Kdybych bývala věděla, že se můj téměř dokonalý život během vteřiny promění v peklo, možná bych byla jednala jinak.      Stála jsem za svým vyvoleným druhem už čtyři roky a po tvářích mi stékaly slzy. Slíbil mi, ať se děje cokoliv, protože si mě vybral za svou družku, budu jeho Lunou a nic se na tom nezmění, ale teď tam stál a zíral na dívku před sebou, jako by byla jeho celý svět, a ne já. Ale co jsem čekala? Ona byla jeho souzená, já ne. V tom je boží vůle, jak se říká.     Pokud za to někdo mohl, byla to bohyně Měsíce.     Když se mu ta dívka rozběhla do náruče a on ji neodstrčil, už jsem slzy nemohla zastavit.      „Promiňte," zamumlala jsem, ale byla jsem si jistá, že to nikdo neslyšel, protože všichni byli zaujatí scénou před nimi.     Otočila jsem se a utekla odtamtud, jak nejrychleji jsem mohla. Potřebovala jsem uklidnit nervy.      Jakmile jsem se dostala ven, sedla jsem si na schody a zhluboka se nadechla. Tak tohle je ono, konec mého téměř dokonalého života. Kdybych věděla, že tohle bude mít na plese takový konec, nikdy bych sem nebyla chodila.      Kdyby mi to Liam alespoň řekl, že našel svou souzenou, nebolelo by to tolik, jako vidět ji, jak se mu vrhá do náruče.     „Claro?" zaslechla jsem Liamův hlas za sebou a okamžitě jsem si utřela slzy, když ke mně přišel a sedl si vedle mě.      „Claro…"     „Tak co se stane s námi? Odmítneš mě?" vpadla jsem mu do řeči, když jsem se k němu otočila. Nevím, proč jsme oba předpokládali, že nikdy nenajdeme své souzené, ale věřila jsem, že i kdybych svého souzeného našla, vyberu si Liama, protože ho moc miluju.      „Nic se nemění, ty jsi ta, kterou jsem si vybral. Miluju tě, pamatuj si to," řekl Liam a já jsem se snažila jeho slovům věřit, ale cítila jsem to, něco se mezi námi změnilo.      „Nebudu ti bránit, jestli chceš být s ní, můžeš," zamumlala jsem a on se zamračil.      „Chci tebe, Claro," zamumlal a já jsem se smutně usmála nad tím, jak nejistě to znělo.      „Je to tvoje souzená, s tím nemůžu soupeřit. Chci domů, chci si odpočinout," zamumlala jsem, když jsem vstala ze schodů.     „Teď nemůžu odejít, požádám Jamese, aby tě odvezl domů. Brzy tam budu, dobře, lásko?" řekl a já jsem si povzdychla.     Kdyby to bylo v minulosti, šel by se mnou okamžitě.     „Dobře." Zakrátko dorazil Beta James a odvedl mě k autu, a když jsem nasedala, viděla jsem, jak k Liamovi přibíhá ta dívka a jak se jim rozzářily tváře, sevřelo se mi srdce.      Rychle jsem odvrátila pohled a nasedla do auta.      „Pojedeme," zamumlala jsem tiše a James okamžitě nastartoval auto, a když jsme odjížděli, všimla jsem si, jak se na mě James neustále dívá ve zpětném zrcátku.      „Jestli máš něco na srdci, řekni to," zamumlala jsem a on si povzdychl.      „Víš, že ji bude muset udělat svou Lunou, že? Pokud udělá Lunou tebe místo své souzené, postihne smečku tragédie a neštěstí a nikdo z nás nechce, aby se to stalo," zamumlal a já jsem jen semkla rty, aniž bych odpověděla. I když to byla pověra, nikdo nebyl připraven riskovat.    Jakmile jsme dorazili do smečky, vyběhla jsem do našeho společného pokoje a svlékla ze sebe šaty.    Šla jsem do sprchy a o pár minut později jsem ležela v posteli a snažila se usnout, ale nemohla jsem. Motalo se mi hlavou spoustu věcí. Vybere si ji?      Zrovna když jsem se chystala usnout, zaslechla jsem Liamův hluboký hlas, jak se srdečně směje.     Mírně jsem se posadila a chystala se vylézt z postele, když jsem zaslechla ženský smích propletený s jeho.      „Nečekala jsem, že budete tak vtipný, Alpho Liame," řekla ta dívka a já jsem slyšela, jak se zasmál.       „Můžeš mi říkat Liame," slyšela jsem ho říkat a bolest se vrátila. Sevřela jsem si hrudník, po kterém mi stékaly slzy. Jen pár lidí ho mohlo oslovovat jménem a těmi několika lidmi byla jeho rodina a já. Dokonce ani Beta Kade nebo Gamma Elliott ho nemohli oslovovat jménem.     O několik minut později jsem zaslechla, jak se otevírají dveře do našeho pokoje, a okamžitě jsem si utřela slzy a věnovala mu úsměv, ale byla jsem si jistá, že to spíš vypadalo jako grimasa.      „Je tady," zamumlala jsem a povzdychla si, když si frustrovaně prohrábl vlasy.       „Moji rodiče a její by mi nedovolili ji tam nechat, takže abych se vyhnul problémům, přivedl jsem ji sem. Nevadí ti to, že ne? Pokud ano, nechám ji přestěhovat do penzionu a…"       „Je to tvoje souzená, Liame," skočila jsem mu do řeči se smutným úsměvem, „Pokud něco, tak bych se měla do penzionu přestěhovat já," zamumlala jsem a on se zamračil.      „Zůstaneš tady se mnou navždy," zamumlal a pak mi dal pusu na tvář, než odešel, aby se osvěžil.       Lehla jsem si zpátky do postele a čekala na něj, a když byl konečně hotový, lehl si ke mně do postele, obtočil mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž.      „Všechno vyřeším, ano? Nesmíš mě opustit," zamumlal a já jsem si povzdychla a zavřela oči a usnula, ale když jsem se uprostřed noci probudila, Liam vedle mě nebyl.     Zamračeně jsem se rozhlédla, pak jsem vylezla z postele a chystala se ho jít hledat, když jsem zaslechla jeho tlumený hlas z chodby.     Pomalu jsem ho následovala a chystala se zahnout za roh, když jsem uviděla Liama a tu dívku, jak stojí venku na balkoně a baví se a smějí se.     Chvíli jsem na ně zírala, pak jsem se otočila a utekla tak rychle, jak jsem jen mohla, než mi začaly padat slzy. Ztratila jsem ho, vybere si ji, a ne mě…