"Řekla jsem jen, že Ronniemu odpustím," prohlásila Shermaine ledabyle. "Nikdy jsem neřekla, že nechám to video smazat." Usmála se na Joshuu: "Pane Yorku, policie tu bude co nevidět. Předáme jim ten záznam." Joshua nepatrně přikývl. "Už jsi zašla příliš daleko, Shermaine," soptila Amira. Shermaine ji ignorovala. S takovou podporou od snoubence si mohla v klidu hrát na křehkou dívku v nesnázích. "Jak přesně zašla příliš daleko?" odsekl Joshua. "Já..." Amira zaváhala, málem dostala infarkt z toho stresu. "Paní Leedsová, doporučuji vám, abyste si pečlivě vybírala slova, když mluvíte s mou snoubenkou," poznamenal Joshua klidně. Potom se obrátil na Bradleyho a nařídil: "Nechte tu někoho, ať počká na policii." Bradley odpověděl a šel zařídit potřebné. Amira byla vzteklá, ale musela to spolknout. Joshuu si nemohla dovolit naštvat. A teď, když Shermaine vystoupala po společenském žebříčku zasnoubením s Joshuou, musela našlapovat ještě opatrněji. Uvnitř výtahu zavládlo ticho. Shermaine se ozvala: "Pane Yorku." Joshua se na ni podíval. Shermaine řekla: "Děkuji za dnešní večer." Joshua odpověděl lehce: "Nemusíš mi děkovat." Zavrtěla hlavou. "Ale měla bych." Poznamenal pevně: "Jednoho dne budeš moje žena. A protože budeš součástí rodiny Yorků, nikdo si tě nebude dovolovat." Shermaine na chvíli zmlkla a pomyslela si: 'Opravdu si mě Joshua vezme? Jen kvůli nějakému ústnímu zasnoubení, které domluvila starší generace?' Byla ještě mladá a upřímně řečeno, nechtěla tak brzy začít přemýšlet o manželství. Kromě toho se teprve poznali a byli v podstatě cizinci. Připadalo jí šílené mluvit o svatbě. A tak Shermaine tiše řekla: "Pane Yorku, možná byste si měl s tím manželstvím ještě rozmyslet." Když to Bradley uslyšel, překvapeně se na Shermaine podíval a pomyslel si: 'Opravdu existuje žena, která si nechce vzít pana Yorka? Slečna Shueová opravdu umí šokovat lidi.' Joshua se podíval dolů a uvědomil si, že Shermaine je bezpochyby krásná. Deset z deseti. Její krása měla v sobě ostří, jako odvážná, svůdná černá růže – tajemná a elegantní, lákavá a ohromující. Přesto v jejích rysech přetrvával náznak odvážné ostrosti. Každý její pohyb nesl v sobě nádech sebedůvěry a autority. Shermaine vůbec nebyla taková, jak se říkalo v pověstech – hrubá a nezkrotná. I když Roniieho uhodila, udělala to s čistou, ostrou přesností a s jakousi nonšalantní suverenitou. S jejím charakterem nebylo nic špatného a byla naprosto nádherná. Joshua usoudil, že sňatek se Shermaine nejenže splní přání jeho dědečka, ale bude i správným rozhodnutím pro něj samotného. "Není třeba si to rozmyslet. Pokud se nestane něco nečekaného, vezmeš si mě." Joshuův tón byl klidný, jako by se nebavili o něčem tak zásadním, jako je manželství, ale o něčem triviálním. Shermaine přemítala: 'Problém je, že se vlastně nechci vdávat.' Neodvážila se to říct nahlas. Dál si myslela: 'Právě mi pomohl. Bylo by mi líto otočit se a odmítnout ho. Co když ho naštvu?' Ale pak se Shermaine zamyslela znovu. Vzít si někoho jako Joshua – mocného muže s dobrým charakterem – by znamenalo získat silného ochránce a konečně se odpoutat od rodiny Jeanových. To nezní tak špatně. Nicméně Shermaine cítila, že je dost schopná sama o sobě. Ať už má ochránce, nebo ne, moc to nezmění. Když Shermaine následovala Joshuu z nemocnice, zasáhl ji ostrý podzimní vítr a v rukou jí byla zima. Její šaty byly příliš tenké. V takovou noc, kdy se podzimní vzduch zařezával hluboko do kostí, jí byla zima. Vtom jí na ramenou přistálo sako, které okamžitě zastavilo chlad. Bylo to Joshuovo. Látka nesla lehkou vůni cedru. Shermaine si pomyslela: 'Je zdvořilý až za hrob. Ví přesně, jak se chovat, aby lidem nebylo nepříjemně. Ale to je všechno – zdvořilost. 'Může se zdát bezstarostný, ale hluboko uvnitř si drží každého od těla. Postará se o mě, to ano, ale nebude v tom žádná láska. Kdybych nebyla jeho snoubenka, nikdy bych se takového zacházení nedočkala.' Joshua se podíval na hodinky. "Mám tě odvézt zpátky do sídla Jeanových?" Shermaine zvedla obočí. "Nejedu zpátky." Už jen pomyšlení na to, že bude muset čelit Ruth a Wendelyn, jí způsobovalo bolest hlavy. Bylo pozdě a chtěla jen klidný spánek. Shermaine se slabě usmála. "Mám další byt v Basterelu, pane Yorku. Prosím, odvezte mě tam." "Dobře," řekl Joshua. Nastoupili do auta. Jakmile se zapnulo topení, Shermaine se pohnula, aby vrátila sako Joshuovi. Joshua si ho nevzal. "Nech si ho." "Dobře," odpověděla Shermaine. Cedrová vůně saka teď byla silnější. Shermaine už byla ospalá a teď jí hlava ztěžkla, takže byla ještě ospalejší. Za oknem se míhaly stíny a světla. Shermaine zavřela oči. Během chvilky tvrdě usnula. V autě hrála tichá hudba. Joshua si prohlížel nějaké dokumenty. Jak se auto jemně pohupovalo, Shermaine se hlavou opřela o jeho rameno. Její dech byl klidný. Ani se nepohnula. "Vypněte tu hudbu," nařídil Joshua. Bradley poslechl. Pohlédl zpět koutkem oka a nemohl si pomoct, ale pomyslel si: 'Pan York je překvapivě tolerantní k slečně Shueové. Dokonce jí dovoluje spát na svém rameni. 