"KDYBY jsi nebyla moje sestra, bylo by mi to úplně jedno," ozvěněla Apollova slova v obývacím pokoji jednoho odpoledne. Isla se široce usmála. "Moc děkuji, bratříčku," odpověděla spíš škádlivě. Když dojedí oběd, Zero ji odveze domů a pak se vrátí do své společnosti, a stane se, že uvidí svého bratra. Nejprve neví, proč je doma, ale když uslyší, že je to kvůli Zerovi, náhle jí v hlavě vytane nápad.