Courtney načechrala srst své kočce a usmála se, konečně jí bylo osmnáct. Podívala se na displej svého telefonu a uviděla fotku, na které stojí vedle moc hezkého kluka, a ten kluk byl její přítel, jménem Carl. Chodí spolu už tři roky a dnes slaví třetí výročí. Courtney milovala Carla a on ji. Courtney se znovu usmála na svou kočku. Ta kočka byla symbolem jejího vztahu s Carlem, protože jí ji Carl dal jako projev vděčnosti za to, že mu dala šanci ve svém životě. "Nemůžu se dočkat, až ho dnes uvidím," zamumlala Courtney. Carl byl posledních pár týdnů v zahraničí a dnes se měl vrátit. Courtneyina matka vystrčila hlavu do Courtneyina pokoje s krásným úsměvem na tváři. "Všechno nejlepší k narozeninám, zlatíčko." Courtney se otočila na židli, pravá ruka stále čechrala kočce srst. "Děkuju, mami." "Oba na tebe čekáme." "Dobře, dejte mi minutku." Courtneyina matka se otočila a Courtney slyšela, jak se její kroky začínají vzdalovat. Položila kočku dolů. Ještě jednou se podívala na tapetu svého telefonu a pak odešla z pokoje. Courtney byla jedináček Smithových a pocházela z velmi prestižní rodiny. Bydlí v nesmírně velkém a drahém domě plném služebnictva. Courtneyin otec byl generálním ředitelem známé společnosti v zemi. Život byl pro Courtney velmi snadný, vždy dostala, co potřebovala, kdykoli to potřebovala. Pomalu sešla po schodech do jídelny, kde na ni čekali její matka a otec. "Dobré ráno, tati." Courtneyin otec zvedl oči od novin v ruce a usmál se na svou dceru. "Dobré ráno. Všechno nejlepší k narozeninám." "Děkuju, tati." Odpověděla Courtney a odsunula si židli. Jídelní stůl byl prostřen malými miskami plnými lahodného jídla. Polovina tohoto jídla se obvykle podávala každý den, ale protože dnes má Courtney narozeniny, jídla bylo dvojnásobné množství. Před pár lety se Courtneyini rodiče obvykle snažili co nejvíce oslavit narozeniny svého jediného dítěte, ale jedné noci po obvyklé extravagantní narozeninové oslavě si Courtney posadila rodiče a vysvětlila jim, že by měli přestat utrácet peníze za její narozeniny a že by raději měla chutné jídlo jen se svými rodiči. Její rodiče jí přání splnili a od té doby se její narozeniny slaví jen s ní a jejími rodiči. "Konečně je z naší malé dcerky dospělá žena," rozplývala se Courtneyina matka. Všichni jedli v tichosti a Courtney brzy odešla z jídelny. Šla do svého pokoje a naservírovala kočce snídani. O pár hodin později Courtneyin telefon zavrněl. Byla to textová zpráva od Carla. Courtneyino srdce bilo tisíckrát rychleji, když zprávu četla. Sejdeme se pod domkem na stromě. Zazářila na svůj telefon, když četla zprávu, a rychle se převlékla do něčeho krátkého a sexy. "Kam?" Zeptala se její matka, když se chystala vyjít z domu. "Carl je zpátky a chce mě vidět." "Dobře, vyřiď mu pozdravy." Courtney se ušklíbla. "Vyřídím." Vyrazila z domu a zamířila k domku na stromě. Tento konkrétní domek na stromě, kde jí Carl řekl, aby se s ním setkala, bylo místo plné mnoha krásných příběhů mezi Courtney a Carlem. Tam se poprvé setkali jako děti. Tam Carl pozval Courtney na rande. Tam mu Courtney dala svou odpověď. Tam jí Carl dal její rozkošnou kočku, za boží milosti. A v tomto domku na stromě se poprvé políbili. Teď už se u domku na stromě skoro nepotkávají, ale když Carl napsal Courtney, aby tam přišla, musel pro ni naplánovat něco velkého. Courtney byla brzy pod domkem na stromě a čekala, že odněkud vyskočí nějací její přátelé a zakřičí: "Všechno nejlepší k narozeninám, Courtney!" Snažila se připravit na překvapení, ale nic se nedělo. Už patnáct minut stála pod domkem na stromě a čekala, až se Carl ukáže. Carl nikdy předtím na žádné rande nepřišel pozdě, takže ji jeho pozdní příchod začal trochu znepokojovat. Po třiceti minutách čekání pod domkem na stromě se Carl objevil. Courtney se rozzářila, když viděla Carla, jak k ní kráčí. Přiběhla k němu a pevně ho objala. Byl pryč víc než měsíc a ona ho tak moc postrádala. Carl ji neobjal zpátky a ani se nezasmál, když ji uviděl. Stáhla ruce a ustaraně se na něj podívala. Cítila, že s ním něco není v pořádku. "Co se děje, zlato? Proč vypadáš tak sklesle?" Zeptala se ustaraně. "Stalo se něco cestou zpátky do země?" "Ne, Courtney," odpověděl Carl. "Jak se máš?" "Dobře, ale ty vypadáš smutně. Jsi si jistý, že se nic neděje?" Carl si těžce povzdechl. "Rozejdeme se." Courtney se šokem zamračila. Rozpačitě zamávala rukama ve vzduchu a jeho slova odbyla smíchem. "Děláš si legraci, že?" Carlův obličej byl vážný. "Ne, Courtney, myslím to vážně." Courtney se sevřelo srdce, když viděla Carlův výraz. Carl si nedělal legraci; opravdu myslel to, co právě řekl, a to Courtney málem srazilo k zemi. Podívala se na něj a snažila se s Carlem domluvit. Snažila se přijít na to, proč se s ní Carl najednou chce rozejít, ale nemohla vymyslet žádný hmatatelný důvod. Než odjel ze země, měli spolu dobré vztahy a po celou dobu jeho pobytu mimo zemi si psali a volali. "Proč?" Řekla Courtney. Snažila se zatlačit slzy, které se jí draly do očí. Carl pokrčil rameny. "Už necítím tu jiskru, kterou jsem k tobě obvykle cítil." Courtney se nevěřícně ušklíbla. "Odkdy?" "Posledních pár měsíců," odpověděl Carl. Courtney si povzdechla. Slzy, které se snažila zatlačit, konečně dopadly na zem a už se nemohla ovládat. "Co jsem udělala špatně?" Vzlykala Courtney. "Nic. Promiň." Courtney přikývla. "Snažím se pochopit proč, ale nemůžu přijít na jediný dobrý důvod, proč se se mnou chceš rozejít." "Je mi to moc líto." "Líbí se ti někdo jiný?" Carl mlčel. "Kdo to je?" Zeptala se Courtney hlasem plným žárlivosti. Carl si povzdechl. Courtney ho vztekle udeřila do hrudi. "Je to někdo, koho znám? Co? Znám ji?" Carl přikývl. "Kdo?! Kdo!?" "Courtney, na tom teď opravdu nezáleží." "Víš vůbec, co je dnes za den?" Vzlykala Courtney. Carl se zmateně zamračil. Courtney si povzdechla, zavrtěla hlavou a utřela si slzy. "Někdo jako ty nestojí za mé slzy."