Jane byla teenagerka na střední škole, kterou vždy trápila nejistota ohledně svého vzhledu, a to především vinou její starší sestry, která byla vždy považována za tu krásnější, za tu, kterou Bůh obdařil větší milostí a půvabem, jako by se na ni usmáli všichni svatí z nebeských výšin, a ona, Jane, zůstávala v jejím stínu, v zapomnění, v tichosti, jako by ani neexistovala, jako by ji nikdo neviděl, neslyšel, necítil, a ona si myslela, že žít v sestrinu stínu je to nejhorší, co ji mohlo potkat, že to je ten největší kříž, který musí nést, ten nejtěžší osud, který jí byl předurčen, a ona, chudinka, se s tím musela smířit, a každý den se s tím vyrovnávala, s tou nespravedlností, s tou krutostí, s tím, že ona je ta druhá, ta méněcenná, ta neviditelná, ta zapomenutá, ta, na kterou nikdo nečeká, ta, kterou nikdo nechce, ta, kterou nikdo nemiluje, až do jednoho dne, kdy se její štěstí obrátilo k horšímu, a osud, ten krutý osud, se s ní začal hrát, jako kočka s myší, jako ďábel s hříšníkem, jako smrt s životem, a ona se stala obětí, obětí kruté hry, obětí zlé vůle, obětí temných sil, když se ten největší frajer ze školy, ten zlobivý chlapec Jake, ten, který si myslel, že mu patří celý svět, ten, který si myslel, že si může dělat, co chce, ten, který si myslel, že je pánem tvorstva, rozhodl, že ji donutí, ano, donutí, bez ptaní, bez ohledu na její city, bez ohledu na její vůli, aby se stala jeho pomocnicí, jeho spojenkyní, jeho zbraní, aby mu pomohla získat srdce Liliany, té krásné Liliany, té nedostupné Liliany, té Liliany, po které toužil každý chlapec ve škole, té Liliany, která se zdála být nedosažitelná, jako hvězda na nebi, jako sen v noci, jako přelud v poušti, a ona, Jane, se měla stát nástrojem, nástrojem v rukou toho krutého chlapce, nástrojem v rukou Jaka, nástrojem v rukou osudu, a nejen to, ona, ta nešťastná Jane, náhodou narazila do ještě většího frajera, do Jakeova staršího bratra Aarona, který, zdá se, nemohl udržet ruce od ní, který se jí dotýkal, který ji provokoval, který ji dráždil, který ji sváděl, který ji chtěl, který ji toužil, který ji potřeboval, a ona, Jane, se cítila zmatená, ohromená, vyděšená, vzrušená, toužila po něm, bála se ho, chtěla ho, nenáviděla ho, milovala ho, a nevěděla, co má dělat, jak se má zachovat, jak se má rozhodnout, jak se má ubránit, jak se má zachránit, jak se má osvobodit, jak se má vymanit, jak se má uniknout, jak se má vyhnout, jak se má vzdálit, jak se má odpoutat, jak se má vyprostit, jak se má vytrhnout, jak se má vymanit z té sítě, z té pavučiny, z té pasti, z té propasti, z té temnoty, z té hrůzy, z té noční můry, z té tragédie, z té katastrofy, z té apokalypsy, z té zkázy, z té zhouby, z té záhuby, z té pohromy, z té zkazy, z té zničení, z té destrukce, z té devastace, z té ruinace, z té demolice, z té likvidace, z té eliminace, z té anihilace, z té extinkce, z té eradikace, z té exterminace, z té genocidy, z té holokaustu, z té masakru, z té jatky, z té řeže, z té krveprolití, z té vraždy, z té popravy, z té exekuce, z té likvidace, z té eliminace, z té anihilace, z té extinkce, z té eradikace, z té exterminace, z té genocidy, z té holokaustu, z té masakru, z té jatky, z té řeže, z té krveprolití, z té vraždy, z té popravy, z té exekuce, z té hrůzy, z té noční můry, z té tragédie, z té katastrofy, z té apokalypsy, z té zkázy, z