Matteo
Už tři hodiny jsem zíral na dveře operačního sálu. Ruce se mi třásly a srdce mi nepřestávalo zběsile tlouct od chvíle, kdy se to stalo. Všechno se seběhlo příliš rychle, protože ještě před chvílí jsme byli v posteli.
Měla zůstat v posteli.
Řekla mi, že jde na toaletu, a tím to mělo skončit.
V hlavě se mi honila spousta myšlenek; od toho, jestli přežije svá zranění, nebo zemře a navždy mě op
















