S úsměvem jsem pustila Justinovu ruku. „Dobře. Popřemýšlím o tom,“ řekla jsem, a s tím jsem se otočila a odešla z atletického hřiště. Ale jak jsem od Justina odcházela, cítila jsem na sobě víc než jen jeden pár očí. Naposledy jsem se ohlédla přes rameno a uviděla vzdálenou postavu Enza, jak mě zdálky pozoruje. … Následující den jsem šla na další hodinu, když mi začal vibrovat telefon. Podívala jse