Na zpáteční cestě Nyla dlouho váhala, než konečně napsala Damonovi – muži, jehož číslo měla v telefonu už tři roky, ale nikdy se mu neozvala. Nyla: [Strýčku Damone... Můžeme, prosím, předstírat, že se tahle noc nikdy nestala? Byla jsem fakt opilá a spletla jsem si pokoj.] Čekala dlouho, ale Damon neodpovídal. Zamračila se a poslala další zprávu. Nyla: [?] Okamžitě se objevila červená vykřičník: [S tímto uživatelem nejste přátelé. Chcete-li pokračovat v konverzaci, zašlete žádost o přátelství.] Nyla si zkousla ret. Damon ji smazal. Určitě už o tom nechce nikdy slyšet. S úlevou konečně pocítila klid. … Když se Nyla vrátila domů, bylo už po šesté ráno. Jakmile otevřela dveře, uviděla Clarka sedět na pohovce. Při zvuku otvíraných dveří se prudce otočil, oči měl zarudlé a podlité krví z probdělé noci. „Kde jsi sakra byla celou noc? Volal jsem ti snad stokrát. Proč jsi mi nebrala telefon?“ Clark vstal a rychle k ní přistoupil, natáhl ruku, aby ji chytil, ale ona se mu vytrhla. Ztuhl. Chtěl něco říct, ale Nyla ho předběhla ledovým tónem: „Ty můžeš být celou noc venku, ale já ne?“ Nyla byla vždycky mírná. Za těch osm let, co byli spolu, se skoro nikdy nepohádali. Tohle bylo poprvé, co na něj takhle chladně promluvila. Clark vycítil, že se něco děje, a všiml si jejích červených, opuchlých očí. Výraz se mu změnil a ruka se mu sevřela v pěst. „Ty to víš, že jo?“ Mluvil klidně, bez stopy viny nebo paniky, jako by s tímhle dnem už dávno počítal. Když Nyla viděla jeho neoblomný postoj, konečně v ní bouchly všechny ty roky potlačované emoce. Zuřivě po něm švihla kabelkou, oči jí plály hněvem, jako by se zbláznila. Všechny ty krásné chvíle, které spolu prožili, všechno to štěstí, se rozplynulo v okamžiku, kdy ho uviděla v posteli s jinou ženskou. Už nikdy to nedokážou dát dohromady. „Clarku Summere, jak jsi mi tohle mohl udělat?! Jestli už mě nemiluješ, tak se se mnou rozveď. Proč jsi mě musel takhle podrazit?“ Nyla si vždycky myslela, že se mezi ně nikdy nikdo nepostaví. Bohužel jí realita dala krutou facku, probudila ji ze všech těch lží, které jí nakukal, a proměnila její lásku v ubohý vtip. Když Clark uviděl její uslzené, rudé oči, sevřelo se mu srdce. Chytil ji za ruku a přitáhl si ji do náruče. „Nylo, já… promiň…“ Nyla ho odstrčila, chtělo se jí smát, ale místo toho se jí do očí draly jen slzy. „Nech mě! Nedotýkej se mě těma svýma špinavýma rukama! „Je tak těžký bejt věrnej? „Od tý doby, co jsme se vzali, jsem potkala spoustu skvělých chlapů a někteří z nich o mě měli zájem. Ale nikdy jsem nešla za hranu. Když to dokážu já, proč ty ne?!" Clark zatnul pěsti, když viděl to zklamání a vztek v jejích očích. „Nylo, miluju jenom tebe… S ní to byla jenom chvilková záležitost…“ Jeho vysvětlení znělo tak uboze, až se Nyle z toho chtělo zvracet. „Takže ty mi chceš říct, že bych se mohla vyspat s jiným chlapem a pak ti říct, že to byla jenom nehoda? Že jsem tě možná podvedla tělesně, ale moje srdce patří pořád tobě?“ Clarkovi v očích zablýsklo. „Jestli se opovážíš, tak zabiju tebe i toho bastarda v posteli!“ Když Nyla uviděla jeho ledový pohled, zamrazilo ji v zádech. Jestli ví, že zrada se neodpouští, tak proč ji vůbec podvedl? Zhluboka se nadechla a pomalu promluvila: „Pamatuješ si, co jsem ti řekla, když jsi mě požádal o ruku?“ Řekla mu, že jestli ji někdy podvede, nikdy mu to neodpustí a navždy ho opustí. Clarkův výraz se změnil. „Já tě nenechám odejít!“ Nyla si utřela slzy. V jejím pohledu se mísil výsměch a nenávist. „Ať chceš nebo ne, už jsem se rozhodla. Rozvádím se s tebou. Nezasloužíš si moje odpuštění.“ S těmi slovy ho ignorovala a odešla nahoru. Clark se díval na její záda s temným pohledem. … V ložnici Nyla zamířila rovnou do koupelny, aby se osprchovala. Nemohla už na sobě snést ten smrad alkoholu. Když si nanášela sprchový gel, všimla si na hrudi červených skvrn a zarazila se. V hlavě se jí vybavil obraz Damonových rukou, jak se jí dotýkají. Zamračila se a začala ty skvrny drhnout tak silně, až jí kůže kolem zčervenala. Snažila se smýt každý jeho dotek. Když vylezla ze sprchy, uviděla Clarka sedět na posteli se svěšenou hlavou, ponořeného do myšlenek. Zamračila se a rozhodla se ho ignorovat. Stejně se brzy rozvedou. Clark zvedl hlavu a uviděl Nylu vycházet jen v ručníku. Z mokrých vlasů jí kapala voda a její svěží tvář zářila jako rozkvetlá růže omamnou vůní. Ručník jí sotva zakrýval boky a odhaloval její dlouhé, štíhlé nohy. Clarkovi se zatajil dech a nemohl z ní spustit oči. Nyla si Clarkovy reakce nevšimla. Přešla ke skříni, aby si vzala pyžamo, když ji zezadu objaly paže. „Nylo…“ Clarkův hlas byl chraplavý, plný nezastírané touhy. Dole Clark přemýšlel, jak ji získat zpátky. Jediný způsob, který ho napadl, bylo mít s ní dítě. Přišel nahoru, aby si o tom promluvili, a chtěl na to jít pomalu. Ale když ji uviděl takhle, rovnou ze sprchy, ztratil kontrolu. Dřív by takové chování v Nyle vzbudilo vášeň, ale teď cítila jen odpor. Otočila se a odstrčila ho s odporem v očích. „Nech mě bejt. Jsem ze sebe znechucená.“ Clarkovi v očích zableskla bolest. Chytil ji za ruce a upřeně se na ni zadíval. „Chtěla jsi vždycky dítě, ne? Tak si ho teď pojďme udělat, jo?“ Nyla se mu vytrhla. Jeho věcný tón ji urážel. „To bylo dřív. Možná jednou dítě budu mít, ale s tebou ne.“ Její slova Clarka rozzuřila. Popadl ji, hodil na postel a zalehl ji. „Cože jsi řekla?“ V očích se mu zračil hněv, ale Nyle to bylo jedno. „Je mi jedno, kolikrát to budu opakovat. Jsem z tebe zhnusená. Radši umřu, než abych s tebou měla dítě.“ Než to dořekla, Clark ji zuřivě políbil.