'V Basterelu se mu tolik žen vnucuje a on se na ně ani nepodívá – natož aby jim dovolil se k němu takhle přiblížit. 'Kdyby jen pan York bral to zasnoubení vážně. Ale to je asi nemožné. Vždycky byl chladný a odměřený, není typ, který by někoho miloval.' S tou myšlenkou se Bradleymu Shermaine trochu zželelo. Asi o třicet minut později auto zastavilo na adrese, kterou Shermaine uvedla – Emerald Heights. Už jen pohled na to, kde bydlela, jasně ukázal: i bez rodiny Jeanových se Shermaine vedlo naprosto dobře sama. Joshua jemně probudil Shermaine. Pomalu otevřela oči, ještě ospalá, a v jejím pohledu byla jemná svůdnost. "Už jsme tady?" zeptala se. "Jo," odpověděl Joshua. "Která budova? Nechám řidiče zajet blíž." "Budova 2, sekce B." "Naváděj nás." Asi o tři minuty později zastavil Maybach před budovou 2. Shermaine vrátila sako a vystoupila z auta. Mírně se ohnula v pase a řekla Joshuovi, který byl v autě: "Nashledanou, pane Yorku." "Nashledanou," odpověděl Joshua. Shermaine bydlela ve 21. patře – v nejvyšším patře. Zadala heslo, vrátila se do svého bytu, dala si uvolňující horkou sprchu a konečně se cítila mnohem svěžejší. Vytáhla láhev whisky, stočila se na gauči a pomalu ji usrkávala. ***** Mezitím, zpět v sídle Jeanových, Jameson Jean vyšel z pracovny a viděl Ruth a Wendelyn dole, jak si pochutnávají na polévce. Ale Shermaine v domě nebyla. Zamračil se a zeptal: "Kde je Shermaine?" Ruth odložila lžíci. "Nevezla jsem ji zpátky." Jameson se na ni zmateně podíval. Ruth vysvětlila: "Je příliš vzdorovitá. Pokud se nepoučí, nikdy nepochopí, jak se má chovat, a bude naší rodině jen dělat problémy." Když Jameson uslyšel to vysvětlení, neodpověděl. Poté, co se Shermaine narodila, Ruth do její výchovy vložila veškerou svou péči. Ale když bylo Shermaine pět let, nehoda ji nechala ztracenou a opuštěnou. Tehdy byla Ruth tak zdrcená, že upadla do deprese. Její duševní stav zůstal dlouho nestabilní a teprve když adoptovali Wendelyn, začala se konečně zotavovat. Nyní, když se její biologická dcera Shermaine vrátila, Ruthin postoj k ní už dávno ztratil něhu a ochranitelství, které projevovala předtím, než Shermaine dosáhla pěti let. Jameson se zamyslel: 'Je to proto, že Shermaine nevyrostla po Ruthině boku, že se to pouto prostě vytratilo? Možná. Koneckonců, byli tolik let odloučeni.' Během těch let Ruth věnovala téměř veškerou svou náklonnost Wendelyn. V době, kdy se Shermaine vrátila, už pro ni nezbyl ani kousek. Co se týče Jamesona, Shermainina otce, ten byl na tom ještě hůř. Kdyby nebylo tehdy Jamesona, Shermaine by nebyla unesena a neztratila se. Jameson k ní cítil hluboký pocit viny. Řekl: "I když se Shermaine nechce chovat slušně, je stále dědičkou rodiny Jeanových. Jako její matka by ses alespoň neměla snažit zvážit, co je pro ni nejlepší, místo abys si nad ní umývala ruce?" "Snažila jsem se, ale víc už nemůžu," odpověděla Ruth bezvýrazně. "Je ještě v nemocnici?" "Pravděpodobně už ji paní Leedsová předala policii." Jamesonův hněv vzplál. "To je nehorázné. Vůbec ti nezáleží na pověsti naší rodiny?" "Od té doby, co se vrátila, jsme neustále ztráceli tvář. Ještě jeden incident na tom nic nezmění," řekla Ruth téměř bezcitně. Wendelyn jemně vstoupila do rozhovoru, jejím tónem bylo cítit jemnost. "Tati, mami, nehádajte se. Opravdu to nestojí za to." Pro cizince vypadal generální ředitel Jean Group a jeho manželka jako dokonalý pár. Ve skutečnosti bylo jejich manželství už léta prázdné. Jameson neřekl ani slovo. Otočil se a šel nahoru do své pracovny, připraven někomu zavolat, aby zjistil, jaká je Shermainina situace. O několik minut později dostal zprávu, která ho opravdu ohromila. Nedlouho poté, co Ruth odešla, se objevil Joshua a odvezl Shermaine z nemocnice. Jameson si pomyslel: 'Pokud Shermaine nepřišla domů, znamená to, že je u Joshuy? Znamená to, že jejich zasnoubení je stále ve hře?'