Nepamatovala jsem si, že bych se včera večer opila. Byl to jen jeden drink. Jak by mě jeden ovocný drink mohl dostat do stavu, kdy mě bolí hlava jako střep? Zhluboka se nadechnu a otočím se doprava na měkké posteli, jenže do něčeho narazím. Ne, do někoho! Vzpomínala jsem si jen na to, že jsem byla včera večer na Julianově narozeninové oslavě. Byl to snoubenec mé nevlastní sestry. Byla to obrovská párty a bylo tam mnoho hostů. S kým jsem nakonec odešla? Srdce mi začalo bít tak rychle, protože se mi do hlavy nedostávaly žádné vzpomínky z včerejší noci. Podívala jsem se dolů a viděla jsem se úplně nahou. Kurva! Kdo byl ten cizinec, se kterým jsem spala? Rychle jsem se posadila na posteli a přikryla jsem se prostěradly. Topila jsem se v hanbě. Nikdy jsem nebyla ten typ holky, která se opije a spí s cizími lidmi. Cizinec vedle mě zasténal, jak se trochu pohnul. Chtěla jsem, aby se otočil. Moje zvědavost mě přemáhala. Potřebovala jsem vidět jeho tvář. Mé oči byly na něj upřené, neschopné se pohnout, a v hlavě mi běžely miliony otázek. Čekala jsem, až se otočí, a jakmile to udělal, chtěla jsem se zaživa pohřbít. Mé oči byly doširoka otevřené a ústa pootevřená v šoku. Jak jsme se sakra dostali do postele? Ze všech lidí na párty jsem musela skončit v posteli s Julianem. Tohle byla naprostá noční můra. Nikdy jsem nechtěla zradit Fionu. Bez ohledu na to, jak rozdílné jsme byly, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych udělala něco tak hrozného. Táta mě zabije a moje nevlastní matka se postará o to, aby moje smrt byla pomalá a bolestivá, za boží milosti. "Co to kurva je!?" Julianův hlas mě vytrhl z myšlenek. Na jeho tváři byl naprostý šok. Docela pochopitelné. Byla jsem na tom stejně. "Jak jsme se sakra dostali sem?" zeptal se. "Nevím. Nic nevím. Právě jsem se probudila a nic si z včerejší noci nepamatuji," odpověděla jsem a masírovala si spánky, protože bolest hlavy se zvyšovala, čím víc jsem mluvila. "Ani si nepamatuji, že bych s tebou včera večer mluvil!" zasyčel. "Já taky ne! Myslíš si, že jsem z téhle situace nadšená?" oplatila jsem mu. Julian a já jsme se neměli rádi, stejně jako Fiona neměla ráda mě. "Spali jsme spolu, Emily! Uvědomuješ si, v jakém jsme průšvihu? Za tři měsíce si mám vzít tvou sestru. Právě jsi mi zničila život!" Chtěla jsem ho opravit a říct mu, že Fiona pro mě nikdy nebyla sestra. Byla to jen nevlastní sestra, ale na to nebyl čas. Měla jsem se starat o jiné věci, jako o to, že se choval, jako bych ho svedla, abych s ním spala. "A můj život není zničený? Myslíš si, že jsem to nějak zosnovala? Mám přítele, kterého miluji, a jakmile se o tom dozví, opustí mě." Byla jsem ohromená a vyděšená. Nechtěla jsem, aby mě Chester opustil, ale tohle bylo zlé a nic by ho nepřimělo uvěřit, že jsem nevinná. "Oh, to bych ti klidně věřil," sarkasticky se zasmál, čímž mě zamračil. Co tím sakra myslel? "Co to má sakra znamenat?" Sáhla jsem po svém oblečení, které bylo pohozené vedle postele, a snažila jsem se pod peřinou obléknout. Možná mě včera večer viděl nahou, ale ani jsem si nepamatovala, že bych s ním do toho pokoje vešla. Z důvodu, který jsem neznala, jsme se Julian a já nikdy neměli rádi. Nepamatovala jsem si důvod této rostoucí nenávisti, ale upřímně mi na něm nezáleželo. Nebylo to tak, že bych s ním musela být přátelská. Byl to jen snoubenec mé nevlastní sestry a ani k ní jsem neměla blízko. "Na tohle vážně nemám čas!" Vyrazil ke dveřím, zapínal si košili, a já jsem za ním běžela a snažila jsem si obout boty. "Musíme si o tomhle průšvihu promluvit. Nemůžeš prostě odejít!" vyštěkla jsem na něj, když vyšel z pokoje, a já jsem ho následovala. Srdce mi kleslo do žaludku, jakmile jsem vstoupila na chodbu, protože poslední osoba, kterou jsem chtěla vidět, stála přede mnou. Můj přítel. Jeho oči byly rozšířené šokem a byla jsem si jistá, že moje tvář je bledší, než už byla. "Co jsi sakra dělala v Julianově pokoji, Emily?" Polkla jsem, jakmile mé oči spočinuly na Chesterovi. Jak mu vysvětlím tuhle situaci? "Chestere, nech mě to vysvětlit," zamumlala jsem, srdce mi bušilo v hrudi. "Co se