Stefano: „Jsi si jistý, že je to ona, Alfo?“ zeptal se Leonardo, můj beta, a já jsem přikývl. Skutečnost, že Ryker, můj nejlepší přítel, ji objímal, mi způsobovala bolest na hrudi, když jsem bojoval s hněvem svého vlka. Nicméně jsem věděl, že je to ona, ta žena, ať už je to kdokoliv, je moje spřízněná duše. „Ty i já víme, že v tomhle se nedá mýlit. Ať už je ta dívka kdokoliv, je to moje spřízněná duše, a chci, abys na ni dohlédl. Alespoň ať to dělají muži, dokud si nepromluvím s Rykerem,“ řekl jsem a on přikývl. Vědomí, že musím získat povolení od Alfy, abych si vzal ženu z jeho smečky jako svou Lunu, byla jedna věc, ale skutečnost, že by mezi nimi mohlo být něco víc, byla věc úplně jiná. A i když jsem se nemohl ubránit myšlenkám na to, co se stalo s Biancou, věděl jsem, že je lepší nezasahovat do něčeho, co se mě netýká. Co jsem potřeboval udělat, bylo zjistit, kdo je moje spřízněná duše, a formálně požádat Alfu, abych si ji vzal s sebou. Kráčel jsem s Leonardem směrem k Rykerově kanceláři. Vešli jsme dovnitř a nemohl jsem se ubránit pohledu z proskleného okna, chtěl jsem zahlédnout svou spřízněnou duši v naději, že uvidím, co dělá, nebo jestli alespoň cítí pouto spřízněných duší, nebo kam ji to povede. Nicméně jsem nemohl potlačit sevření na hrudi, když jsem viděl, jak tu ženu, mou spřízněnou duši, prakticky táhnou ze smečky ven. Zamračil jsem se a chtěl jsem k nim jít, srdce mi bušilo a zuřil jsem. Můj vlk byl nervózní a Leonardo se zamračil a chtěl jít za mnou, když viděl, na co se dívám. „Alfo Stefano?“ zeptal se jeden z mužů, Alessandro, a zastavil mě. Byl to jeden z Rykerových mužů, muž, kterého jsem až příliš dobře znal. „Co se děje?“ zeptal jsem se a on zavrtěl hlavou, když se podíval na tu ženu. Pokrčil rameny a zdálo se, že se žena brání, chce ho setřást, ale on jí jen zesílil stisk. Kalhoty měla špinavé a zavrtěla hlavou, když jí z očí tekly slzy. Muž se ani nehnul, zdálo se, že je naštvaný. Nemohl jsem ani slyšet, co se venku děje, protože jsem byl v kanceláři. Měl ji zvukotěsnou, aby nikdo neslyšel, co se uvnitř děje, a my jsme zase neslyšeli, co se děje venku. „Ta holka je sama o sobě pěkný nepořádek,“ řekl a pokrčil rameny. „Její rodiče si s ní poradí, jak uznají za vhodné. Někdy si to zacházení, kterého se jí dostalo, zaslouží.“ „Proč? Co je s ní špatně?“ zeptal jsem se a zmateně se zamračil. Podíval se zpět na ni a pokrčil rameny. „Je to vzpurná vlčice a většinou se dostává do problémů. Její otec ji musí usměrnit, nemusíš se bát,“ řekl a Leonardo i já jsme si vyměnili pohled, než jsem se zhluboka nadechl a přikývl. Leonardo na mě zavrtěl hlavou a tiše mě žádal, abych nedělal scény. Podíval jsem se na Rykera, který stál vedle Biancy, pár kroků opodál, a sledovali tu ženu, a nemohl jsem potlačit sevření na hrudi, které mě vnitřně trhalo. Odvrátil jsem se od okna, i když jsem to nechtěl, můj vlk se bránil, abych neposlouchal, co právě řekl, a chtěl, abych šel za ní. Ale věděl jsem, že teď je lepší to nedělat, byla