Kateřina se nuceně pousmála, takovým tím sebeironickým úsměvem. Od té doby, co nastoupila do společnosti, ani jednou nevyužila svého postavení. Vždy pracovala s velkou opatrností a svědomitostí. Bývala poslední, kdo opouštěl kancelář každý den, pracovala přesčas a ke všem se chovala s úctou. Nečekala, že to takhle dopadne. Po odchodu ze společnosti se sama toulala po okolí, bez konkrétního cíle. Během té doby jí Ethan několikrát volal, ale ona odmítla jeho hovory přijmout. Po nákupu svačin a ingrediencí v supermarketu se vrátila do Jadeitové zátoky. Jakmile vstoupila do domu, Fudge k ní přiběhla a vrtěla ocasem ve vzduchu. Pohladila kočku po hlavě a zamumlala: "Fudge, ty jsi jediná, která mě teď má ráda." "Mňau," odpověděla kočka. Spokojeně zavřela oči a dala ženě plné svolení, aby ji hladila. Koutky jejích rtů se zatřásly do úsměvu. "Vsadím se, že chceš sušené rybí pamlsky, že? Hned ti nějaké dám." Shaun nebyl doma ani odpoledne. Žena i kočka si užily jednoduchý oběd. Poté se vrhla na gauč a začala hledat práci na svém notebooku. Deset hodin večer se Shaun vrátil do jasně osvětleného obývacího pokoje. Na gauči Kateřina krmila Fudge malým kouskem brambůrku. "To je tenhle odpad, kterým krmíš moji kočku, když nejsem doma?" Jeho pohledné rysy chladně přejely stůl plný svačin. Byly tam sáčky s brambůrky, pikantní hranolky, sýr, čokoládové sušenky... Dokonce i na Fudgeho vouskách byla nalezena malá šmouha čokolády. "Jen jsem Fudge dala maličký kousek. Opravdu maličký." Ukázala palcem a ukazováčkem, jak málo to bylo. "Fudge mě pořád otravuje, abych jí dala, takže jsem neměla na vybranou, než…" "Co ví kočka? Neměl by to dospělý člověk jako ty vědět lépe?" Rozzlobeně smetl všechno ze stolu do koše. "Nejez už doma takovéhle odpadky. Nelíbí se mi ten smrad." Kateřina se s grimasou podívala na svačiny uvnitř koše. Ach můj Bože, nedokázala pochopit, jak se člověku může hnusit vůně svačin. Jaky divoch! Nicméně realita ji donutila zatřást rty do lichotivého úsměvu. "Máš pravdu, Shaunný. To jsou odpadky. Poslechnu tě a přestanu je jíst." "Podívej se na sebe do zrcadla a uvidíš, jak jsi přetvařovaná." Muž se neobtěžoval. Zvedl kočku a ustoupil do své ložnice. "Shaunný, měl jsi dlouhý den. Máš hlad? Mám ti něco uvařit? Dělám opravdu chutné těstoviny." Nestydatě ho následovala malými krůčky. Zastavil se. Jídlo podávané v restauraci, kam šel dříve na obchodní jednání, bylo tak pikantní, že skoro nic nesnědl. Při poslechu jejího návrhu mu trochu zakručelo v břiše. Využila mužova krátkého zaváhání a hned nabídla: "Hned ti udělám nějaké těstoviny. Jdi se osprchovat." Ohlédl se přes rameno, aby na ni rychle pohlédl. Jemné oranžové světlo, které na ni shora dopadalo, ji činilo krásnější a teplejší než obvykle. O 15 minut později se Kateřina objevila u dveří hlavní ložnice s miskou těstovin. Zaklepala na dveře, ale nedostala žádnou odpověď. Protože neměla na vybranou, pootevřela dveře. "Shaunný, jídlo je hotové." V pokoji nikdo nebyl. Na matném skle sprchy bylo vidět slabé obrysy mužské siluety. Omámená tím pohledem si nemohla pomoct a představovala si, jak by muž vypadal bez oblečení. Obě její tváře zrudly při vytváření její fantazie. Ach, počkej, neměla by na to myslet. Zrovna když se chystala otočit a odejít, matné skleněné dveře se otevřely. Shaun z nich vystoupil, nesvlečený. Kolem pasu měl však ležérně uvázaný ručník. Z jeho vlasů, stále vlhkých po sprše, stékaly kapičky vody po jeho vytesané čelisti až na hruď. Její pohled se pomalu pohyboval dolů a sledoval pohyb kapiček vody. Zalapala po dechu. Dalo se očekávat, že bude mít hezkou postavu, ale nečekala, že jeho tělo bude tak dobré. Měl dokonalý pšeničný odstín pleti, nemluvě o tónovaných svalech, které tvořily jeho tělo. Muž nebyl přehnaně svalnatý jako kulturista, ale každá část jeho těla byla definovaná. Fit tělo vyzařovalo mužné kouzlo, které měl pouze dospělý muž. Sklopila pohled ještě níž a všimla si jeho dokonale tónovaného pasu. "Už ses nabažila?" Mužův chraplavý hlas jí náhle zazněl v uších. Kateřina se okamžitě sebrala. Cítila, jak jí v tvářích pálí horko. V podstatě vyrostla tím, že viděla Ethanovu dokonalou pohlednou tvář. Jak se mohla nechat unést jen pohledem na jiného muže? K ničemu. "Já… Jsem tady, abych ti doručila jídlo. Pospěš si a jez, nebo se těstoviny brzy slepí." Okamžitě odložila misku. Zrovna když opouštěla pokoj, šlápla na okraj rohožky a zakopla. Ztratila rovnováhu a spadla dopředu. Během těch několika sekund si myslela, že se něčeho chytila, ale přesto dopadla obličejem dolů na zem. Naštěstí dopadla na rohožku, takže ji to moc nebolelo. Když znovu otevřela oči, první, co se jí objevilo v zorném poli, byly mužovy dlouhé nohy a…