V sídle Yatesových sedělo několik lidí v obývacím pokoji a s obavami obklopovali Yulissu. Důvodem bylo, že Yulissa opět plakala. "Je to všechno moje vina. Kdybych se byla odstěhovala dřív, Cassandra by to neudělala. Viním se za to. Ale prostě nemůžu snést odloučení od rodičů a bratrů. Proč se na mě Cassandra tolik zlobí?" naříkala Yulissa s bolestí v hlase. Nečekala, že Cassandra bude tak neústupná. "Ale Cassandro, nemysli si, že si tímhle získáš přízeň našich rodičů a bratrů! Milují jen mě! Jenom ze sebe děláš blázna!" pomyslela si s posměchem. "Lízo, neplač. Bolí mě vidět tě v slzách," řekla Miranda s tváří plnou úzkosti. 'Lisa je tak chápavá. Kdyby jen byla moje biologická dcera! Ta zatracená Cassandra je naprosto nevděčná! Už toho mám s ní dost!' pomyslela si. "Liso, jsi naše sestra. Neříkej nic o tom, že by ses měla znovu stěhovat. Cassandra jen dělala povyk, aby na sebe upoutala pozornost," utěšoval ji Leonardo, jehož srdce bolelo při pohledu na Yulissinu uplakanou tvář. Zároveň byl naprosto nespokojený s Cassandřiným dnešním chováním. 'Jak se opovažuje, sestra, která byla pryč osmnáct let... Ne, ona není naše sestra. Jak se opovažuje snažit se získat naši pozornost? Dokonce rozplakala Lisu. Tu holku je třeba pořádně poučit! Až se vrátí, musím ji zavřít na týden a donutit ji, aby změnila svou povahu. Už to vážně přehání! Naprosto nevychovaná!' uvažoval. "To je pravda, Liso. Neboj se. Někdo jako ona se brzy vrátí, to je jisté. Neopustí naši rodinu," řekl náhle Yohannes, aby ji ujistil. Yohannes, hudebník a uznávaný houslista v teenagerovském věku, získal řadu ocenění. V současné době byl na světovém turné a připravoval se na Mezinárodní hudební soutěž Camille. Teprve až se stane vítězem této soutěže, bude jeho talent uznán celým světem. Yohannes byl přesvědčen, že rodina Yatesových poskytla Cassandře dobrý život, a ona teď jen vyvolává rozruch, aby získala jejich pozornost poté, co viděla, jakou náklonnost chovají k Yulisse. Byl si jistý, že se Cassandra vrátí, aby se omluvila, až ji dva dny budou ignorovat. "Opravdu se Cassandra vrátí? Leo, nelžeš mi?" podívala se Yulissa na Leonarda s očekáváním. Její pohled málem roztavil Leonardovo srdce. 'Lisa je tak úžasná malá sestra. Cassandra si vážně neuvědomuje své místo. Kdyby dokázala projevovat Lise stejnou lásku jako my, byli bychom v pořádku s tím, že ji přijmeme jako naši sestru. Ale je tak nevděčná a touží po lásce, která jí nepatří,' přemítal. Mezitím se Yulissa v duchu ušklíbala: 'Vrátit se? Nejlepší by bylo, kdyby se nevrátila vůbec. Jen já, Yulissa Yatesová, si zasloužím být dcerou rodiny Yatesových.' "Ona se vrátí. Až se vrátí, donutíme ji, aby se ti omluvila," utěšoval Yulissu Jasper jemně. Vždycky měl s touhle svou sestřičkou spoustu trpělivosti. Když to Yulissa uslyšela, usmála se skrz slzy a roztomile přikývla. "Jsem ráda, že se vrátí," řekla. Nedlouho poté přišel Robert Zahn, komorník, aby podal zprávu. "Pane a paní Yatesovi, venku je muž, který tvrdí, že ho poslala slečna Cassandra Yatesová..." odmlčel se a v duchu dodal "...aby doručil peníze." Robert měl pocit, že rodina Yatesových je k Cassandře příliš krutá. Byli příliš nemilosrdní ke své vlastní krvi. Dřív si myslel, že bratři Yatesovi jsou všichni mimořádní a vynikající jedinci, a tak byl šokován, když zjistil, jak krutí dokážou být k dívce. Benjaminova tvář potemněla. Pomyslel si: 'Co za hloupost tahle holka zase vyvádí?' "Ať vejde dovnitř," řekl Benjamin. 