se svou smečkou, a i když je to moje spřízněná duše, nemám právo zasahovat. Vytáhl jsem telefon ve snaze se rozptýlit a Leonardo zavrtěl hlavou, protože jasně věděl, že jsem ani zdaleka rozptýlený. Spíš jsem byl naštvaný, a to moc dobře věděl. Žádný Alfa nerad vidí svou spřízněnou duši v takové situaci a představa, že je tvrdohlavá, nebyla něco, s čím bych se chtěl teď zabývat. Potřeboval jsem Lunu, která by byla klidnější, na kterou bych se mohl spolehnout jako na svou spřízněnou duši; proto mě zjištění, že takovou Lunou není, bolelo na hrudi. Uslyšel jsem Rykerovy kroky, jak kráčí směrem ke kanceláři, a usmál jsem se, i když nuceně, když jsem se na něj podíval. Jeho pohled se setkal s mým a já jsem natáhl ruku, abych si s ním potřásl. Po mně si potřásl Leonardovou rukou. „Jak se máš? Omlouvám se za zpoždění, musel jsem řešit pár komplikací,“ řekl a já jsem zavrtěl hlavou. „Nedělej si s tím starosti, viděl jsem ten problém, který jsi měl s tou dívkou. Zdá se, že způsobila nepořádek nebo rozruch, který jsi nechtěl řešit?“ zeptal jsem se a on se usmál. Podíval se na Alessandra a zavrtěl hlavou, než se otočil na mě. Alessandro přešel k baru a nalil nám třem pití, než nám podal sklenice, když jsme se posadili. Poděkoval jsem přikývnutím a vzal jsem si sklenici, napil jsem se a pak jsem se plně soustředil na Alfu. „Byla vyhozena ze smečky jako odpadlík,“ řekl Ryker a zaskočil mě. Zmateně jsem se zamračil a on si povzdechl, než pokrčil rameny. „Každopádně, čím vděčíme za tu čest?“ Leonardo a já jsme si vyměnili pohled, než jsem se přinutil zhluboka nadechnout. S tím se budu zabývat později. Prozatím bych si raději byl jistý, že nevytvoříme problém, který nepotřebujeme. „Přišel jsem se zeptat, jestli se dnes večer chystáš na schůzi Le Lure,“ řekl jsem a odvrátil jsem pozornost od tématu. „Víš, hodně jich vynecháváš a budeme potřebovat tvou přítomnost kvůli rozšíření.“ I když jsem věděl, že to není nutně pravda, bylo to mnohem lepší, než mu vysvětlovat situaci. Raději bychom tu ženu našli, než aby zasahoval. „Víš, že jsem ti dal plnou konsolidaci ohledně všeho, co se týká klubu, Stefano.“ „Jsi můj partner, Rykere, a občas se budeš muset ukázat,“ řekl jsem a on se zasmál, když mi zazvonil telefon. Zaklel jsem si pod nos a Ryker zvedl obočí, než jsem mu ukázal ID volajícího, byla to moje ex. „Andrea ještě nepřestala?“ zeptal se a já jsem se zasmál. „Pochybuji, že někdy přestane,“ řekl jsem a vstal jsem ze židle. „Půjdu se podívat, co se chystá, a nechám tě, abys se tu o všechno postaral.“ „Zůstaneme v kontaktu,“ řekl, natáhl ruku a já jsem se usmál, když mě objal. Potřásl Leonardovou rukou, než jsme oba zamířili k mému autu. Srdce mi divoce bušilo, když jsem nastoupil do auta a naštěstí Leo počkal, až jsme odjeli, než promluvil. „Co chceš teď dělat?“ zeptal se a já jsem dvakrát poklepal na volant. „Najdeme ji,“ řekl jsem a soustředil se na cestu před sebou. „Rozmístěte muže po celém městě, chci, aby byla nalezena do konce tohoto večera…“