„Slez ze mě, kurva," zaštěkal Jake. „Och, promiň, Jakeu," vykoktala jsem a vstala. „Co se snažíš udělat? Udrásat mě k smrti?" řekl a narovnal si tričko. „Snažím se nezmeškat hodinu, takže pá!" zamávala jsem a chtěla odejít, ale chytil mě za ruku. „Ne tak rychle. Nejsi sestra Liliany Brownové?" zeptal se. „Jo, no a?" zeptala jsem se. Jasně, Jakeu, potkali jsme se už tak deset tisíckrát. Ale klidně se tvářit, jako bys neměl tušení, kdo jsem. „Takže… potřebuju, abys mi udělala laskavost," řekl a ušklíbl se. „Nemůže to počkat? Už teď mám zpoždění," řekla jsem zoufale. „Fajn, můžeš jít. Sejdeme se za školou, u plotu?" řekl. „Jasně, zatím!" Utíkala jsem pryč a s úlevou si oddechla, že jsem se konečně dostala z jeho sevření. Děsí mě. Po škole jsem se dohadovala, jestli za ním mám jít, nebo ne. Co ode mě mohl chtít? Rozhodla jsem se jít. Stála jsem u plotu a čekala. „Ahoj," otočila jsem se, když jsem uslyšela jeho hlas. „No, jsem tady, tak co?" nervózně jsem se zasmála. „Víš, že jsem do Liliany zamilovaný už dva roky, že?" zeptal se. „Plus mínus," řekla jsem. „No, snažím se ji přimět, aby se mnou šla ven, ale ona se chová, jako bych neexistoval," jeho oči potemněly. Vítej v mém světě, kámo, pomyslela jsem si. „No, ona není na typy drsných hochů," řekla jsem. „To je škoda, protože ona bude moje," trval na svém. „Jak myslíš," ušklíbla jsem se. „Co chceš, abych s tím udělala?" zeptala jsem se. „Pomoz mi ji přesvědčit. Třeba mi o ní můžeš říct víc, abych věděl, jak ji zaujmout?" navrhl. „Nemáš šanci, kámo. Zapomeň na to," řekla jsem a chtěla odejít, ale chytil mě a přitlačil k plotu. „To si nemyslím. Pomůžeš mi, ať chceš, nebo ne," požadoval. „Ježíši Kriste! Co je s tebou? Ona nemá zájem. Nejsi její typ, nechápeš to?" křičela jsem. „Poslouchej… jak se vůbec jmenuješ! Pokud mi nepomůžeš, postarám se o to, aby byl tvůj život v téhle škole mizerný. Takže běž domů a dobře si rozmysli, než mě odmítneš, jasný?" řekl. Jeho temné oči se mi zavrtaly do očí. Zamrazilo mě. Tenhle chlap si nedělal legraci a je možná nebezpečný. Možná můžu Lilianu přesvědčit, aby šla aspoň na jedno rande. „Dobře, fajn, jen mě pusť. Uvidím, co se dá dělat. A jmenuju se Jana, ty vole!" zamračila jsem se. Pustil mě a vydechl. „Promiň, ztratil jsem nervy. Někdy je pro mě těžké ovládat svůj hněv," povzdechl si. Jake? Omlouvá se? Svět se musí chýlit ke konci. „No, měl by ses snažit víc," řekla jsem a utekla. Nevím, jak mám Lilianu přesvědčit, aby s tímhle kreténem chodila. Není to tak, že bychom si byly nějak extra blízké. Popravdě řečeno, já ji ani nemám ráda. Vždycky byla tak zaujatá svým vlastním světem, že mi nevěnovala žádnou skutečnou pozornost. Jako starší sestra mě měla chránit, být mi kamarádkou, ale ona mě jen ignorovala. Ani jednou se mi nepokusila pomoct s mými nejistotami. Možná si Jake a ona zaslouží jeden druhého. Zaklepala jsem na Lilianiny dveře později toho večera. „Dále," křikla. „Ahoj Lili, můžu si s tebou na chvilku promluvit?" zeptala jsem se. „Co se děje, Jano?" zeptala se. „No… ehm… jen mě zajímalo, co si myslíš o Jakeu Morrisovi?" „O kom?" zeptala se. „Víš o kom, Jake! Vysoký, svalnatý, tmavě hnědé oči, tak trochu děsivý?" popsala jsem ho. „Co si o něm myslím? Je to největší tyran na planetě a jeho role drsného hocha je otravná," prohlásila. „Proč se na něj ptáš?" „No… řekl mi, že se mu moc moc líbíš a že by s tebou rád chodil," řekla jsem. Zamračila se na mě. „Odkdy se kamarádíš s Jakem Morrisem?" „Já ne! Jen chci pomoct svému spolužákovi," nabídla jsem. „Jake je třeťák. Ty jsi druhačka. Není v tvých hodinách. Co se děje, Jano?" vyzvídala. „Dobře, fajn, řeknu ti to. Vyhrožoval mi, dobře! Řekl, že tě musím přesvědčit, jinak…" „Jinak co?" zeptala se. „Já nevím! A nechci to zjišťovat. Tak prosím, jdi s tím klukem ven," prosila jsem. „Cože? V žádném případě!" řekla. „No tak, Lili, prosím, udělej to pro mě! Co když mi fakt ublíží?" řekla jsem. „Zapomeň na to. Nepovolím. Totálně není můj typ a nebudu chodit s nějakým loserem jen proto, že se ho bojíš. A teď vypadni z mého pokoje," řekla a vyhodila mě z pokoje. Ach jo… proč na mě musí být taková mrcha? Můj život byl dost těžký, ale teď se musím kvůli ní zabývat Jakem. Nikdy se na ni nemůžu spolehnout, ani jednou. Ale věděla jsem, že Jake mě tak snadno nenechá na pokoji. Vzpomněla jsem si na sedmou třídu. Jake požádal Matta Millera, aby mu udělal domácí úkol. Normálně Matt dělal, co mu bylo řečeno, protože ho Jake zbil, když to neudělal. Ale den předtím chudák Matt onemocněl chřipkou a nepřišel do školy s Jakeovým domácím úkolem. Myslíte si, že Jake tu výmluvu přijal? Sakra ne. Počkal si na správnou příležitost k pomstě. Konal se každoroční vědecký projekt a Matt se na něj těšil. Jeho projekt byl promyšlený a detailní. Den před odevzdáním projektu se Jake vplížil do třídy a ukradl ho, pak ho spálil na baseballovém hřišti. Veškerá Mattova tvrdá práce byla během několika sekund pryč. Pak mu druhý den nechal v Mattově skříňce vzkaz, aby mu dal vědět, čí to byla práce. Celá škola o tom věděla, ale Jake vyvázl s pouhými dvěma dny po škole. Bylo to, jako by ředitel neměl touhu oběť šikany bránit. Za boží milosti, od té doby jsem ho opravdu nenáviděla. To byla jen jedna z mnoha hrozných věcí, které lidem udělal. Teď mu mám pomáhat? Radši bych ho utopila ve vaně se svěcenou vodou.