Škola byla větší, než jsem si myslela. Blair mi řekla, že pro každou hodnost jsou čtyři ubytovací prostory. Alfy měly větší, ale jejich skupina byla nejmenší. Byla jsem překvapená, jak je Blair milá, udělala mi takovou poloviční prohlídku. Ráda jsem věřila, že dospěla a že tohle není jen hra, aby mě později ponížila. Zastavily jsme se u dveří. Otočila jsem se k ní. Během posledních pár minut mi to došlo. Jsem omega. Nízko postavená omega. Když jsem sem přicházela, neměla jsem žádná očekávání, kromě toho, že mě pošlou zpět, protože nemám vlka. "Později ti ukážu ubikace omeg." Její obočí se stáhlo. Vypadala, že jí mě je líto. Asi věděla, jak se cítím. "Díky." Otevřela jsem dveře do pracovny Atheny. Vzhlédla od svého stolu. "Ano, slečno Chambersová, právě jsem chtěla někoho poslat, aby vás přivedl." Přešla jsem k jejímu stolu a posadila se. "Jsem opravdu omega?" Zeptala jsem se. Povzdechla si a otočila se na židli s kolečky. Otevřela skříňku za židlí a vytáhla hnědý vršek. Sklopila jsem hlavu. Jo, to byla moje odpověď. "Bylo to snadné poznat vzhledem k tomu, že ses nikdy neproměnila." Řekla. "Věděla jsi to, než jsi mě zavolala? Proč? Jsem skoro jako člověk." "Ne, ne nutně. Ano, je nepravděpodobné, že se někdy proměníš, ale stále máš vlastnosti omegy. Možná nebudeš první v řadě pro páření, ale stále můžeš sloužit své smečce. Ukázalo se, že smečka Henry má málo omeg." Skvělé, jsem tady, protože nikdo jiný nebyl. Ve většině smeček, jako je ta moje, byly omegy brány jako partneři pouze pro účely rozmnožování. Nebo pro účely šukání. Nějakým zvláštním osudem omegy produkovaly zdravé a silné vlky. Ne vždy tomu tak bylo. Vím, že smečky Dale a Sanders úplně zakázaly páření s omegami v naději, že je vyřadí. Hloupé štěstí, protože to tak nefungovalo. "Není se čeho bát. Zákony se změnily a omegy mají ve smečce i jiné role než jen úklid." Řekla Athéna. "Jo, můžu se stát učitelkou v mateřské škole nebo navždy pracovat v domě alfy." Athéna složila prsty k sobě a zadívala se na mě. "Měla jste jiné ambice, slečno Chambersová?" "Jo, no chtěla jsem jít na vysokou školu. Získat titul v oboru výživy, dům u pláže pro mě a moji mámu na nějakou dobu. Teď jsem tady zaseknutá na pět let." "Získáte zde skvělé vzdělání. A kurz, o kterém jste mluvila, je perfektní, můžete ho získat zde a velmi pomoci své smečce." Sklopila jsem hlavu a přikývla. Vždycky to bylo o smečce. Dobrá stránka toho, že jsem člověk, byla ta, že jsem nemusela být zahrnuta. Vstala jsem, abych odešla. "Pokud budete mít někdy pochybnosti o svém postavení ve smečce, můžete si vždy promluvit se svým alfou." Alex. Teď se mu musím klanět? Ach, to mě vykopnou. Málem jsem se rozesmála. "Můžu?" Přikývla, na tváři se jí vytvořil slabý úsměv. Poznala jsem, že je to tvrdá žena, možná je jen milá, protože jsem nová. "Alfy jsou bohužel právě teď na schůzi." Schůze, jo? Poděkovala jsem Athéně a vyšla z její pracovny. Na čekací lavici jsem našla Blair, jak si pohrává s prsty. "Vidím, že jsi dostala uniformu." Zamračila se na ten hnědý hadr. "Jo— víš, kde mají alfy své schůze?" "Jo, dole ve sklepení hradu. Je to tam opravdu soukromé. Proč?" "Chci vidět Alexe." Pochybovala jsem, že je tak těžké najít sklep. "Počkej, ne!" Blair mi vskočila do cesty a natáhla ruce. "Nemůžeš jen tak vtrhnout na schůzi." "Proč ne? Chci ho jen vidět, dát mu