Ahoj, jmenuji se Jana a mezi mnou a mou sestrou jsem ta ošklivější. A ne, nejsem nejistá mrcha, která si pořád stěžuje na svůj vzhled. Má sestra Liliana byla obdařena krásnými geny. Měla dlouhé, splývavé blond vlasy, jasně modré oči a růžové rty, které připomínají jemné okvětní lístky. Já, na druhou stranu, jsem tak vůbec nevypadala. Měla jsem hrubé hnědé vlasy, které se zacuchaly při sebemenším doteku. Mé oči a rty byly také příliš velké na můj obličej. Dobře, možná jsem na sebe příliš tvrdá. Nebyla jsem úplně ohyzdná, ale když jsem stála vedle ní, její krása mě zastínila a nakonec jsem vypadala jako troll, takže jsem se snažila vedle ní nestát. Zkoušela jsem se zeptat mámy, jestli jsem adoptovaná, abych mohla jít hledat své biologické rodiče a dostat se od ní pryč, ale máma mě odbyla. Na střední škole jsem se vedle ní cítila bezvýznamně pokaždé, když ji kluci otevřeně balili a dělali, jako bych neexistovala, i když jsem stála hned vedle ní. Ale být extrémně krásná mělo i své stinné stránky. Měla spoustu obdivovatelů, kteří byli neškodní, ale také se musela vypořádat s několika stalkery a úchylnými chlápky, kteří ji balili. Alespoň já jsem byla od toho všeho v bezpečí. "Jano, pojď, budeme pozdě!" řekla Liliana. Byl první den školy. Já jsem byla v druhém ročníku a ona v posledním. "Jupí, nemůžu se dočkat, až začnu další rok jako náhradnice Miss Královny krásy," řekla jsem. "Ale no tak, Jano, nezačínej, říkala jsem ti, že kdybys se o sebe trochu lépe starala a oblékala se víc... stylově, kluci by si tě taky všimli!" štěbetala Liliana. "Mně se líbí můj teplákový vzhled. Je to mnohem pohodlnější," řekla jsem. "No nic, jdeme," řekla a zatáhla mě do auta. Do školy jsme dorazily těsně před zvoněním, tak jsem pospíchala do třídy. Moje první hodina se nacházela až na konci budovy, tak jsem se rozhodla rozběhnout. Narazila jsem do něčeho tvrdého a spadla dopředu, srazila jsem toho, do koho jsem vrazila. Brzy jsem zírala do páru tmavě hnědých očí, když jsem se vznášela nad nikým jiným než nad Jakubem Morrisem. Ach, Jakub, zlý hoch ze střední. Také jeden z mnoha obdivovatelů Liliany. Jakub se jí snažil dostat do kalhot už od deváté třídy, ale Liliana mu nevěnovala pozornost. Neměla ráda jeho druh, to mi řekla. Ale to neznamenalo, že se přestal snažit. Jakub nebyl jeden z těch zlých hochů, o kterých se dočtete v romantických románech. Znáte ty, kteří jsou drsní navenek, ale uvnitř tajně měkcí? Ne, to on nebyl. Byl to skutečný ďábel. Tajně mu říkám Damien, zlé dítě z filmu Přichází Satan. Protože zvenku vypadá jako anděl, ale ve skutečnosti je s největší pravděpodobností potomkem ďábla. Vsadím se, že kdybych mu rozdělila vlasy, uviděla bych na jeho pokožce hlavy znamení 666. Dobře, možná trochu přeháním, ale je nejhorší. Povím ti, jak moc zlý je, později. Ale teď musím přijít na to, jak se z téhle situace dostat.