„Gino, tvoje koleje na škole shořely,“ prohlásil Michael, když jeli autem. Gininy oči se trochu přimhouřily. „Dobře, vrátím se a podívám se na to.“ Vystoupila z auta a vydala se pěšky. Její telefon zavibroval textovkou z neznámého čísla. [Kde ses sakra ztratila? Okamžitě táhni zpátky domů!] Gina se ušklíbla a číslo zablokovala. ‚Vážně? Mění čísla, aby mě otravovali? Co si ti blbci myslí?‘ pomyslela si. Rozhodla se přerušit veškeré vazby s rodinou Millerových a neměla v úmyslu nechat se jimi zatáhnout zpět. Když ji Millerovi poprvé našli, Gina byla na hoře, sbírala léčivé byliny, celá od bláta a potu. Spustili na ni svůj pohled plný sotva skrývaného pohrdání, protože si ji spletli s někým, kdo hledá divokou zeleninu. Byli na okamžik překvapeni, když slyšeli, že Gina složila přijímací zkoušky na vysokou školu s vyznamenáním a zajistila si místo na Trowellově univerzitě. Rychle však její úspěch zlehčili, protože si mysleli, že není nic víc než knihomol, postrádající půvab a talent Olivie, která byla do Trowellova uměleckého programu protlačena díky známostem a tučným sumám. Gina u Millerových zřídkakdy zůstávala. Zdůvodňovali to tím, že bydlení na koleji je pohodlnější, a ušetří jí to starosti s dojížděním. Mezitím se přetrhli, aby vozili Olivii, také studentku Trowellu, sem a tam. Ale Gina trávila ve škole málo času. Vysoká škola pro ni neměla smysl; potřebovala jen neškodnou zástěrku. Nicméně, to se stalo Oliviinou municí k jejímu očerňování, obviňovala Ginu, že je flákačka, která neustále vynechává hodiny a poflakuje se Bůh ví kde. Bez ohledu na to, jak moc se Gina snažila uvést věci na pravou míru, Millerovi o tom nechtěli ani slyšet. Ella nešetřila jedem ve svém zesměšňování. „Podívej se na sebe. Čeho můžeš vůbec dosáhnout? Můžeš s tím rovnou seknout.“ James se jí jednou posmíval. „Vyrůstala jsi na samotě, co? Poprvé vidíš počítač? Proč se bezcílně pouštíš do informatiky?“ Noah se ušklíbl. „Radši přemýšlej o tom, že se na to vykašleš dřív, než ti škola ukáže dveře. Takovou ostudu si nemůžeme dovolit.“ I když Gina získala stipendium jako nejlepší studentka, čímž si platila studium, nedokázali ze sebe vypravit jediné slovo chvály. Po celou dobu byla Olivia, která se trmácela hodinami klavíru navzdory vynaloženým majetkům a po roce nepochopila ani základy, zahrnována chválou. Gina zavřela oči a zasmála se své pošetilosti. ‚Měla jsem to prokouknout už dávno,‘ pomyslela si. Po krátké chůzi zastavilo vedle Giny auto BMW a okénko se stáhlo, aby se uvnitř ukázal James se svým zamračeným pohledem. James si potichu zanadával: ‚To je jasný, že se vrací do školy. Zablokovat jí cestu sem byl trefa do černého. Dokonce zablokovala všechna naše čísla a ignoruje moje zprávy. Koledovala si o to!‘ „Nastup do auta!“ poručil hlasem, ze kterého kapal hněv. „Vrať se domů a poklekni, omluv se celé rodině.“ Gina se na něj podívala pohledem vyhrazeným pro blázny. „Ty sníš?“ James, na okamžik zaskočený, se vzpamatoval: „Co to tady povídáš o snění? Ignoruješ mě? Okamžitě se vrať!“ „Bdím a pořád meleš sračky?“ odsekla Gina neústupně. James v něm vřela zlost, když si pomyslel: ‚Praštilo jí? Bývala tichá jako myška, sotva promluvila slovo. A teď se na ni podívej, je ostrá jako břitva.‘ Vystoupil z auta a zablokoval Gině cestu. James se ušklíbl. „Myslíš si, že můžeš jen tak zmizet? Jedno slovo od nás řediteli a jsi okamžitě vyhozena z Trowellovy univerzity. Rozmysli si to, Gino.“ ‚Vyhodit mě? Jako byste mohli,‘ pomyslela si Gina a její vnitřní hlas byl plný pohrdání. „Co si myslíš, že si zasloužíš omluvu?“ zeptala se Gina chladným hlasem a s rty zkroucenými do úsměvu. „Ty nevděčná harpyje,“ zuřil James. „Padělání tátova podpisu, vytvoření falešné závěti. Už jen to si zaslouží víc než pouhý trest, a ty se mě opovažuješ zpochybňovat?“ Gina se nemohla ubránit smíchu a odsekla: „Vracím se domů, jen když zavoláte. Nemám ani klíče, natož přístup do tátova pokoje. Jak jsem mohla použít jeho pečeť na závěti?“ James zaváhal, než trval na svém: „Bůh ví, co jsi udělala, abys ji ukradla.“ Gina se usmála, smířená se známým výsledkem. ‚To je jedno, moji bratři nikdy nebudou podezírat svou milovanou sestru Olivii,‘ pomyslela si. Gina cítila, že už není třeba dalších slov, a otočila se, aby odešla. „Stůj!“ zakřičel James, odhodlaný dnes Ginu dotáhnout domů. Popadl ji za paži, ale Gininy ledové oči ho přiměly ucuknout, když si vzpomněl na Liama, který je stále v nemocnici. James neochotně pustil. Gina pokračovala směrem ke škole. Jamesovi v očích blýskl jedovatý pohled, když nasedl zpět do auta a přikázal řidiči. „Přejeď ji. Uvidíme, jestli bude utíkat i pak.“ Řidič zaváhal, zděšen Jamesovou myšlenkou ublížit Gině. „Na co čekáš? Udělej to! Vezmu to na sebe,“ štěkl James netrpělivě. Když viděl, že se řidič vzpírá, James ho odstrčil, chopil se volantu a sešlápl plyn až na podlahu, mířil přímo na Gininu ustupující postavu. Ve zlomku vteřiny vyjela ze strany Rolls Royce a zablokovala BMW. James prudce zabrzdil a jeho obličej se srazil s volantem, z nosu mu okamžitě začala téct krev. „Sakra, kdo to sakra je?“ zaklel nahlas. Když vystoupil a nadával, všiml si Rolls Royce. Jednalo se o zakázkový model, omezený na jeden kus na region, který vlastnil pouze jeden člověk v Severním městě, Gabriel Jackson. Vzpomněl si, že Gabriel byl členem správní rady Trowellovy univerzity a strýcem Oliviina snoubence Ethana – prakticky rodina. Přesto se s Gabrielem nikdy nesetkali, i přes dlouholeté zasnoubení. Řidič Rolls Royce na Jamese zakřičel: „Ty vůbec umíš řídit? Táhni!“ James, který nabyl rovnováhy a chtěl se oplatit, instinktivně pohlédl směrem k stále otevřenému oknu zadního sedadla a cítil, jak mu přeběhl mráz po zádech.