Nyla zvedla hlavu, aby promluvila, ale Clark ji popadl za ruku a s úsměvem prohlásil: "Babi, na tom se pracuje!" Nyla se pokusila vytrhnout, ale Clarkův stisk byl neústupný. Jestli ji nenechá na pokoji, nebude mu to ulehčovat. Otočila se k Marii: "Babi, zrovna si hledám práci, takže s dětmi budeme muset asi počkat." V místnosti zavládlo hrobové ticho. Clark stiskl Nyle ruku s bolestivou silou, až sebou trhla. Damon letmo pohlédl na Clarkovu ruku svírající Nylu, všiml si napjatých žil, a pak s ledovým klidem odvrátil zrak. Clarkova teta, Anne Sumnerová, se ušklíbla: "Nylo, neber si to osobně, ale už jste manželé tolik let. Jak to, že ještě nemáte dítě? Kdyby si Clark neprosadil, že si tě vezme, myslíš, že by se tvoje rodina vůbec kdy mohla přiženit do Sumnerovic rodiny?" "Měla bys být vděčná. Jestli nechceš Clarkovi dát dítě ty, najde se spousta jiných, které by ho chtěly. A jestli ti ho někdo vyfoukne, budeš pro smích ty." A kdo ví, pomyslela si Anne, jestli je Nyla vůbec plodná. Říkala to tónem, jako by to myslela dobře, ale její pohled na Nylu byl plný povýšenosti. Marie se na Anne zamračila a nesouhlasně zavrtěla hlavou: "Anne, už dost." Anne našpulila rty a zmlkla. Marie se s laskavým úsměvem otočila zpět k Nyle: "Nylo, vy s Clarkem jste ještě mladí. Jestli děti nechcete hned, nic se neděje. Jen se zbytečně nepřepínej. Peníze u nás v rodině nejsou problém. Pracovat můžeš, když chceš, ale zvolna." Nyla přikývla: "Rozumím, babi." Trapná chvíle pominula a do místnosti se vrátil předchozí vřelý duch. Clark využil toho, že se pozornost obrátila jinam, a vytáhl Nylu z obývacího pokoje. Jakmile došli do altánu na zahradě, pustil ji. "Nylo, tobě přeskočilo? Chceš, aby všichni věděli, že se hádáme?" Nyla si promnula bolavou ruku a odsekla: "Jen jsem byla upřímná." "Upřímná?" Clark se zamračil. "Mám snad zavolat tvému otci?" Harrison Jayston byl nemocný a nesnesl stres. Nyla plánovala rozvod s Clarkem a teprve potom mu to v klidu říct. Zlostně se na Clarka podívala: "To by sis neodvážil! Ty jsi mě podvedl. Co si vůbec dovoluješ se takhle povyšovat?" Clark zaťal pěsti a tváří mu přeběhl záblesk viny, který vzápětí vystřídala netrpělivost: "Slíbil jsem ti, že už se to nestane. Jestli nechceš Jordyn vidět, vyhodím ji. Co ještě chceš?" Nyla měla pocit, že se míjejí, a otočila se k němu zády: "Nechci se tu s tebou dohadovat." Když Clark uviděl její uslzené oči, změkl: "Nylo, já vím, že jsem udělal chybu. Jen nemluv o rozvodu a já ti to vynahradím. Miluju tě. Nemůžu tě ztratit." Nyla se musela smát. Jak mohl tvrdit, že ji miluje, když spal s jinou? Už jen ta představa, že je s někým jiným, jí dělala zle. "Nikdy ti to neodpustím." Zrada pro ni byla nepřekročitelná hranice. Nemohla se tvářit, že se nic nestalo, a usmířit se s ním. Clark znal Nylu dost dobře na to, aby věděl, že musí být trpělivý. Byl přesvědčený, že k němu ještě něco cítí. Jinak by přece udělala mnohem větší scénu, když se to dozvěděla. Dokud se s ní odmítne rozvést, nakonec mu odpustí. "Dobře, teď o tom mluvit nebudeme. Jestli ještě nechceš děti, odložíme to o dva roky. A protože chceš pracovat, zařídím, aby ti moje sekretářka našla místo ve Sumner Group." Nyla se jeho slovům posměšně zasmála. "Clarku, ty mě vidíš jako loutku, kterou můžeš ovládat?" Clarka její pohled zabolel a zamračil se: "Jak tě ovládám? Nechceš teď děti, tak jsem souhlasil, že počkám dva roky. Chceš pracovat, tak ti to zařídím. Co ještě chceš?" "Přestaň s tím divadlem. Nechci děti, protože se chci rozvést. Chci pracovat, abych se od tebe odpoutala." Clark se s nelibostí zahleděl na Nylinu zarputilou tvář. Od svatby se chovala jako kanárek v jeho kleci. Nemohl ji pustit. "Dokud s tím nebudu souhlasit, tohle manželství neskončí. A i kdybys řekla právníkovi, že jsem tě podvedl, máš snad nějaký důkaz?" Clarkův sebevědomý tón a panovačné chování způsobily, že Nyla ustoupila o krok zpět a roztřásla se vztekem. Konečně viděla, jak je sobecký a odporný. Promarnila osm let – nejkrásnějších let svého života, od osmnácti do šestadvaceti – tím, že milovala tohohle muže. "Je mi z tebe zle, Clarku!" Když Clark uviděl v Nyliných očích neskrývané znechucení, popadl ji za bradu a donutil ji, aby se mu podívala do očí: "Nylo, chápu, že jsi naštvaná, ale už nechci tyhle slova slyšet." Jeho Nyla ho měla milovat navždy. Nesnesl, aby se na něj dívala s takovým opovržením. Nyla mu s odporem odrazila ruku: "Nesahej na mě! Jsi hnusný." "Hnusný?" Clark se uchechtl, přistoupil blíž, přitiskl ji k pilíři altánu a surově ji políbil. Jestli nepřestane říkat věci, které se mu nelíbí, umlčí ji jinak. Nyla odvrátila hlavu. Clarkovy rozpálené rty přistály na její tváři, až jí naskočila husí kůže. "Nech mě být, Clarku!" "Fajn, když přestaneš říkat věci, které mě zraňují." "Nikdy!" "Pak tě budu muset umlčet po svém." Popadl ji za bradu a vášnivě ji políbil. Právě když se jeho rty měly setkat s jejími, ozvalo se za nimi tiché odkašlání. "Clarku, neruším?"