„Myslel jsem, že jsi říkal, že tu bude včas?“ křičel Xavier do telefonu na svého asistenta Briana. Lékaři mu řekli, že jeho dědečkovi zbývají sotva dva týdny života. Xavier svému dědečkovi lhal, že má přítelkyni. Jeho dědeček řekl, že ta přítelkyně se musí vdát a být mu představena, než zemře, aby mohl převést společnost z rukou odborníka na správu na jeho jméno. Jeho dědeček věděl, jak zodpovědný Xavier je, ale bál se, že pokud odejde ze světa, Xavier zůstane úplně sám a později rodina Delgadových o společnost přijde. Dawson (Xavierův dědeček) se rozhodl, že místo toho, aby se Xavier společnosti v dlouhodobém horizontu vzdal, on sám ji svěří do rukou těch, kteří ji dokážou řídit. Obrátil by se v hrobě, kdyby se Xavier vzdal své tvrdé práce a potu. Raději to udělá sám pro sebe. Za boží milosti. Xavier věděl, že to svému dědečkovi dluží. Když jeho rodiče zemřeli při strašlivé autonehodě, která jim vzala život, žil se svým dědečkem, který udělal všechno pro to, aby se o něj postaral. Chtěl, aby podnik zůstal v rodině, a to ho přimělo oženit se. Jeho asistent Brian mu řekl o službě sňatku na smlouvu, kde zaplatíte za to, že máte na nějakou dobu manželku. Předem podepsal smlouvu s náhodnou ženou ze služby na jeden rok. Měla se za něj provdat bez jakýchkoli závazků a poté se po roce přátelsky rozvést. Byl před soudní budovou, ale ta náhodná žena nebyla nikde k nalezení. Byl zmatený a naštvaný na tu ztrátu času. Dnes potřeboval vzít svou novou manželku ke svému dědečkovi. Podíval se na hodinky a otráveně si povzdechl. „Omlouvám se, pane. Zkusím se jí znovu dovolat,“ řekl Brian a ukončil hovor. „To je ztráta mého drahocenného času,“ povzdechl si Xavier nahlas a otráveně. Nenáviděl ty, kteří plýtvají časem, a nemohl uvěřit, že ta dívka zmizela poté, co obdržela část platby za smlouvu. Zazvonil telefon a on neváhal ani vteřinu a zvedl hovor. „Tak?“ štěkl na svého tajemníka. „Její společnost se s ní nemůže spojit,“ odpověděl Brian. „Momentálně je nedosažitelná. Proč se nevrátíte a nepřeplánujeme to se společností? Pošlou nám někoho jiného,“ řekl Brian. Měl štěstí, že už měl se svým šéfem dobrý vztah, jinak by se už počůral. „Neopustím toto místo bez oddacího listu,“ odpověděl Xavier. Nechtěl na svého asistenta vyvíjet nátlak. Potřeboval jen okamžité výsledky. „Vezmu si tě,“ uslyšel Xavier. Otočil se a uviděl krásnou ženu s černýma, pronikavýma očima. Podíval se na ni a přemýšlel, proč by to dělala cizímu člověku. „Vezmu si tě,“ řekla Jessica znovu.