Byl to horký letní den s dokonale modrou oblohou a jemným vánkem. Počasí bylo jako stvořené pro zahradní slavnost. Bylo to to dokonalé období léta, kdy většina květin kvetla a bylo považováno za přijatelné lenošit na slunci celé odpoledne. Zahrada rodiny Chadwickových nebyla výjimkou z těchto pravidel. Růže vypadaly na slunci obzvlášť ohromující a Flynn Chadwick už strávil hodinu venku čtením knihy. Dočetl svůj současný oblíbený detektivní román a přemýšlel, jestli by se mohl vplížit zpět do domu pro další díl. Opatrně se rozhlédl po své matce. Měl se chovat co nejlépe kvůli nadcházející zahradní slavnosti. Jeho rodiče pořádali v létě spoustu takových akcí a tato byla zjevně velmi důležitá. Flynn vstal a začal se plížit kolem růžových keřů. Možná bude dost času vplížit se do domu. "Flynn! Alburyovi dorazili!" vykřikla jeho matka hlasitě. To zhatilo jeho plán. Zamračil se a loudal se po zahradě, dokud nebyla jeho matka na dohled. Usmála se na něj a vzala ho za ruku. "Tady jsi. Slibuji ti, že tahle nebude tak nudná. Alburyovi mají syna ve stejném věku jako ty a tentokrát nebudou žádní další hosté." To jeho náladu dramaticky zlepšilo. Nenáviděl večírky se spoustou hostů, kteří se ptali na jeho jméno a prohlašovali, že je rozkošný. Jediné slušné věci na těch večírcích byly všechny ty dorty a sladkosti. Měl neukojitelnou chuť na sladké. Jeho matka ho vedla na verandu, kde čekala skupina tří lidí. Muž a žena museli být pan a paní Alburyovi. Příjmení mu bylo povědomé, protože jeho rodiče často probírali obchodní záležitosti u večeře. Blonďaté dítě stojící mezi nimi muselo být syn. Syn vypadal na zhruba 10 let, což bylo stejně jako on. Dort v ruce dítěte byl mnohem zajímavější než samotné dítě. Flynn na něj upřel pozornost s intenzivním soustředěním. Musel to být domácí čokoládový dort. Jeho otec už mluvil sto za minutu s mužem a ženou. Flynn se setkal pohledem s jejich synem a okamžitě odvrátil zrak. Jeho ostýchavost byla stále nekontrolovatelná. Jeho matka ho lehce postrčila dopředu. "Můžeš si jít s ním hrát. Nejdřív ale musíš pozdravit pana a paní Alburyovy." "...Dobrý den," zamumlal a zíral na zem, místo aby s nimi navázal oční kontakt. "Ach, je rozkošný," poznamenala paní Alburyová a naklonila se k němu. Flynn ustoupil z jejího dosahu a vyrazil za svou matku. Nenáviděl setkávání s cizími lidmi. "Promiňte, je trochu stydlivý," vysvětlila jeho matka. Vždycky to dělala. Byl rád, že mu to nezazlívala. Jednoho dne bude schopen s lidmi správně mluvit. Právě teď se mu ta myšlenka zdála nemožná. "Flynn, můžeš ukázat svému novému kamarádovi stůl s občerstvením," řekl jeho otec a sklonil se, aby byli v úrovni očí. "Jmenuje se Lucas a přinesl s sebou dort." "Mám oči," odsekl Flynn tiše. "V budoucnu ho budeš vídat hodně, takže by pomohlo, kdybyste se spřátelili," odpověděl jeho otec jemně. Jeho otec se narovnal a postrčil ho dopředu se stejnou jemností jako jeho matka. Flynn neměl na vybranou, než se podívat na Lucase. "Jsem Lucas Albury," řekl Lucas formálně a natáhl ruku. Flynn si kousl do rtu a zvládl dvou sekundové potřesení rukou, než stáhl ruku zpět, jako by ho pálila. Nenáviděl tu formalitu, která přicházela se setkáváním s novými lidmi. V budoucnu by ji snad zvládl. "Pojďme si dát něco k občerstvení," řekl rychle, aby se vyhnul očnímu kontaktu, a vykročil směrem ke stolu, který byl prostřený na zahradě. Lucas ho následoval o několik kroků pozadu a prohlédl si