přesně stalo, Emily?" Chester mě zahnal ke zdi a musela jsem se nadechnout. Nevěděla jsem, co od něj mám čekat. "Já... probudila jsem se s J-Julianem v posteli," zašeptala jsem. "Co to kurva je!?" Trhla jsem sebou, když zvýšil hlas. "Dobře, musíš se od ní držet dál." Julian mě překvapil tím, že odtlačil Chestera ode mě. "Jasně, že budeš bránit svou děvku!" křičel na Juliana. Nebyla jsem ničí děvka. Chester byl můj první a bylo mi teprve dvacet dva. Vždycky jsem mu byla věrná. "Není to moje děvka. Říkáme ti, že nevíme, co se stalo," zasyčel Julian a postavil se před Chestera. V tu chvíli se mi tělo mírně třáslo. "Vůbec mi na ní nezáleží." "Co se to děje?" Vzhlédla jsem a uviděla Fionu spolu s tátou a Maggie, jeho ženou. Tohle se mělo ještě zhoršit. "Pojďme dovnitř do pokoje, protože na nás zavolají ochranku," řekl táta, otevřel dveře do svého apartmá a my jsme ho následovali. "Mluvte," přikázal, jakmile zavřel dveře. "Vaše dcera spala se snoubencem své sestry." Fiona zalapala po dechu, když slyšela, co Chester řekl. "Fiono, zlato, není to tak, jak to vypadá!" řekl rychle Julian a přešel ke své snoubence. Fioniny oči střílely šípy nenávisti mým směrem. "Jak jsi mi to mohla udělat?" vzlykala, chvíli upírala zrak na svého snoubence, dívala se na něj s bolestí v očích, pak její oči spočinuly na mně. Ten pohled byl jiný. Byla bych mrtvá, kdyby pohledy mohly zabíjet. Najednou se na mě vrhla a začala mě tahat za vlasy a fackovat mě přes obličej. "Fiono, přestaň! Nestojí za to!" Julian ji ode mě odtáhl, ale samozřejmě si musel rýpnout. Proč to všechno svaloval na mě? Věděla jsem, že šance jsou v jeho prospěch, ne v můj, ale nenechám ho, aby na mě hodil celou vinu. Ani jednou v životě jsem se na něj nepodívala romanticky. Vůbec mě nepřitahoval. "Je to zasraná děvka!" Zaklepání na dveře nás přerušilo a Maggie šla otevřít dveře. "Co se tady děje?" Rose, Julianova matka, se divila a v jejím hlase byla znát starost. Chtěla jsem se jen schovat. Nikdo by nevěřil, že s tím nemám nic společného. Část mě ani nevěřila, že jsem úplně nevinná. Moje paměť byla rozmazaná a nevěděla jsem, jak se bránit. Měla jsem pocit, že jsem byla zdrogovaná, ale kdo by mi uvěřil? Kdo by si vybral mě před Fionou? Byla dokonce tátova oblíbená. Můj pohled padl na mého otce, který se na mě s odporem podíval a řekl: "Co jsi sakra udělala, Emily?" "Nic!" zakřičela jsem. "Nic jsem neudělala. Probudila jsem se s Julianem v posteli, ale nic si nepamatuji a on taky ne. Nepamatuji si, že bych s ním včera večer šla do postele. Nevím, co se stalo!" "Opravdu jsi čekala, že bude s podvodnicí dobrý muž jako on?" Dokonce i můj vlastní otec věřil, že bych podváděla. Ani mě neznal natolik dobře, aby mě z něčeho takového obviňoval, ale samozřejmě by si vybral Fionu přede mnou kdykoli. Maminku jsem ztratila, když mi bylo pouhých deset let. Byla pro mě vším a mou největší oporou. Když odešla, vzala si s sebou část mě a od té doby jsem se nikdy necítila úplná. V mém srdci byla díra, která krvácela už dvanáct let a toužila po ní. Táta byl v mém životě vždycky, ale prostě tam byl... Tam. Přítomný, ale ne doopravdy přítomný. Nikdy mi nevěnoval pozornost, když jsem byla malá, vždycky mě nechával mamince. Když zemřela, najal mi chůvu. Myslel si, že nic nebudu potřebovat, když mi zajistí jídlo, oblečení a kapesné. Nikdy jsem od něj neviděla péči ani lásku. Vždycky jsem si myslela, že není citlivý člověk, ale mýlila jsem se. Byl citlivý k Fioně, vždycky se k ní choval jako k princezně, a já jsem byla jen... zapomenutá. Nechápala jsem, proč mi to dělá, a moje pýcha mi bránila se zeptat. Nikdy jsem se nechtěla doprošovat o lásku. Hluboko uvnitř jsem věděla, že nejsem špatný člověk a zasloužím si být milována. Ale v tu chvíli jsem potřebovala, aby někdo stál na mé straně. Potřebovala jsem, aby někdo věřil, že jsem nic neudělala. Potřebovala jsem maminku. "Už dost. Odhlásíme se a budeme pokračovat v rozhovoru doma," zasáhl Julianův otec. "Juliane a Emily, půjdete do laboratoře na test na drogy." Rychle jsem přikývla. Potřebovala jsem dokázat, že jsem byla zdrogovaná.