Počasí v Jedborough City bylo ještě před chvílí jasné a slunečné, ale teď se zatáhlo. Vypadalo to, že se spustí silný déšť. Rebecca Summersová úzkostlivě čekala na výsledky testů v Ústřední nemocnici. Menstruace se jí opozdila o týden a přemýšlela, jestli výsledek bude takový, jaký si představovala. Nezdržovala se ani na okamžik a šla rovnou do nemocnice na krevní test. Čekání na výsledek bylo mučení. Rebecca se v duchu tajně modlila k Bohu, aby se její přání tentokrát splnilo a ona mohla být těhotná, za boží milosti. Se Zaynem Moorem byla vdaná už tři roky, ale celou tu dobu nemohla otěhotnět. Uvnitř byla velmi úzkostlivá. V posledním roce se stala velmi úzkostlivou kvůli té záležitosti. Její pohled byl upřený na obrazovku nad laboratoří. "Rebecca Summersová…" Konečně, z reproduktoru zaznělo její jméno. V momentě, kdy Rebecca obdržela výsledky, byla v sedmém nebi. Byla těhotná! Byli svoji už tři roky a konečně byla těhotná s Zaynovým dítětem. To bylo úžasné. Není to snadné. Vytáhla telefon a zavolala Zaynovi, protože mu chtěla říct tu dobrou zprávu. Telefon zvonil dlouho, ale nikdo to nezvedal. Zrovna když Rebecca plánovala hovor ukončit, ozval se z telefonu jemný a něžný hlas. "Mohu vědět, kdo volá?" Rebecca slyšela, že to je ženský hlas, a zamračila se. "Že bych se spletla?" Proto okamžitě řekla: "Omlouvám se. Spojila jsem se špatně." Po ukončení hovoru se na to Rebecca pečlivě podívala. "To není správně. Opravdu jsem volala Zaynovi. Proč to zvedla nějaká žena?" Chvíli ohromeně stála a v srdci jí kvasil zvláštní pocit. Nejdřív mu chtěla zavolat znovu. Když ale uviděla venku počasí, spěchala s výsledkem k lékaři. Poté, co lékař diagnózu potvrdil, byla konečně ujištěna. Cestou domů bylo nepříznivé počasí. Lilo jako z konve. Rebecca si stopla taxi, aby se dostala domů. Přes okno auta si uvědomila, že déšť vůbec neustává. Kapky deště stékaly po okně auta a vytvářely tam vodní clony. Když čekala na semaforu, déšť konečně zeslábl. Ledabyle zvedla hlavu a podívala se. Najednou se v jejím zorném poli objevilo známé auto a ona uviděla poznávací značku. "Není to auto mého manžela?" V Jedborough byl Zayne obchodní magnát, kterého znal každý. Každý také dobře znal jeho auto. Rebecca se mírně naklonila dopředu. Nejasně viděla ženu s dlouhými vlasy sedět na sedadle spolujezdce v autě. A nejen to, zdálo se, že se žena v tu chvíli k Zaynovi tiskne. Rebecca byla svědkem této scény jasně, protože to auto bylo blízko a déšť zeslábl. Měla pocit, jako by se jí lámalo srdce. Bylo to nesnesitelné. "Jste v pořádku?" Řidič se podíval do zpětného zrcátka na ženu, která mírně zbledla, a zeptal se. Byla v transu. Proto se jí řidič znepokojeně zeptal. Rebecca pevně držela výsledek testu v ruce. Donutila se zavrtět hlavou. "Jsem… v pořádku." Zaynovo a Rebeccino bydliště byla samostatná vila na předměstí s krásnou scenérií. Rebecca si vůbec nepamatovala, jak se do té vily dostala. Když dorazila domů, úhledně odložila věci a posadila se na pohovku. Chvíli o tom přemýšlela, pak konečně sebrala odvahu a zavolala. "Ahoj, Zayne. Chci ti něco říct…" Hovor byl právě přijat, ale podařilo se jí říct jen pár slov, než byl ukončen. Zdálo se, že se zdráhá její hovor přijmout. Brzy Rebeccino srdce zaplavila trpká bolest.