„Ach, proč jsi upustil ten ručník?!“ Kateřina byla naprosto ohromená, protože se s takovou situací setkala poprvé. Natáhla ruku, aby si zakryla oči, a tehdy si uvědomila, že ten bílý ručník má v ruce. Udělala… Udělala snad to, že mu ten ručník omylem strhla? „Ten ručník spadl?“ Shaunův lhostejný hlas se jí otřel o tváře jako chladný led. „Nikdy jsem neviděl tak nestydatou ženu, jako jsi ty.“ Chtělo se jí plakat, ale žádné slzy se nedostavily. „Já jsem to neplánovala. Omylem jsem zakopla o tu rohožku.“ „Chodím po téhle rohožce každý den, ale ještě nikdy jsem nezakopl. Ani jednou. Touhle směšnou výmluvou mě nepřesvědčíš.“ Ten muž jí vůbec nevěřil. Němě zamrkala. Situace už se nedala napravit, a tak nevinně odpověděla: „Možná že po zhlédnutí tvého božského a dokonale perfektního těla se mi zatemnilo v mysli a ztratila jsem schopnost soustředit se… za boží milosti“ Ten muž se vztekle ušklíbl. Ve svém životě se setkal s mnoha ženami, ale žádná nebyla takhle drzou. „Takže teď svaluješ vinu na mě?“ „Ne, vůbec ne. Je to moje chyba, opravdu, protože jsem toho v životě moc neviděla…“ „Přestaň zírat? Vypadni.“ Shaun už toho nemohl víc slyšet. Cítil, jak mu v žilách vře krev, a opravdu se snažil odolat tomu, aby ji nekopl do obličeje. „Ano, samozřejmě. Hned odejdu.“ Kateřina se spěšně postavila na nohy a zamířila ke dveřím. „Stůj na místě!“ Za ní se ozval frustrovaný hlas. Ten muž zuřil a promluvil skrz zaťaté zuby: „Dej mi ten ručník.“ Sklopila oči k ručníku, který svírala. Byla tak v rozpacích, že si přála, aby byla díra, do které by se mohla schovat. „Tady.“ Nasazovala odvážnou tvář a vrazila mu ručník do rukou. „…“ On oněměl, když si uvědomil, kam se dívala. Jaká opovážlivá žena! Prásk! Kateřina za sebou zabouchla dveře a popadala dech, zatímco si hladila hruď. Zdálo se jí, že si všimla, jak konečky mužových uší zčervenaly ještě předtím, než opustila místnost. Byl v rozpacích? Abych byla upřímná, bylo to docela roztomilé. Nicméně po téhle události se už neodvážila déle zůstávat v obývacím pokoji a hned se vrátila do své ložnice. Její mysl se však z toho překvapení nedokázala vzpamatovat. Netušila, kolik času uplynulo, když někdo najednou zaklepal na dveře. Ta žena polekaně vyskočila. O pár sekund později nesměle odpověděla: „Můžeme si o tom promluvit zítra? Jsem ospalá.“ „Ty spíš se zapnutými světly?“ Shaunův hluboký hlas pronikl mezerou pod dveřmi. „Nenuť mě, abych si vzal klíč.“ Frustrovaně se podrbala na hlavě, než otevřela dveře. Ten muž, který stál u dveří, byl oblečený v šedém pyžamu. Osvěžující vůně jeho vody po holení byla příjemná. Knoflíčky na jeho košili byly zapnuté až nahoru a zakrývaly jeho ohryzek. Byla teprve podzim, takže ani nebylo tak chladno. „Na co se díváš?“ Shaun se ještě víc rozzuřil, když ucítil její pohled. Tahle ženská má ale kuráž! Kateřina, která oněměla, nevěděla, co ten jeho pronikavý pohled znamená. „Na nic.“ „Víš to líp než kdokoliv jiný.“ Sklonil hlavu, aby se na tu ženu podíval. Z tohoto úhlu vypadal její krk štíhle a elegantně. Možná to bylo světlem nebo jiným důvodem, ale zdálo se, že její obličej je ozářený okouzlující září západu slunce. Jeho pohled se přesunul dolů k výstřihu jejího bavlněného pyžama. Hned na to se mu zúžily oči a byl si ještě víc jistý svým rozhodnutím. „No, na co se díváš ty?“ Položila stejnou otázku. Ten mužův pronikavý pohled byl tak zastrašující, že ona, která byla psychicky připravená ho svést, dostávala strach. Sklopila pohled dolů a hned instinktivně použila ruce, aby si zakryla hruď. Ušklíbl se. „Snažím se zjistit, jak mě chceš svést.“ „…“ Ztratila řeč. Přiznala, že tu myšlenku už měla, ale ne teď. „Já jsem nechtěla…“ Ta žena se zamračila. Její obličej byl čistý, světlý a něžný. Vypadala krásně. Shaun odvrátil pohled a do jeho hezkých rysů se okamžitě vrátila lhostejnost. „Můžu ti dát peníze na pronájem bytu někde jinde. Není vhodné, abychom bydleli ve stejném domě.