[Slečno Rowlandová, vaše svatební šaty šité na míru právě dorazily do hotelu. Ozvěte se, kdybyste cokoliv potřebovala.] Thea Rowlandová málem skákala radostí, když jí přišla zpráva ze svatebního salonu. Už za týden měla vstoupit do manželství se svým přítelem, se kterým byla osm let. Sál zarezervovaný, pozvánky rozeslané, všechno běželo jako na drátkách. Po šichtě v práci se Thea chystala vyrazit do hotelu a možná se cestou nenápadně podívat na nové menu. Ale sotva vstoupila, už tam stál hotelový manažer a obdaroval ji divným, nervózním úsměvem. „Slečno Rowlandová, nečekal jsem vás! Je všechno v pořádku? Potřebujete něco?“ Thea, stále ještě v euforii, rázně odvětila: „Ahoj, moje svatební šaty už jsou tady, že? Nemůžu se dočkat, až si je vyzkouším.“ „Ach ano, dorazily asi před půl hodinou,“ vykoktal manažer, ale v jeho úsměvu bylo něco falešného. „Mimochodem, máme pár nových jídel, které bychom vám rádi nabídli k ochutnání. Pokud vás zaujmou, můžeme je přidat do vašeho svatebního menu. Bez příplatku.“ „Nechme to na potom, až po šatech,“ řekla Thea a zamířila rovnou k výtahu. „Slečno Rowlandová!“ zavolal za ní manažer a spěchal za ní. „Dnes tu máme i recitační skupinu. Co kdybyste si je poslechla a zjistila, jestli by se vám hodili do programu?“ V tu chvíli se Thee začaly rozsvěcet kontrolky. „Počkejte, je s těmi šaty nějaký problém?“ zeptala se a úsměv jí zmizel z tváře. „No…,“ zakoktal manažer a vypadal, že se každou chvíli rozteče. Tím pro Theu definitivně padla klec. Něco se dělo. Vyhnula se manažerovým pokusům ji zdržet a zamířila přímo ke svému pokoji s šaty. „Ne…“ Teprve u dveří zaslechla zevnitř nejednoznačné zvuky. Ženský koketní hlas se mísil s mužským sténáním. Thea se podívala na textovku v telefonu a zkontrolovala číslo pokoje. Byla správně. „Jakeu, tohle se mi nelíbí. Co když nás někdo uvidí?“ „Madelyn, máš vůbec ponětí, jak jsi teď krásná? Nemůžu se dočkat!“ Sténání a hluboké nádechy se střídaly s útržky rozhovoru. Thein mozek začal postrádat kyslík. Měla pocit, že se dusí, a v hlavě jí zbyla jen prázdnota. Ani si nevzpomněla, jak se jí podařilo ty dveře otevřít. Theou otřásla vlna zoufalství, cítila palčivou bolest u srdce, když uviděla ten chaos uvnitř. Do očí se jí okamžitě nahrnuly slzy. Musela si zarýt nehty do dlaní, aby se nezhroutila a nezačala křičet. Uvnitř pokoje se proplétala dvě těla. Thein snoubenec Jake Hendrix, který měl být na služební cestě, se tam v tu chvíli vášnivě líbal s jinou ženou. Žena se na něj něžně dívala, odhalená ramena a vrstvy Theiných nádherných svatebních šatů byly pod ní bezostyšně pomačkané. Thea na první pohled poznala, že ta žena není nikdo jiný než Madelyn Terellová, Jakeova asistentka. Podváděli ji a Madelyn měla na sobě její svatební šaty. Její osmiletý vztah se rozpadl v předvečer svatby, zasadil jí krutou ránu. Zasáhlo ji to jako blesk z čistého nebe. Thea se snažila popadnout dech, přemožená vlnou emocí, a cítila takovou závrať, že se musela opřít o zárubeň, aby se udržela na nohou. Když Jake zaslechl hluk, odtrhl se od Madelyn, jako by si na to vzpomněl až na poslední chvíli, a rychle ji přikryl peřinou. Thea zatnula zuby a podívala se na ně, jako by viděla dva hnusné červy. „Pane Hendrixi, vypadá to, že se dobře bavíte.“ Dech se jí chvěl a s námahou potlačila slzy. „Mám vám tenhle nádherný moment zvěčnit?“ Jakeovi přelétl v očích náznak viny, ale spíš ho štvalo, že byl přistižen. Jen sklopil hlavu a ani se nesnažil to popřít. „No, asi je lepší, že jsi to zjistila teď. Stejně jsem ti to chtěl dřív nebo pozdějc říct. Theo, abych byl upřímnej, už mě to s tebou nějakou dobu nebaví. Jsi strašně dominantní a držíš mě pořád od těla. Jsem chlap a mám svoje potřeby.“ „Buď rozumná a svatba proběhne bez problémů. Jakmile se vezmeme, budeš oficiálně moje žena. A mimochodem, Madelyn s náma bude dál pracovat.“ Thea se zvedl žaludek. Směs vzteku a ponížení ji doháněla k šílenství. Vrhla se k Jakeovi a vší silou mu vrazila facku, jako smyslů zbavená. „Ty si fakt myslíš, že si tě po tomhle všem ještě vezmu?“ Jake si rychle olízl vnitřek tváře, ani se nestačil vzpamatovat, když se Madelyn s tváří zalitou slzami vrhla k Thee a chytila ji za ruku. „Slečno Rowlandová, to všechno je moje vina. Nezlobte se na Jakea. Klidně před vámi pokleknu a budu prosit, jestli to pomůže, ano? A co se týče těch šatů, nikdy jsem si je nechtěla obléct. To všechno…“ vysvětlovala Madelyn. Theou projela vlna odporu. Vytrhla Madelyn ruce a přerušila ji: „Nech si to divadýlko pro někoho, kdo ti to sežere!