vědět, že jsem tady." "Jsi blázen, Chambersová? Jasně že jsi! Alex je teď alfa, a co hůř, je obklopen tupými alfami, které se nebudou váhat poslat tě k ošetřovateli." Měla jsem brát strach v jejích očích vážně, ale jediné, co jsem chtěla, byl pohled na mého nejlepšího přítele. Stejně jako holky bety v prvním ročníku. Kousla jsem se do spodního rtu a zadívala se na ni. Byla jsem rozhodnutá. Blair zasténala. "Jsi na to sama, Chambersová. Tohle musí být nový rekord v umírání první den!" Svalila se na čekací lavici před pracovnou Atheny. "Hned jsem zpátky. Živá." Zasmála jsem se cestou po chodbě. Kamenné schody byly třetí dveře k zamčeným dveřím na konci chodby, na kterých stálo 'Síň vzpomínek.' Průzkum na jiný den. Čím víc schodů jsem sestoupila, tím víc jsem toho litovala. Jak hluboko ten sklep je? Muselo být pět set schodů, než jsem se dostala dolů. Slyšela jsem křik a rány nebo pěsti bušící do dřevěných stolů. Zrychlil se mi tep. Co když si Blair jen nedělá legraci? Co když se Alex změnil? Panebože, co když mě ani nepozná? Sotva jsem měla prsa, když mě viděl naposledy. Teď mám boky a definovaný pas. Dveře byly přímo přede mnou, křik se zevnitř rozléhal. "Není šance, abych sešla pět set schodů a neprošla těmi dveřmi." Měla jsem ruku na klice a srdce v krku. Strčila jsem do dveří a štěkání a křik ustaly. Chtěla jsem se otočit a utéct. Bylo to horší, protože jsem šla tak pomalu. "Co to kurva?" Vyplivl ženský hlas. Dveře se otevřely přede mnou. Rychle jsem prohledala místnost a hledala ho. Jak hloupě bych vypadala, kdyby tu Alex nebyl? Ale byl. Stál nad dlouhým středním stolem s mapou přilepenou na něm. Jeho obočí se stáhlo do mračení, na tváři měl zřetelný odpor. "Alexi?" "To musí být dobrý důvod." Zavrčel chlap v místnosti. Alex se narovnal, jeho bledě modré oči se uvolnily. Odpor zmizel a mé srdce začalo znovu bít. *** Alex pospíchal kolem stolu. Křik a překrývající se rozhovory začaly znovu. "Co se to sakra děje?" "Nic. Pokračujte beze mě." Popadl mě za paži, otočil mě a vystrčil z místnosti. "Alexi!" Zakřičela dívka, než se za ní zavřely dveře. Když mě Alex pustil, zakopla jsem. Uprostřed otáčení jsem zakopla o vlastní nohy a narazila do zdi. Stíny sklepa vrhaly na jeho tvář strašidelný prvek. Polkla jsem. Myslela jsem si, že mě poznal. Udělal krok vpřed. Měla bych se naučit poslouchat... "Gabbie?" Překonal vzdálenost mezi námi. Přikývla jsem. Položil ruce po obou stranách mě na kamennou zeď. Podíval se na mě a zasmál se. "Nemůžu uvěřit, že jsi to ty." Objal mě. Vydechla jsem vzduch, který jsem zadržovala. "Panebože, myslela jsem si, že si mě nepamatuješ." Sevřela jsem mu záda košile a zabořila hlavu do jeho bicepsů. Zasmál se: "Stále jsi idiot. Není šance, abych na tebe zapomněl." Řekl mi do vlasů. "Skoro jsem si myslel, že to sem nezvládneš." Dveře se rozletěly proti zdi a oddělily nás. Dívka v super krátké černé kožené sukni—nevypadalo to jako uniforma—na nás zamračila. "Na to musí být dobré vysvětlení." Měla na sobě stejnou košili jako Alex, bílou s červenou šerpou. Tohle byla alfa skupina. "Teď ne, Leiahu." Řekl Alex odmítavě. "Teď ne? Právě jsi odešel ze schůze? Abys… abys ji objal?" Alex zaklonil hlavu a zasténal. "Tohle je Gabbie, moje nejlepší kamarádka. Můžeme si promluvit později." Leiah zamrkala a ucukla. "Nejlepší kamarádka? Jsem tvá družka."