'Zrovna včas. Nechám toho muže, ať Cassandře vzkáže, ať se laskavě vrátí domů, až se dosyta vyvzteká!' uvažoval. "Ano, pane Yatesi," odpověděl Robert. Brzy někdo vešel. Návštěvník byl mimořádně uhlazený muž oblečený do smokingu podobného elegantnímu komorníkovu oblečení, díky čemuž vypadal vznešeně. Jeho rysy obličeje byly také velmi výrazné; nepochybně to byl pohledný mladík. "Pane a paní Yatesovi, byl jsem pověřen slečnou Cassandrou Yatesovou, abych doručil dvouměsíční výdaje na ubytování a stravu, o kterých se zmínila na večírku. Celkem je to 12 000 dolarů v hotovosti. Kromě toho, jako projev vděčnosti vaší rodině za to, že se o ni starala během těchto dvou měsíců, vám nabízí dar ve výši 8 000 dolarů." Návštěvník pak provedl formální a zdvořilou úklonu, v souladu s etiketou uhlazeného gentlemana. Benjamina ten mužův věcný tón rozčiloval. "Nesmysl! Je to naše dcera. Jak se opovažuje mluvit o přetrhání vazeb s námi? Řekněte jí, ať se laskavě vrátí sem!" zařval Benjamin s tváří zkřivenou hněvem, když pohlédl na 20 000 dolarů v hotovosti, které návštěvník držel. Vnímal to jako do očí bijící urážku. Muž si zachoval zdvořilý úsměv. "Pokud vím, vaše rodina nepřiznala identitu slečny Cassandry Yatesové, takže jak ji lze považovat za vaši dceru?" Pokračoval: "Podle ní jste jí během jejího dvouměsíčního pobytu v sídle Yatesových nedali ani cent kapesného, takže neměla žádné další výdaje. Většinu jejích jídel tvořily zbytky od personálu a nikdy nebyla obsluhována u hlavního jídelního stolu. To znamená, že kvalita jídla, které tu měla, nebyla skvělá. Co se týče ubytování, bydlela ve skladu, který měl méně než sto čtverečních stop, ale byl to alespoň chráněný prostor. Slečna Cassandra Yatesová proto používá tržní standard tříhvězdičkových hotelů pro svůj výpočet – 120 dolarů za den za ubytování a 80 dolarů za den za jídlo. Věřím, že je to rozumná částka." Návštěvník položil 20 000 dolarů v hotovosti na konferenční stolek před nimi a otočil se, aby odešel. Nicméně si najednou na něco vzpomněl a ohlédl se na rodinu Yatesových. "A konečně, slečna Cassandra Yatesová má spoustu lidí, kteří ji milují. Protože vy se o ni nestaráte, mnozí jiní by rádi udělali vaši práci. Jen se ujistěte, že toho v budoucnu nebudete litovat." Po těchto slovech odešel rovnou pryč. Benjamin byl tak rozzuřený, že smetl 20 000 dolarů z konferenčního stolku na zem, a Leonardovy oči plály hněvem. 'Ta zatracená holka! Jak se opovažuje ponižovat naši rodinu penězi? Myslí si, že sídlo Yatesových je nějaké místo, kam může přijít a odejít, jak se jí zlíbí?' pomysleli si. "Cassandra je z venkova. Jak mohla mít 20 000 dolarů? Mohlo by to být tak, že... Slyšela jsem od spolužáků, že jsou někteří lidé ve společnosti, kteří za peníze by..." Yulissa zmlkla, nedořekla svá slova, ale domýšliví muži z rodiny Yatesových už začali ve svých myslích spekulovat. 'Cassandra je opravdu ostuda! Jak mohla dělat tyhle nechutné věci venku? Až se vrátí, musíme jí dát lekci!' zapřísahali se v duchu. V nemocnici Jeremiáš zručně obvázal Cassandřinu ránu a dokonce ji pečlivě ozdobil velkou mašlí. "Hotovo. Několik dní ji nevystavujte studené vodě," poučil ji Jeremiáš. "To mi nemusíš říkat." Cassandra protočila oči. Pro Cassandru to byla rutina. Nebylo nutné, aby jí to připomínal. 'Ale můžu si sundat tu mašli? Opravdu to hodně ovlivňuje můj image,' bručela si v duchu. "Kde se chystáš bydlet?" zeptal se. Cassandra měla na své jméno zaregistrováno několik nemovitostí. Pokud by zůstaly nadále prázdné, brzy by je pokryla vrstva prachu. 'Až se rozhodne, kde bude bydlet, zajdu si tam na jídlo zdarma!' pomyslel si Jeremiáš. "Asi v Springmount Townhouse," řekla. Springmount Townhouse se nacházel výhodně v centru města, blízko její školy. Cassandra, které bylo teprve osmnáct, už získala doktorát z různých špičkových univerzit pod pseudonymem Elaine. Nicméně, po opětovném shledání s rodinou Yatesových se ochotně podřídila jejich uspořádání a zapsala se do elitní střední školy jako studentka 12. ročníku. V předchozím životě, po zveřejnění výsledků SAT, Yulissa neuspěla. Naopak, Cassandra se stala nejlepší studentkou ve městě Drieso se skóre 1574. Ale co udělala Yulissa? Yulissa plakala a obviňovala Cassandřinu existenci ze svého špatného výkonu u zkoušek. Prosila své bratry o pomoc a říkala, že nechce propásnout příležitost jít na vysokou školu. Poté nechali Yulissu zaujmout Cassandřino místo a zapsat se na Juset University s plným stipendiem. V tomto novém životě byla Cassandra odhodlána získat zpět čest, kterou jí Yulissa ukradla. 'Yulissa Yatesová, jen počkej a uvidíš, co na tebe mám v tomto životě připraveno!' zapřísáhla se Cassandra rozhodně.