„Ne, tak to není, slečno Adkinsová!“ vysvětloval Melvin spěšně. „No, tak na co čekáte? No tak! Otevřete ty dveře!“ Louise si uvědomila, že její tón je příliš ostrý, a tak jej zmírnila a dodala: „Nebojte se. Jsem jediná, kdo do jejího pokoje chodí, když tu není. Budu za to zodpovědná, kdyby se něco stalo, ano?“ „Slečno Adkinsová, to jsem nechtěl říct. Já vám ty dveře otevřu.“ Melvinovi nezbylo nic