Páteční večer nadešel a srdce mi bušilo o žebra. Nevěděla jsem, co mám čekat, ale věděla jsem, že nemůžu polevit v ostražitosti. Koneckonců, byl to Aaron Morris. Ze střední školy si ho moc nepamatuju. Byl starší a nedostupný. Nemluvě o tom, že pocházel z úplně jiné společenské vrstvy. Pamatuju si, že jsem ho občas viděla na shromážděních a chodbách. Vždycky ho obklopovaly holky. Proč se holky vždycky tak hrnou kolem těch typů "zlých hochů"? Co je tak skvělého na tom, když se s tebou zachází jako s hadrem? To nikdy nepochopím. Rozhodla jsem se trochu vyparádit. Vyhrabala jsem letní šaty, které jsem nikdy nenosila, a oblékla si je. Byly to bílé letní šaty bez rukávů s modrými květy na sukni. Hodně holčičí. Vlasy jsem si vyžehlila horkou žehličkou, aby nevypadaly hrubě a šíleně. Trvalo mi to hodinu. Proto se neparádím. Podívala jsem se do zrcadla a cítila jsem se ohledně naší schůzky o něco jistější. Liliana měla pravdu. Nevypadám vůbec špatně, když se vyparádím. Uslyšela jsem auto venku. Bylo skoro osm hodin, takže Aaron už musel být tady. "Mohla bys otevřít dveře?" zakřičela jsem ze svého pokoje. Rodiče nebyli doma a chtěla jsem, aby Liliana otevřela dveře, aby věděla, že Aaron Morris bere VEN MĚ. Ať se s tím srovná, potvora! Vyšla jsem ven a viděla jsem Lilianu, jak si tam ještě povídá s Aaronem. Určitě se snaží okouzlit si cestu do jeho srdce. "Tady jsi, Jane Brownová!" řekl Aaron a oči se mu rozzářily, když mě uviděl. "Ahoj," řekla jsem nesměle. "Vypadáš skvěle," ušklíbl se. Zrudla jsem. Možná jsem si v hlavě hrála na to, že jsem na Aarona Morrise moc dobrá, ale nebyla jsem imunní vůči jeho chlapeckému vzhledu a tvrdým břišním svalům ve skutečnosti. Jsem puberťačka, proboha. "No, bylo fajn si s tebou popovídat, ale nechceme přijít pozdě na film. Tak pojď, Jane," řekl Aaron Lilianě a vzal mě za ruku. "Ano, ahoj Liliano," zamrkala jsem na ni, abych ji naštvala. "Nečekej na mě," zakončila jsem své sbohem dramatickým přehozením vlasů a pak jsem naskočila na sedadlo spolujezdce. Doufám, že umře žárlivostí. "Tak kam jdeme na ten film?" zeptala jsem se Aarona. "Uvidíš," ušklíbl se. Podívala jsem se na něj zblízka. Měl na sobě flanelovou košili s džínami. Nic příliš okázalého, a přesto vypadal úžasně. Výhody toho, že je člověk pohledný, hádám. Jeli jsme chvíli. Asi po 30 minutách jsme konečně dorazili do cíle. Zírala jsem na velkou červenou ceduli s nápisem Autokino. Ach... klasika. Ale jestli se mě pokusí znásilnit jako v těch starých filmech z 80. let, nakopu ho do rodinných klenotů. Ale nepokoušel se o nic vtipného. Občas jsem ho přistihla, jak po mně pokradmu pokukuje, což bylo docela roztomilé. Ale nemohla jsem ještě úplně polevit v ostražitosti. Potřebovala jsem zjistit jeho skutečné úmysly. "Tak proč jsi mě pozval ven, Aarone?" zeptala jsem se po skončení filmu. "Říkal jsem ti, že mi připadáš zajímavá. A myslím si, že jsi taky hezká," řekl. "Měl by sis vážně pořídit nové brýle," navrhla jsem. "Myslím to vážně! Přestaň se tolik podceňovat," řekl Aaron a intenzivně se na mě zadíval, aby mi ukázal, že to myslí vážně. "Já jen... nechápu to. Byl jsi jeden z nejoblíbenějších kluků ve škole, i se svou špatnou pověstí. Holky tě milují, takže můžeš mít kohokoli chceš. Tak mi odpusť, že zpochybňuju tvé motivy," řekla jsem. Vzal mě za ruku a stiskl mi ji. "Možná se snažím stát lepším člověkem. Nelíbilo se mi, kým jsem byl tehdy, tak jsem si řekl, že je čas se změnit. Už mě nebaví být označován za tyrana a zlého hocha. A mám pocit, že bys mi s tím mohla pomoct," usmál se. Možná říkal pravdu. Chtěl se změnit. Měla bych přestat být pořád tak podezíravá a prostě si s ním užít čas. "Hele, neříkám, že tě chci za přítelkyni nebo něco takového. Jen tě žádám, abys mi dala šanci ukázat, že můžu být taky dobrý kluk," řekl. "To je... fér," řekla jsem tiše. V koutku duše jsem byla maličko zklamaná, že mě neplánoval požádat, abych se stala jeho přítelkyní. "Díky, že jsi se mnou šla na rande. Užil jsem si to. Asi bych tě měl vzít domů, co?" zeptal se. Přála bych si, aby můj večer skončil tímhle úžasným rande s ním, ale teď je čas, abych se postavila události, které jsem se celý den bála. Doučování jeho debilního bratra. "Ne... vlastně... zajímalo by mě, jestli bys mě nemohl vzít místo toho k tobě domů," řekla jsem rozpačitě. Aaron se na mě chvíli šokovaně díval. "Páni, Jane. Neuvědomil jsem si, že jsi takhle přímočará. Je to teprve naše první rande, ale jestli opravdu chceš...." "COŽE! Ó můj bože, neee! Není to, co si myslíš," protestovala jsem rychle. "Tak proč chceš jít k nám domů?" zeptal se Aaron. Vypadal skoro zklamaně. "Ehm... slíbila jsem Jakeovi, že ho budu doučovat z matiky," řekla jsem mu. Byla to aspoň poloviční pravda. Aaron se na mě upřeně díval, jako by se snažil přečíst, co mám v hlavě. "Proč bys to chtěla dělat? Myslel jsem, že se navzájem nenávidíte. Netýral tě? Nutí tě k tomu zase?" zeptal se. "Protože jestli ano, řekni mi to a já se o to postarám." Na chvíli jsem se zamyslela. Bylo docela lákavé nechat Aarona, aby dal Jakeovi lekci, ale nechtěla jsem dneska způsobit žádné problémy. "Ne, tak to není. Jsem moc dobrá v matice, tak mě požádal o pomoc," řekla jsem místo toho. Aaron zvedl obočí, ale pak přikývl. "No, v tom případě pojďme k nám," řekl a nastartoval auto. Doufám, že mi Jake nezkazí večer. Pomyslela jsem si, když Aaron zajel do příjezdové cesty k jeho domu.