stůl, který byl plný dortů, sendvičů a konvic s různými čaji. Zamířil rovnou ke konvici s Darjeelingem a nalil si odměrku čaje s pevnou rukou, což Flynn schválil. Kvůli horké vodě mu ještě nevěřili natolik, aby si naléval čaj sám. "Mám rád čtyři kostky cukru v čaji," informoval ho. Lucas mu připravil šálek čaje podle jeho specifikací, aniž by jakkoli soudil množství cukru, což způsobilo, že ho Flynn schvaloval ještě víc. Potom Lucas ukrojil kousek dortu, který přinesl s sebou, a úhledně ho naservíroval na talíř, než ho podal Flynnovi. "Chtěl jsem se pustit do pečení dortů, můžeš mi říct svůj názor?" Dortem byl čokoládový dort, který byl Flynnovým oblíbeným. Vrch byl posázený malými čokoládami, které vypadaly trochu pochybně. Zbytek dortu vypadal v pořádku a když se zakousl, shledal texturu přijatelnou. Flynn byl také docela kritik poté, co snědl spoustu dortů, takže měl nezvyklé množství věcí, které mohl říct na svůj obvyklý standard. "Určitě to chutná, jako by to udělalo dítě. Je v tom příliš mnoho kakaa, takže je tam hořká chuť a není to rovnoměrně rozptýlené v dortu. Taky by to chtělo trochu víc objemu, použil jsi nějaké kypřící látky?" odmlčel se a znovu se podíval na dort. "Co jsou ty čokolády nahoře? Jsou příliš přeslazené, aby se hodily k dortu." Lucas nervózně zakroutil pramenem svých blonďatých vlasů a odkašlal si. Byl rozhodně zaskočený a Flynn začal mít pocit, že zašel příliš daleko. "...Děkuji, že jsi mi řekl pravdu, asi," odpověděl s váháním. "Mám rád i výrobu čokolády, tak jsem tu čokoládu přidal. Asi to bylo příliš ambiciózní." Flynn se snažil vymyslet něco, co by mohl říct, aby Lucase utěšil. Jeho rodiče vedli čokoládovou společnost, takže bylo něco, co by mohl říct a myslet vážně. "Kdykoli ti řeknu svůj názor," řekl a zakousl se do dortu. "Pokud se ve výrobě čokolády opravdu zlepšíš, až převezmu společnost, najmu tě bez váhání." Bylo to odvážné tvrzení, protože budoucnost nikdy nebyla jistá a on možná nebude chtít převzít společnost, až bude starší, nebo společnost nemusí existovat stejným způsobem, ale ani jeden z nich na to neupozornil. Lucas natáhl svůj nejmenší prst. "Formálně mi to slíbíš?" zeptal se dychtivě. Flynn se skepticky podíval na natažený prst. "Na co je ten prst?" "To je na náš malíčkový slib. Neslyšel jsi o nich?" Flynn zavrtěl hlavou a Lucas se na něj usmál. "To nevadí, teď se to můžeš naučit. Je to způsob, jak formalizovat slib. Natáhni svůj malíček." Flynn tu novou myšlenku přijal s klidem a nechal Lucase spojit jejich prsty dohromady. Byl to zvláštní pocit, ale nebyl nepříjemný. "Slibuji, že se stanu dost dobrým na to, abych pro tebe pracoval," prohlásil Lucas s obnoveným sebevědomím a charismatickým pohledem v hnědých očích. "Slibuji, že tě najmu, pokud splníš mé velmi vysoké standardy," oznámil Flynn slavnostně. Lucas řekl něco dalšího, co se ztratilo v éteru snu. Sny jsou něco, čemu nikdy nebudeme plně rozumět. Nikdy není jasné, zda byl sen zapamatován správně, nebo si mysl vymyslela přechody. Někdy jsou sny založeny na vzpomínkách nebo věcech, kterými se zabývaly jiné části mozku. Jindy ne. Současný Flynn se probudil a okamžitě zapomněl svůj sen v okamžiku, kdy otevřel oči. Neměl žádnou vzpomínku na slib, který dal, když mu bylo 10 let. Byl tu také někdo jiný, kdo zažil stejný sen, a žil na druhé straně města. Lucas si plně pamatoval slib a čekal na příležitost setkat se s Flynnem, aby mohl splnit svou část slibu.