Zbytek týmu kroutil hlavami jako stádo hloupých ovcí, a než jsem se ji stihl zeptat, jestli bychom si nemohli promluvit v soukromí, vytratila se ze šatny. Otočil jsem se zpět k Justinovi. Oči měl zarudlé, ale už nic neříkal a nevyvolával rvačku. „Dobře,“ řekl jsem, obraceje se teď k celému týmu, když jsem slyšel, jak hlasatel začíná mluvit v aréně. „Hrajme dneska jako o život.“ Navzdory mé hádce s