Zaskočená Wendelyn sebou trhla a instinktivně zamkla telefon. Když vzhlédla, Shermaine se na ni už usmívala. Wendelynina tvář trochu ztuhla, když řekla: "Nic." Shermaine zvedla obočí. "Opravdu?" "Samozřejmě," řekla Wendelyn. Zatnula čelist a pomyslela si: 'Proč jsem se sakra Shermaine teď bála? Ta reakce byla tak trapná.' ***** K večeru začalo zapadat slunce. Kolem sedmé hodiny zastavilo před vilo