“ Madelyn zavrávorala, noha se jí zamotala do lemu svatebních šatů a narazila si hlavu o roh stolu. Jake k ní rychle přiskočil, hrubě odstrčil Theu stranou a něžně pomohl Madelyn vstát. Podíval se na Theu s očima planoucíma hněvem a chladně řekl: „Podívej se na sebe, Theo. Jsi hysterická kráva. Je to nechutný!“ Když Thea viděla v jeho očích ten odpor, dokázala zůstat překvapivě klidná, i když se jí ruce třásly, schované za zády, aby to nikdo neviděl. Po osmi letech vztahu ji Jake na rozloučenou nazval nechutnou, a tak se zamyslela, kdo je tady vlastně nechutný. Vtom do pokoje vpadl vyděšený manažer. „Pane Hendrixi, máme problém. Před hotelem je spousta reportérů a chystají se sem vtrhnout.“ Nálada v místnosti se rázem změnila. Jake okamžitě zareagoval, tvář se mu zamračila, popadl Theu za zápěstí a zatáhl ji k sobě. „Theo, ty jsi to pěkně zavařila, co?“ Thea cítila, jak se jí točí hlava. „Proč by tu proboha měli být reportéři?“ divila se. I když ji Jakeova slova zasáhla, nemohla si pomoct a odsekla mu, v hlase vzdor, i když se cítila slabá. „No, možná jsi na to měl myslet, než jsi mě podvedl. To je tvoje chyba, ne moje.“ „Ty krávo!“ zaklel Jake a strčil do ní, v hlase chlad a odhodlání. „Jestli se o tomhle někdo dozví, promluvím si s tvým bratříčkem. A věř mi, jestli mi zkazíš den, odskáčeš si to i ty.“ S těmi slovy rychle odešel s Madelyn. Theino srdce vynechalo úder, zaplavil ji ten dobře známý pocit bezmoci. Po tolika letech s Jakem přesně věděl, jak ji dostat tam, kam potřeboval. Náhle ji zasáhla vlna vyčerpání jako lavina. Měla chuť si jen lehnout a nechat slzy volně téct. Ale samozřejmě, život jí nedopřál chvilku klidu, aby se mohla litovat. S hlubokým nádechem a zatnutými zuby se zvedla ze země a vyšla z pokoje, jen aby narazila na hordu paparazziů připravených ji vyfotit. Thea nezaváhala – uhýbala a kličkovala, utíkala pryč. Pár reportérů se jí snažilo držet krok. Za ní se ozývaly kroky a vzdálené hlasy ji prosily, aby počkala. Náhodou vběhla do náruče nějakému muži. Okamžitě ji ovanula chladivá, osvěžující vůně máty peprné smíchaná s nádechem nikotinu. I přes teplo z mužského těla se Thea nemohla zbavit pocitu chladného pohledu upřeného na ni. Reportéři za ní se zastavili a někdo šokovaně zalapal po dechu. Thea strnula na místě a sebrala síly na nejistou prosbu. „Pane, prosím, pomozte mi mi.“ Tohle byl prostor vyhrazený pro prezidentské apartmá. Hosté tady museli být buď bohatí, nebo mít titul. Thea vsadila na štěstí. Cigareta mezi mužovými prsty stále doutnala a kouř z ní dělal jeho už tak výrazný, ledový vzhled ještě intenzivnější. Podíval se dolů na Theu. Ruce si tiskla k hrudi, oči měla doširoka otevřené a plné děsivého smutku, jako laň chycená ve světlech reflektorů. Muž se na chvíli zastavil, nenápadně mrkl na svého asistenta a lehce přimhouřil oči. Asistentka přistoupila, navenek se usmívala, ale vyzařovala z ní energie, kterou bylo těžké definovat. „Hej, vy fotíte mýho šéfa?“ Několik novinářů zavrtělo hlavou a jejich pozornost se neochotně přesunula zpět k Thee. „Vraťte paměťovou kartu z foťáku, než se odsud vypaříte,“ řekl asistent a úsměv mu zmizel z tváře. Hluk odcházejících reportérů pomalu utichal. Thea si potichu oddychla úlevou, i když zaslechla mužův chraplavý hlas, chladný a odměřený. „Užíváte si to tam?“ zeptal se. Thea udělala pár kroků zpět a sklopila hlavu, příliš se bála podívat se muži do očí. Muž típl cigaretu do popelníku na stolku a uhasil ji, jeho zájem o Theu viditelně opadal. „Dostaňte ji odsud.“ Asistentka přistoupila k Thee a s profesionálním úsměvem jí nabídla pomoc. „Slečno Rowlandová, zařídím někoho, kdo vás vyprovodí.“ „Slečno Rowlandová? Jak ten cizí chlap ví, kdo jsem?“ nechápala Thea. Zeptat se ho by bylo moc riskantní, vypadalo by to, že se mu snaží vetřít do přízně. Po chvíli chůze se neodolala a ohlédla se. Ten muž tam stále stál, vysoký a elegantní. Při tom pohledu Thea pocítila zvláštní pocit, jako by ho už někdy viděla. Když vyšla z hotelu, nemohla si pomoct a protočila oči nad davem reportérů u vchodu, kteří vypadali jako z hororu o zombie. Když si vzpomněla na tu trapnou scénu v hotelovém pokoji, všechny ty smíšené pocity se jí znovu nahrnuly do hlavy. Snažila se setřást ten odporný pocit, popadla telefon a vytočila číslo. „Ahoj Darwine, co se týče tý svatby s Jakem příští tejden… jo, radši to zrušíme.“