Nyla Jaystonová byla ve třetím měsíci snažení o dítě, když jí na telefonu jejího manžela Clarka Sumnera vyskočila zpráva od kontaktu s názvem „Jordyn Cheatham“. Jordyn: [Myslím, že mi ta nová noční košilka malinko těsní. Nechceš se stavit a zkontrolovat, jestli mi sedí?] V příloze byla selfie ženy v rudé noční košilce s hlubokým výstřihem, který ledabyle odhaloval ňadra a křičel chtíčem. Nyla sevřela telefon v ruce. Vyjela nahoru a zjistila, že předchozí komunikace mezi Clarkem a Jordyn se týkala výhradně práce, což ji donutilo zamračit se. „Že by omyl? Nebo…“ Vtom jí zezadu obepjala pas ruka a přerušila tok myšlenek. Clark se k ní přitiskl celým tělem a něžně jí okusoval ušní lalůček. „Zlato, už jsem se umyl. Dáme si to na gauči nebo v posteli?“ Než stačila Nyla odpovědět, Clark ji zvedl a položil na pohovku, kde se nad ní tyčil svou vysokou postavou. „Když nic neříkáš, vyberu za tebe. Dneska to bude na gauči,“ prohlásil Clark chraplavým hlasem, v jehož očích se zablýskl oheň, který Nyle okamžitě vehnal barvu do tváří. Nyla byla krásná už tak, a ta lehká červeň v jejích lících ji v měkkém světle proměnila v neodolatelnou, šťavnatou broskev. Clarkův pohled ztmavl. Sklonil se, aby ji políbil, ale ona se náhle odvrátila. Zmateně se na ni podíval, když vycítil její odpor. „Zlato, co se děje?“ Clark, který byl v práci vždycky tak dominantní, teď na Nylu pohlížel se směsicí zmatku a zranění, což na okamžik obměkčilo její srdce. I tak ale nedokázala zapomenout na tu lascivní selfie, kterou před chvílí viděla. Zadržela ho dlaní na hrudi a v druhé ruce mu ukázala telefon. „Nejdřív mi tohle vysvětli.“ Clark se podíval na displej, okamžitě se zamračil, popadl telefon a vytočil číslo. Ozvalo se téměř okamžitě. „Pane Summere, s čím vám mohu posloužit?“ Clark se naštvaně zamračil a jeho hlas zledovatěl. „Nevěděl jsem, že moje sekretářka začala nabízet klientům něco navíc.“ Na chvíli zavládlo ticho, než se z telefonu ozval Jordynin ustrašený hlas. „Pane Summere, moc se omlouvám. Ta zpráva byla určená pro mého přítele. Musela jsem vám ji poslat omylem…“ „Jestli se to stane ještě jednou, sbal si saky paky a vypadni!“ Clark zavěsil a otočil se zpět k Nyle, jehož výraz v obličeji zjemnil a dokonce se v něm objevil náznak lítosti. „Zlato, poslala to omylem. Jestli jsi ještě naštvaná, zítra ji vyhodím. Už je ale pozdě, tak nebudeme ztrácet čas s někým, kdo za to nestojí. Neviděli jsme se celý týden. Budeš mi to muset dneska vynahradit.“ Clark se k Nyle natáhl, aby ji políbil, ale i přes vyřešenou situaci jí to zkazilo náladu. Už neměla chuť a odstrčila ho. „Jsem dneska unavená. Necháme to na zítra.“ Clarkovi v očích problikl záblesk zklamání, ale nenaléhal. „Dobře, tak ty se vyspi. Já ještě unavený nejsem, půjdu do pracovny dodělat nějakou práci.“ „Dobře.“ … Uprostřed noci se spustil silný déšť. Hluk Nylu probudil a ona instinktivně natáhla ruku, jen aby nahmatala chladnou prázdnotu vedle sebe. Podívala se na hodiny – 3:16. Nyla se zamyslela nad tím, jestli Clark ještě pracuje. Vstala, oblékla si župan a šla do pracovny, ale ta byla tmavá a prázdná. Sevřela kliku pevněji a srdce se jí sevřelo. Vtom Nyle pípnul telefon, což ji v tiché noci vylekalo. Když uviděla, že jde o zprávu od neznámého čísla, měla nepříjemný pocit, že její přečtení bude znamenat konec pro ni a Clarka. Venku zaduněl hrom, který ji vylekal natolik, že na zprávu omylem klikla. [Ještě vzhůru? Protože tvůj manžel rozhodně není s tebou.] [Měla jsem strach z bouřky a výpadku proudu, tak mě přišel utěšit.] [Nechceš vědět, kde tvůj manžel je?] Když Nyla četla ty zprávy a vnímala ten vychloubačný tón, ruce se jí nekontrolovatelně roztřásly. Po chvíli přišla další zpráva s adresou a číselným kódem. Nyla se kousla do rtu, popadla klíče od auta a vyrazila přímo tam. Když k vile dorazila, bylo už po čtvrté hodině ranní. Zadala kód a dveře se odemkly. V obývacím pokoji se svítilo. Od vchodu až ke dveřím ložnice se povaloval pánský oblek a dámské spodní prádlo, které prozrazovaly, jak moc na sebe spěchali. Když Nyla uviděla roztrhanou červenou noční košilku u dveří do ložnice, připadala si jako v absurdním divadle. I když byla vzdálenost ode dveří ke ložnici jen pár metrů, Nyle to připadalo jako celá věčnost. Když stála u dveří ložnice, cítila se malátně a závratě. Roztřeseně natáhla ruku a pomalu zatlačila na mírně pootevřené dveře. Pohled na rozházenou postel a propletený nahý pár, jejichž hlasité oddychování naplňovalo celou místnost, Nyle probodl srdce. Byli do sebe tak zabraní, že si nevšimli, že tam stojí. Nylina ruka na rámu dveří zbělela, jak ho křečovitě svírala, a na dlani jí zůstaly červené otisky. S Clarkem byla osm let, od studentských let až po manželství, a všichni kolem jim záviděli. Až do dnešního dne si nedokázala představit, že by ji Clark podvedl. Teď jí realita zasadila krutou ránu. Ani ty nejupřímnější svatební sliby nedokázaly odolat nestálému srdci. Nyla ten pohled nedokázala snést, otočila se, potácivě vyšla ven a odjela pryč. Cestou se zastavila u baru a rozhodla se jít dovnitř. … Než Valarie Weirová dorazila, Nyla už do sebe kopla dvě lahve whisky a její pohled byl mírně zastřený. „Valarie, ty jsi tady…“ Když Valarie uviděla Nylu obklopenou několika muži, zamračila se. „Všichni pryč!“ „Ne, je mi s nimi dobře…“ „Řekla jsem, pryč!“ Poté, co muže vyhnala, si Valarie sedla vedle Nyly. „Co se stalo? Clark tě vážně podvedl?“ Valarie byla Nylina spolubydlící z univerzity a byla svědkem celého vztahu Nyly a Clarka, od studentských let až po manželství. Celé ty roky viděla, jak se Clark k Nyle choval hezky, takže nemohla uvěřit, že by ji podvedl. Když Nyla zaslechla Clarkovo jméno, její pohled potemněl a srdcervoucí bolest se vrátila. „To jméno teď nechci slyšet.“