se a uvědomila si, že Simon zírá na jejího syna. Nebyla si jistá jeho výrazem a cítila, jako by jí někdo svíral srdce. V tu chvíli někdo vběhl dovnitř. "Strejdo, jak je mému dědovi?" Sharon se zamračila. 'Je to Howard?'