Kade mě zatlačil do postele. S bolavou hrudí a zpocenýma rukama jsem myslela, že omdlím. Když jsem se odtáhla, zdálo se mi, že se místnost točí. „Kade,“ vydechla jsem. Uchechtl se: „Půjdeme na to pomalu.“ „Bude to bolet.“ „Bude, ale hned se ti uleví, zlato.“ „Dobře,“ vydechla jsem. „Nemusíme, jestli nechceš…“ „Ne, už nechci čekat. Chci být s tebou.“ Koutek jeho úst se zvedl. „Nemáš tušení, jak moc