“ Vyhazoval ji z domu. Kateřina znervózněla, když to uslyšela. „Jak to není vhodné? Jsme právoplatně svoji.“ Po tváři se mu rozlil sarkastický úsměv. „Myslím, že víš, jaký je skutečný důvod, proč jsme se vzali.“ Když to uslyšela, pokusila se nasadit svůj nejlepší svůdný úsměv a zároveň se snažila vypadat stydlivě. „Není to proto, že jsem se do tebe zamilovala na první pohled? Od té chvíle se moje mladé srdce hluboce připoutalo k tobě.“ „…“ Beze slov. Tu noc musel být očarovaný. Z ničeho nic řekla: „Už to chápu. Ty jsi ještě pořád naštvaný kvůli té události předtím. Vím, že máš pocit, jako by tě někdo využil, a je normální si to myslet.“ Kousla se do svého růžového rtu a vypadala, jako by se snažila rozhodnout. „No… Co kdybych ti taky ukázala, co mám?“ Potom se natáhla, aby si rozepnula horní knoflík svého pyžama. Podvědomě na zlomek vteřiny přestal dýchat, než se otočil a zabouchl dveře, přičemž nezapomněl okomentovat její nehorázně nestydatou povahu. Ulehčeně si oddychla, když se podívala na své klíční kosti. Připadalo jí docela vtipné, že odešel dřív, než mohla cokoliv ukázat. Navzdory jeho špatné povaze to byl stále slušný gentleman. V dnešní době je docela vzácné potkat takového muže. … Půlnoc. Kateřinu probudil zvuk neustálého mňoukání kočky. Vstala z postele a rozsvítila světla. Fudge ležela pod stolem a slabě zvracela. „Fudge.“ Polekaně se natáhla, aby tu kočku vzala, ale za ní se ozval Shaunův lhostejný hlas. „Uhni z cesty.“ Její ruce zamrzly ve vzduchu. Vykročil dopředu, aby tu kočku zvedl. Jeho tesaná čelist vypadala lhostejně a odtažitě v jemném osvětlení světel. Nicméně pod rozcuchanými černými vlasy někde hluboko v jeho páru tmavě hnědých očí jiskřila okouzlující něžnost. „Co se jí stalo?“ Kateřina se cítila ztracená a bezmocná, když viděla to roztomilé kotě trpět. „Co myslíš?“ Shaun na ni vztekle zamračil. „Je to kočka, ale ty jsi ji krmila odpadky. Opravdu si myslíš, že to její žaludek zvládne?“ Cítila se naprosto kajícně. Už dřív viděla toulavé kočky, které jedly téměř všechno, co našly na ulici. Proto si myslela, že kočky mají silný trávicí systém. „Omlouvám se.“ „Nenechám tě jen tak, jestli se Fudge něco stane!“ Dlouze a tvrdě se na ni zamračil, než vstal na nohy a popadl klíče od auta. Potom spěšně vyběhl z domu s Fudge v náručí. Rychle ho následovala do výtahu. „Znám dobrého veterináře. Nech mě ti ukázat cestu,“ řekla úzkostlivě. Chladně sevřel rty, aniž by ji uznal. Výtah zastavil na parkovišti a on z něj vykročil velkými kroky. Když se dostali k autu, zrovna otevřela dveře na sedadlo spolujezdce, když ji silná paže násilně stáhla zezadu. Kateřina, která měla na sobě pantofle, se zakymácela dozadu. Ztratila rovnováhu, spadla dozadu a dopadla na zem. Stál před autem. Vyděsila ji ta intenzivní pohrdání, které vyzařovalo z jeho tmavých zornic. „Okamžitě zmiz odsud. Nechci tě tu vidět, až se vrátím domů. Nebudu se ptát znovu zdvořile.“ Potom Shaun odnesl Fudge do auta. Bílý Lexus se během chvilky rozjel do dálky. Kateřině, která zůstala sama na temném parkovišti, se zalily oči slzami, když se dívala na odjíždějící auto. Křivdy, které celý den zadržovala, se konečně vylily po její tváři jako protržená hráz. Všichni se k ní dnes chovali chladně a drželi si ji od těla. Necítila se už jako členka domácnosti Jonesových. Fudge byla jediná, kdo na ni byl milý. Nicméně už ani nemohla na tomhle místě dál zůstat. Její rty se zkroutily do sarkastického úsměvu. Najednou se jí vybavil obraz Fudge, jak předtím zvrací, a cítila hlubokou lítost. Kateřina věděla, že Shaun o ni nemá zájem, a přesto ho vytrvale obtěžovala, aby dosáhla svého cíle. Úplně přehlížela svou vlastní důstojnost. Stálo to opravdu za to? Dokonce i Fudge tímhle utrpením provedla. Možná že už je čas, aby odešla.