„Nemohla spát, protože se jí stýskalo po domově. Nemohl jsem ji takhle nechat." To byl Liam hned ráno, jak se snažil vysvětlit, proč není v posteli se mnou, ale s ní. „Na tom nesejde, Liame. Ona je tvoje souzená," zamumlala jsem a on si povzdechl, než mi chytil tvář a vtiskl mi polibek na čelo. „Snažím se zjistit, jak to zvládnu, ano? Slibovala jsi, že se mnou budeš navždy, nebo ne?" zeptal se jemně a já se usmála a přikývla. „Dodrž ten slib," zamumlal a já na to přikývla, ale od té doby šlo všechno z kopce. Liam se mnou přestal trávit čas, viděla jsem ho jen, když měl službu v smečce nebo když jsme spolu večeřeli, a i tehdy mluvil s dívkou, kterou jsem teď znala jako Veroniku. Technicky se odstěhoval z našeho pokoje a trávil s ní téměř veškerý čas. Bylo to, jako bych skoro neexistovala. Vyhnala jsem tu myšlenku z hlavy, když jsem se chystala jít dolů na večeři. Jediný důvod, proč mi ještě bylo dovoleno večeřet s nimi, byl ten, že Liamova teta mě tam vždycky chtěla mít. Kromě Liama mi byla v tomto domě nejbližší, ale začalo to tu být příliš dusivé. Cítila jsem se nechtěná. Zhluboka jsem se nadechla, pak jsem popadla telefon a šla dolů. Zastavila jsem se u schodů, jakmile jsem zaslechla smích z jídelny. „Není úžasná, matko?" zaslechla jsem Liama a jeho matka se zahihňala. „Je rozkošná," odpověděla jeho matka. „Děkuji, Luno Grace," pronesla Veronika. „Ale ne, říkej mi matko, koneckonců jsi technicky vzato snacha," už jsem to nemohla vydržet, tak jsem vešla do jídelny a jako vždy všichni okamžitě ztichli, ale to mě nešokovalo nejvíc. Byla to skutečnost, že Veronika teď seděla na mém místě blízko Liama. „Drahá, pojď si sednout blízko mě," otočila jsem se k hlasu a usmála se na Liamovu tetu Amélii, než jsem k ní přišla a posadila se. Chvíli bylo ticho, dokud nepromluvila Veronika. „Claro, že? Slyšela jsem o tobě tolik věcí," pronesla tak nechutně sladce, že se mi málem zvedl žaludek. „Jsem Klára a to je dobře, ale to samé o tobě říct nemůžu," pronesla jsem, než jsem se zakousla do jídla. Viděla jsem jí v obličeji hněv, ale ten v mžiku zmizel a nahradil ho úsměv. „Už nemám hlad, půjdu nahoru do svého pokoje," zamumlala Veronika, odsunula židli a vstala. Liam ji okamžitě následoval. „Jsi v pořádku?" zeptal se tak jemně, že jsem se málem bodla vidličkou do oka, abych to nemusela vidět. Už se ani nesnažil skrývat svou náklonnost k ní přede mnou. „Ano, jen jsem unavená. Můžeš mě doprovodit do mého pokoje? Pokud to Kláře nevadí?" zamumlala Veronika a obrátila na mě pozornost všech. Snažila jsem se, seč jsem mohla, polknout jídlo v krku a pak jsem se na ni usmála. „Na tom nesejde, jsi jeho souzená. Promiňte," pronesla jsem, odsunula židli a okamžitě vyběhla z jídelny. Nemohla jsem tam vydržet ani vteřinu. Jakmile jsem se dostala do našeho... no, teď už mého pokoje, usadila se mi v žaludku osamělost. Nahradila mě ve všem. Tento pokoj, který mi kdysi připomínal Liamovu lásku a péči, se najednou zdál chladný. Už tu nemůžu zůstat, musím odejít. Najdu si prozatímní bydlení a pak seženu práci nebo něco podobného. Věděla jsem jen, že musím odejít. Už jsem se chystala jít ke skříni sbalit si věci, když jsem uslyšela zaklepání na dveře. „Můžu dál, drahá?" ozval se Améliin hlas z druhé strany a já si rychle utřela slzy. „Ano, prosím," Amélie vešla do pokoje s úsměvem a zavřela za sebou dveře. „Jak se máš, drahá?" zeptala se a já přikývla. „Budu v pořádku," zamumlala jsem a ona si povzdechla. „No, jestli se mě ptáš, jsi mnohem lepší než ona a ona je falešná. Nevím, proč jsou z ní všichni tak unešení. Každý, kdo je tak sladký, to musí hrát," pronesla Amélie s znechuceným výrazem v obličeji, což mě rozesmálo. „Na tom nesejde, ona je jeho druhá polovina. Jsou spojeni bohyní Měsíce, ten svazek nikdo nemůže zlomit. Ani vyvolená družka jako já," zamumlala jsem a chvíli jsme obě mlčely, dokud nevytáhla z kabelky lístek. „Tady máš. Za dva dny se bude konat slavnost a bude tam každý Alfa, Beta, Gamma. Dokonce i Alfa král a jeho syn. Je to událost, která se koná jednou za život, a měla jsem jít s manželem, ale ty bys byla lepší společnice. Kdoví, možná ti ulovíme nějakého žhavého Alfu a ty se konečně odpoutáš od toho trhana McLiam," zamumlala a já se zahihňala. „Trhan McLiam? To je tvůj synovec, teto Amélie," odpověděla jsem a ona si odfrkla. „To neznamená, že podporuji to, co dělá," Poté jsme si povídaly o dalších náhodných věcech, dokud se neunavila a neodešla. Zírala jsem na pozvánku v ruce a pak jsem zavrtěla hlavou a strčila ji do zásuvky nočního stolku. Nechystala jsem se jít. Potřebovala jsem odsud co nejdřív odejít. V tu chvíli vešel do pokoje Liam a usmál se na mě. „Má lásko, chyběla jsi mi," zamumlal, když ke mně přišel a chystal se mi dát pusu na rty, ale já jsem odvrátila tvář. Zíral na mě zamračeně, pak si povzdechl a posadil se na postel. „Chci si s tebou o něčem promluvit a chci, abys byla velmi rozumná, ano?" zamumlal a já se zamračila a neodpověděla mu, což ho přimělo povzdechnout si. „Blíží se slavnost a já mám jen lístek pro sebe a pro dalšího. Chtěl jsem vzít tebe, ale Veronika tam moc chce jít, a protože je moje družka... možná bys to mohla vynechat? Slibuju, že ti to vynahradím," zamumlal a já jsem si odfrkla. Tu drzost, kterou má! „Ani se nenamáhej. Stejně jsem s tebou neplánovala jít. Teta Amélie mi dala pozvánku, takže půjdu s ní a potom odejdu z tohoto domu, abys mohl být se svou družkou, jak si přeješ"...