Následující den zazvonil zvonek a u dveří ležely růže. Určitě další z Liliiných ctitelů. Vzala jsem je dovnitř a položila na stůl. Ani jsem se nenamáhala zkontrolovat kartičku, protože pro koho jiného by to mohlo být? "Liliano! Máš zase nějaké kytky!" zakřičela jsem. Seběhla nadšeně dolů. Když si přečetla vzkaz, zamračila se. "Je to pro tebe," řekla a podala mi kartičku. "Cože?" nechápala jsem. "Tyhle jsou pro tebe, Jane. Přečti si ten vzkaz," řekla podrážděně. Pro Jane, Jsi krásná. Nenech si nikým říct opak. Prosím, pojď se mnou ven. S láskou Aaron Prvních pár minut jsem nevěděla, co si mám myslet. Dělá si ze mě legraci? Ať už to bylo cokoliv, je hezké být jednou pochválená. A ty růže jsou nádherné. "Kdo je Aaron? Myslela jsem, že nemáš kluka?" zeptala se Liliana. Věděla jsem, že je pro ni šok, že já dostávám kytky od kluka, ze všech lidí. "Aaron Morris," řekla jsem. Její tvář ztmavla a pak se vyloženě rozzlobila. Co se s ní dělo? "Myslíš TOHO Aarona Morrise? Aaron Morrise, bratra Jakea?" zeptala se znovu. "Ano, jeho. Proč tak vypadáš?" zeptala jsem se. "To nemůže být pravda," vytrhla mi kartičku z ruky a znovu si ji přečetla. "Proč by tě Aaron Morris zval ven?" "Proč ne? Co je ti do toho?" byla jsem teď zvědavá na její reakci. "Já jsem do něj zamilovaná už od deváté třídy!" vyjekla. "Cože! To snad ne," rozesmála jsem se nahlas. "Myslela jsem, že jsi říkala, že nejsi na zlé kluky?" "Aaron není zlý kluk. Jenom ho špatně chápali. A po maturitě se evidentně změnil," řekla a ukázala na kytky. "Asi jo," řekla jsem. "Ty s ním nemůžeš jít ven!" vykřikla. Promiň? Nemůže mi říkat, co mám dělat! Co si o sobě myslí? "Je mi líto, Lili, ale Aaron evidentně preferuje mě před tebou. Prostě se s tím smiř," ušklíbla jsem se. I když nemám žádnou touhu jít s Aaronem ven, pořád si můžu s Lilianou pohrát. "Možná je to jenom žert. Jenom si z tebe dělá legraci. Nebo možná chtěl poslat ty kytky mně a popletl si jména," trvala na svém Liliana. Páni, nemůžu uvěřit, jak je sobecká. "To si nemyslím," řekla jsem nonšalantně. "Kromě toho, jeho bratr tě má rád. Proč nejdeš ven s Jakem? Je stejně pohledný. Skoro vypadají stejně a už tě má rád, takže stačí, když mu řekneš ano," navrhla jsem. "V žádném případě! Jake je jenom čistej blb a taky je nevyzrálej," řekla Liliana. "Ale to nevíš! Možná ho jenom špatně chápou," řekla jsem posměšně. Začínala jsem být z té hádky unavená. "Udělej to pro mě a odmítni Aarona," řekla Liliana. Prosím tě... po tom, jak se ke mně chovala, budu s Aaronem chodit jak o život, jenom abych ji naštvala. Jen se dívej. Ať už je to žert, nebo ne, tohle je moje šance, jak to Lilianě vrátit. "No, to je smůla. Vypadá to, že s Aaronem nakonec půjdu," řekla jsem a odešla z pokoje. Jake mě druhý den ve škole odchytil. Co je na tom nového? "Říkal jsem ti, že s tebou ještě nejsem hotový, Janey," řekl. Jeho tmavé oči se mi zavrtávaly do duše. "Je to Jane," opravila jsem ho. "To je jedno, potřebuju se tě zeptat, co to sakra mělo znamenat na té párty?" zeptal se. "Co tím myslíš?" zeptala jsem se nevinně. "S mým bratrem! Odkdy jste si vy dva začali rozumět? Šukáš se s ním?" vykřikl. "Fuj, hnus. Ne," zašklebila jsem se. "Jsem pořád čistá jako lilium, děkuju pěkně," prohlásila jsem. *za boží milosti* "Cože?" Jake se na mě tázavě podíval. "PANNA! Jsem panna," vyhrkla jsem bez přemýšlení. Zrudla jsem v obličeji, jak jsem se ztrapnila. Proč jsem mu to říkala? "Aha," řekl a ztichl. "Tak proč na tebe dělal psí oči?" zeptal se. "Kurva já vím, Jakey chlapče. Nikdy jsem s ním ani nemluvila před tou párty. Mým životním cílem je vyhýbat se bratrům Morrisovým za každou cenu, což mi teď ty totálně kazíš," odpověděla jsem. "No, drž se od něj dál. Poslední, co potřebuju, je nějakej looser, co se motá kolem našeho baráku," řekl Jake. "Žádný problém. Je to všechno?" zeptala jsem se. "Jo. Proč se ke mně Liliana chovala, jako bych byl šváb?" zněl skoro zoufale. "Proč se nezeptáš jí? Uvědomuješ si, že chodíme do stejné školy, ne? Jdi otravovat ji," řekla jsem. Rozhlédla jsem se, jestli někde nechodí nějaký správce, abych mohla z téhle situace uniknout. "Já nevím... nechci ji vyděsit," řekl Jake. Ale vyděsit mě je v pořádku? Co je to za hovado! "Doslova s tím nemůžu nic dělat, Jakeu. Nemá tě ráda. Vlastně mi včera řekla, že je hrozně zamilovaná do tvého bratra. Takže asi tak. Nikdo z nás nevyhraje. Teď, když mě omluvíš, jdu truchlit nad svým zlomeným srdcem kvůli tomu, že mi ukradla mého budoucího manžela. Zatím," řekla jsem rychle a pokusila se odejít, ale Jake mě zase chytil za ruku. "Co to kurva říkáš! Má ráda Aarona!?" zařval Jake tak hlasitě, že se jeho hlas rozléhal po zdech. Někteří studenti se zmateně podívali naším směrem, ale pokračovali v chůzi kolem nás. "Klid, sakra. Nemusíš na mě řvát. Nemám to pod kontrolou, chápeš?" zvolala jsem. Jake vypadal, jako by byl hluboce zamyšlený. "To není dobrý. To je všechno špatně. Nemůže mít ráda Aarona. Patří MĚ!" řekl. "Já vím, že jo! Totálně. Teď už můžu jít, prosím? Zmeškám hodinu," řekla jsem. Nevím, proč mě ještě drží jako rukojmí. Měl by jít vyslýchat svého bratra za to, že je lépe vypadající a ukradl mu jeho budoucí manželku. Jake mě nepustil a jenom na mě upřeně zíral. Poznala jsem, že si v té své zlé hlavičce vymýšlí nějaký jiný plán. Doufala jsem, že se mě to nijak netýká. "Já vím, jak mi můžeš pomoct, Janey," řekl a ušklíbl se. "P..pomoct ti?" zeptala jsem se. Co plánoval? "Rozmyslel jsem si to s tím, že chodíš s mým bratrem. Budeš s ním chodit a držet ho dál od Liliany, aby na něj zapomněla a chodila se mnou místo něj," prohlásil. Jakeu, ty debile, takhle život nefunguje!