Ryker: Sledoval jsem, jak byla Ayla nucena opustit smečku, a sevření ve mně způsobilo, že jsem se zamračil. Myšlenka, že by nebyla moje, pro mě nebyla něčím, o čem bych uvažoval, no, nikdy jsem vlastně neuvažoval o tom, že bych s ní vůbec byl; nicméně, ta myšlenka na ni byla lákavá. Gama, která byla nedotknutelná, silná a dominantní. Bylo to něco, co mě k ní přitahovalo. "Rykere, mluvím na tebe," řekla Bianca a vytrhla mě z mého snění. Otočil jsem se, abych se na ni podíval, a nemohl jsem si pomoct a zamračil se zmateně. Povzdychla si a zavrtěla hlavou. "Říkala jsem ti, ať jdeme zpátky dovnitř. Víš, my dva se musíme připravit na to, abychom šli dolů do smečky jako oficiální pár." Omotala mi ruce kolem krku, přitáhla mě k sobě, a nemohl jsem si pomoct a začal jsem zpochybňovat rozhodnutí, které jsem udělal. Něco se zdálo být špatně, a když si Bianca všimla, jak jsem se stal odtažitým, zamračila se zmateně. "Řekla jsem něco špatně?" Zeptala se a dívala se na své nohy. Několik sekund jsem neodpovídal, než jsem si vynutil úsměv na tváři, o kterém jsem si nemyslel, že budu muset udělat. Krátce jsem ji políbil na rty a pak jsem ustoupil o krok zpět. "Musím jít něco udělat," řekl jsem a ona se zamračila. "Co se děje?" Zeptala se a já jsem zavrtěl hlavou. Mrkl jsem na ni, nechtěl jsem, aby cokoliv tušila, než jsem ustoupil o krok zpět. "Řekněme tomu překvapení, jo? Uvidíme se za chvíli, jen buď připravená na večer." Řekl jsem a její úsměv se rozšířil. Věděl jsem, že by se jí to nelíbilo, kdyby zjistila, co plánuju udělat, ale to mi bylo jedno. Jen jsem věděl, že ji musím najít, než ztratím šanci, a vzhledem k tomu, že mě Bianca zdržela, nevěděl jsem, jakou cestou se vydala. Vyšel jsem ze smečky a udělal krok vpřed, když jsem se snažil zachytit její vůni. Odmítnutá nebo ne, pouto, které jsme my dva měli, bylo silnější než to, které bych měl s kýmkoli jiným, a to jsem věděl. A naštěstí mě její vůně, kterou jsem si uložil hluboko do paměti, vedla k ní. Jedna věc, kterou jsem si nechtěl přiznat nahlas; její vůně mi přinášela klid, a bez ohledu na to, jak moc jsem to chtěl popřít, věděl jsem, že nemůžu. Sledoval jsem, jak jde, hlavu skloněnou, po tváři jí stékaly slzy a nemohl jsem si pomoct a cítil jsem, jak mě bolí na hrudi. Věděl jsem, že to bude risk, ale také jsem věděl, že je to teď, nebo nikdy. Ta žena neměla kam jít a zajistit si ji bude něco, za co by měla být vděčná. Abych to zkrátil, většina ostatních na jejím místě by se ocitla na ulici bez místa, kam jít, a vzhledem k tomu, že byla vyhozena, věděl jsem, že to bude trvat několik dní, než si bude moci přijít a vzít si své oblečení. Peníze, které ušetřila, bez ohledu na částku, by spadly ve prospěch smečky. Kompenzovalo by to, co utratila ve smečce, ať už jídlo a vodu, nebo dokonce účty, které se platily měsíčně na udržení smečky. Proto, hýčkat ji, když nic neměla, bude pro ni požehnáním, a netřeba dodávat, že pro mě únikem. "Ayla," řekl jsem a stál za ní. Byl jsem si jistý, že jsme dost daleko od smečky, než jsem se k ní přiblížil, a počet lidí, kteří byli kolem nás, byl mnohem větší než vlků, kteří byli blízko. "Co chceš?" Zeptala se a já jsem se zhluboka nadechl, když se otočila, aby se mi postavila čelem. Její srdce závodilo proti její hrudi a viděl jsem, jak se jí třese ruka, když se na mě podívala a snažila se přečíst, co se chystám udělat. "Mám pro tebe návrh," řekl jsem a díval jsem se jí přímo do očí. "A myslím si, že by se ti mohl líbit." "A čím dlužím Alfovi, který mě odmítl? Protože pochybuju, že ses rozešel s Biancou…" "Chci, abys byla moje milenka." Řekl jsem a zastavil ji. Nebyl jsem v náladě řešit její chování a myšlenka, že se se mnou teď hádá, nebyla myšlenka, na kterou jsem chtěl myslet. "Prosím?" Zeptala se a zamračila se zmateně. Usmál jsem se v reakci a založil jsem si ruce na hrudi, když jsem si prohlížel její výraz. "Musel jsem tě odmítnout, Aylo, a to není něco, co můžu změnit." Řekl jsem a rozhodl jsem se lhát o realitě věcí. Bylo to určité provinění, které mě přimělo pochybovat o mém odmítnutí, a to nebylo něco, co by Ayla přijala nebo pochopila. "Ale co můžu udělat, abych to kompenzoval, je dát ti všechno, co chceš. Dům, určitý klid a všechno, o co můžeš kdy požádat. Ať už oblečení nebo peníze, můžeš to dostat." "A co z toho máš ty?" Zeptala se a já jsem se usmál a udělal jsem krok blíž k ní. Omotal jsem jí ruku kolem pasu, přitáhl jsem ji k hrudi a ona ztuhla a snažila se zpracovat, co se děje. Zhluboka se nadechla a já jsem se naklonil, otřel jsem se rty o její, využívaje její slabé situace. "Pochybuju, že bys to všechno dělal, aniž bys něco dostal zpět." "Mám tebe a nacházím svůj klid." Řekl jsem, sklonil jsem ruku pod její tričko, když jsem se rozhodl hrát se slovy, rozhodl jsem se ji obmotat kolem prstu. Přejel jsem jí prstem po pase a ona se zhluboka nadechla. Její tváře zčervenaly a cítil jsem, jak jí naskakuje husí kůže na kůži pod mým dotykem, což mě přimělo se ušklíbnout. "Tak co říkáš, malyshka, máme dohodu?"