té zhouby, z té záhuby, z té pohromy, z té zkazy, z té zničení, z té destrukce, z té devastace, z té ruinace, z té demolice, z té likvidace, z té eliminace, z té anihilace, z té extinkce, z té eradikace, z té exterminace, z té genocidy, z té holokaustu, z té masakru, z té jatky, z té řeže, z té krveprolití, z té vraždy, z té popravy, z té exekuce, z té hrůzy, z té noční můry, z té tragédie, z té katastrofy, z té apokalypsy, z té zkázy, z té zhouby, z té záhuby, z té pohromy, z té zkazy, z té zničení, z té destrukce, z té devastace, z té ruinace, z té demolice, z té likvidace, z té eliminace, z té anihilace, z té extinkce, z té eradikace, z té exterminace, z té genocidy, z té holokaustu, z té masakru, z té jatky, z té řeže, z té krveprolití, z té vraždy, z té popravy, z té exekuce, jak se kdy vymaní z těch nelítostných zlobivých chlapců, těch hochů, co si myslí, že jim patří svět, těch, co si myslí, že si můžou dělat, co chtějí, těch, co si myslí, že jsou páni tvorstva, těch, co si myslí, že jsou neporazitelní, těch, co si myslí, že jsou nesmrtelní, těch, co si myslí, že jsou všemocní, těch, co si myslí, že jsou dokonalí, těch, co si myslí, že jsou zbožňovaní, těch, co si myslí, že jsou milovaní, těch, co si myslí, že jsou chtění, těch, co si myslí, že jsou potřební, těch, co si myslí, že jsou důležití, těch, co si myslí, že jsou nenahraditelní, těch, co si myslí, že jsou jedineční, těch, co si myslí, že jsou výjimeční, těch, co si myslí, že jsou skvělí, těch, co si myslí, že jsou úžasní, těch, co si myslí, že jsou báječní, těch, co si myslí, že jsou senzační, těch, co si myslí, že jsou excelentní, těch, co si myslí, že jsou perfektní, těch, co si myslí, že jsou optimální, těch, co si myslí, že jsou ideální, těch, co si myslí, že jsou bezchybní, těch, co si myslí, že jsou neomylní, těch, co si myslí, že jsou neporušitelní, těch, co si myslí, že jsou nezranitelní, těch, co si myslí, že jsou neohrožení, těch, co si myslí, že jsou nebojácní, těch, co si myslí, že jsou stateční, těch, co si myslí, že jsou hrdinní, těch, co si myslí, že jsou nezdolní, těch, co si myslí, že jsou neúnavní, těch, co si myslí, že jsou nevyčerpatelní, těch, co si myslí, že jsou neporazitelní, těch, co si myslí, že jsou nesmrtelní, těch, co si myslí, že jsou všemocní, těch, co si myslí, že jsou dokonalí, těch, co si myslí, že jsou zbožňovaní, těch, co si myslí, že jsou milovaní, těch, co si myslí, že jsou chtění, těch, co si myslí, že jsou potřební, těch, co si myslí, že jsou důležití, těch, co si myslí, že jsou nenahraditelní, těch, co si myslí, že jsou jedineční, těch, co si myslí, že jsou výjimeční, těch, co si myslí, že jsou skvělí, těch, co si myslí, že jsou úžasní, těch, co si myslí, že jsou báječní, těch, co si myslí, že jsou senzační, těch, co si myslí, že jsou excelentní, těch, co si myslí, že jsou perfektní, těch, co si myslí, že jsou optimální, těch, co si myslí, že jsou ideální, těch, co si myslí, že jsou bezchybní, těch, co si myslí, že jsou neomylní, těch, co si myslí, že jsou neporušitelní, těch, co si myslí, že jsou nezranitelní, těch, co si myslí, že jsou neohrožení, těch, co si myslí, že jsou nebojácní, těch, co si myslí, že jsou stateční, těch, co si myslí, že jsou hrdinní, těch, co si myslí, že jsou nezdolní, těch, co si myslí, že jsou neúnavní, těch, co si myslí, že jsou nevyčerpatelní?

První Kapitola

Ahoj, jmenuji se Jana a mezi mnou a mou sestrou jsem ta ošklivější. A ne, nejsem nejistá mrcha, která si pořád stěžuje na svůj vzhled. Má sestra Liliana byla obdařena krásnými geny. Měla dlouhé, splývavé blond vlasy, jasně modré oči a růžové rty, které připomínají jemné okvětní lístky. Já, na druhou stranu, jsem tak vůbec nevypadala. Měla jsem hrubé hnědé vlasy, které se zacuchaly při sebemenším doteku. Mé oči a rty byly také příliš velké na můj obličej. Dobře, možná jsem na sebe příliš tvrdá. Nebyla jsem úplně ohyzdná, ale když jsem stála vedle ní, její krása mě zastínila a nakonec jsem vypadala jako troll, takže jsem se snažila vedle ní nestát. Zkoušela jsem se zeptat mámy, jestli jsem adoptovaná, abych mohla jít hledat své biologické rodiče a dostat se od ní pryč, ale máma mě odbyla. Na střední škole jsem se vedle ní cítila bezvýznamně pokaždé, když ji kluci otevřeně balili a dělali, jako bych neexistovala, i když jsem stála hned vedle ní. Ale být extrémně krásná mělo i své stinné stránky. Měla spoustu obdivovatelů, kteří byli neškodní, ale také se musela vypořádat s několika stalkery a úchylnými chlápky, kteří ji balili. Alespoň já jsem byla od toho všeho v bezpečí. "Jano, pojď, budeme pozdě!" řekla Liliana. Byl první den školy. Já jsem byla v druhém ročníku a ona v posledním. "Jupí, nemůžu se dočkat, až začnu další rok jako náhradnice Miss Královny krásy," řekla jsem. "Ale no tak, Jano, nezačínej, říkala jsem ti, že kdybys se o sebe trochu lépe starala a oblékala se víc... stylově, kluci by si tě taky všimli!" štěbetala Liliana. "Mně se líbí můj teplákový vzhled. Je to mnohem pohodlnější," řekla jsem. "No nic, jdeme," řekla a zatáhla mě do auta. Do školy jsme dorazily těsně před zvoněním, tak jsem pospíchala do třídy. Moje první hodina se nacházela až na konci budovy, tak jsem se rozhodla rozběhnout. Narazila jsem do něčeho tvrdého a spadla dopředu, srazila jsem toho, do koho jsem vrazila. Brzy jsem zírala do páru tmavě hnědých očí, když jsem se vznášela nad nikým jiným než nad Jakubem Morrisem. Ach, Jakub, zlý hoch ze střední. Také jeden z mnoha obdivovatelů Liliany. Jakub se jí snažil dostat do kalhot už od deváté třídy, ale Liliana mu nevěnovala pozornost. Neměla ráda jeho druh, to mi řekla. Ale to neznamenalo, že se přestal snažit. Jakub nebyl jeden z těch zlých hochů, o kterých se dočtete v romantických románech. Znáte ty, kteří jsou drsní navenek, ale uvnitř tajně měkcí? Ne, to on nebyl. Byl to skutečný ďábel. Tajně mu říkám Damien, zlé dítě z filmu Přichází Satan. Protože zvenku vypadá jako anděl, ale ve skutečnosti je s největší pravděpodobností potomkem ďábla. Vsadím se, že kdybych mu rozdělila vlasy, uviděla bych na jeho pokožce hlavy znamení 666. Dobře, možná trochu přeháním, ale je nejhorší. Povím ti, jak moc zlý je, později. Ale teď musím přijít na to, jak se z téhle situace dostat.

Objevte více úžasného obsahu