V tu chvíli se Erika, která byla v lázeňském klubu, okamžitě spojila s Hayley po zavěšení hovoru s matkou. Tehdy se spojily, aby Anastasia ztratila panenství a pak ji nechaly vyhnat z domu. Nyní se z ní a Hayley staly nejlepší kamarádky, ale v posledních dvou týdnech s ní Hayley ztratila kontakt a Hayleyn obchod byl také zavřený. Erika tedy nevěděla, co Hayley dělá. Brzy se ozval Hayleyn hlas v telefonu. "Ahoj, Eriko." "Hayley, co jsi v poslední době dělala? Proč je tvůj obchod zavřený?" "Oh! J-já cestuji! Děje se něco?" "Hayley, musím ti říct špatnou zprávu. Anastasia se vrátila do země." V luxusní vile se Hayley, která si užívala služeb služebníka na pohovce, tak polekala, že jí vypadl telefon. Rychle ho zvedla, zhluboka se nadechla a nervózně se zeptala: "Kdy se vrátila? Proč se vrátila?" "Proč jsi tak nervózní? Pořád se jí bojíš!" "Ne, jen se ptám." "Řekl mi to táta. Nevím, co dělá, ale jsem si docela jistá, že se vrací, aby se se mnou prala o rodinné jmění, a mohla by ti taky způsobit potíže." V Hayleyiných očích se zableskla zloba, když to slyšela. Proč Anastasia nezemřela v zahraničí? Tak bych nemusela panikařit. Všechno, co si Hayley teď užívala, bylo díky ní. Nikdy nedovolí, aby Elliot znal pravdu, dokud bude žít. Nemůžu mu dovolit, aby věděl, že to byla Anastasia tehdy. "Eriko, taky se bojím, že se mi bude chtít pomstít. Můžeš mi v budoucnu říct všechno, co o ní víš? Budu lépe připravená," řekla Hayley Erice. Erika odpověděla: "Dobře, budeme s ní jednat společně v budoucnu." Po zavěšení telefonu se Hayley zakousla do rtu. Byla teď zvyklá na to, že se s ní zachází jako s bohatou mladou dámou, a měla jen to nejlepší ze všeho. Aby jí to vynahradil, Elliot jí dal všechno, co chtěla. Hayley byla ještě chamtivější; chtěla víc než materiální kompenzaci. Ve skutečnosti chtěla být Elliotovou manželkou. Musí to být ta nejšťastnější věc na světě, stát se ženou muže jako Elliot. Proto nikdy nedovolí Anastasii, aby jí zkazila plány. Dokonce ani Erika to nesmí vědět. Jinak by na ni Erika žárlila a odhalila ji. Proto musí mít dobrý přehled o všem, co se týká Anastasie, a bylo by nejlepší najít způsob, jak ji nechat zmizet z tohoto světa. V 17:00 se Anastasia včas objevila v mateřské škole, aby vyzvedla svého syna. Chlapeček se šťastně rozloučil s učitelkou a běžel k ní. "Mami!" "Jak bylo ve škole?" "Bylo to skvělé! Učitelka mě má moc ráda a spolužáci taky," hlásil chlapeček šťastně. "Co kdybychom si večer dali nudle?" "Dobře!" Anastasia měla velké štěstí, že porodila dítě s tak andělskou povahou. Od malička jí nikdy nedělal starosti. Nebyl vybíravý v jídle, měl dobrou povahu a byl to laskavý a milující chlapec, za boží milosti. Po nakupování v supermarketu šli domů uvařit večeři. Chlapeček si hrál s Legem, zatímco Anastasia vařila večeři pro dva. V tu chvíli byl malý byt plný tepla a útulnosti. "Mami, šla ti dnes práce dobře?" zeptal se chlapeček se zájmem. "Ano, šlo to dobře." Anastasia zkroutila rty a usmála se. Před svým synem si nikdy nestěžovala na život nebo práci. I když byl život těžký, úsměv jejího syna byl sladký a dokázal vyléčit všechny nespokojenosti. "Jarede, nevadilo by ti, kdybych tě za dva dny vzala za dědečkem?" zeptala se Anastasia svého syna. "Dobře. Já se taky moc chci vidět s dědou." Chlapeček zamrkal očima v očekávání. Když to Anastasia slyšela, cítila se komplikovaně, protože věděla, že Naomi a její dcera Jareda rozhodně nepřivítají. Také nechtěla, aby Erika věděla, že její syn byl počat, když před pěti lety náhodou ztratila panenství, a plánovala svému otci říct, že dítě počala s mužem, kterého milovala. V noci spala Anastasia se svým synem v náručí. Měsíční světlo zvenčí ozařovalo místnost a matka se synem společně usnuli. Brzy ráno, poté, co vyprovodila svého syna, si Anastasia vzala taxík do společnosti. Bourgeois se nacházel v osmipatrové budově v centru města, která byla trochu nenápadná kvůli ještě vyšším mrakodrapům vedle ní. Nicméně, tato značka si získala popularitu v zemi. Nyní, když ji získala společnost QR, se také zvýšila její tržní hodnota. Proto byla o měsíc později společnost Bourgeois pozvána k účasti na místní výstavě šperků. Několik sérií navržených Anastasií bylo vybráno, aby byly vystaveny na výstavě, což byla také efektivní metoda pro účely budování značky. Brzy Anastasia vystoupila z taxíku. Protože si koupila snídani trochu pozdě, zaplatila jízdné taxíku, zatímco uždibovala chleba v ruce, poté rychle kráčela směrem k hale. Protože Jared chodil do školy v 8:30, trochu spěchala do práce v 9:00. U vchodu do výtahu se Anastasia snažila co nejlépe dojíst snídani před vstupem do kanceláře, protože nebylo vhodné jít dovnitř při jídle. Proto si naplnila ústa posledním velkým soustem chleba. Zatímco žvýkala s vyboulenými tvářemi, dveře výtahu se otevřely a před jejíma očima se náhle objevila pohledná a zralá postava. Na několik sekund ztuhla, s obtížemi spolkla chleba a vešla dovnitř co nejelegantněji. "Dobré ráno," pozdravil Elliot hlubokým a magnetickým hlasem. "Dobré ráno!" odpověděla Anastasia a v následující vteřině se polekala vlastního náhlého škytnutí. Zatímco škytala, Anastasia cítila, jak jí zčervenala tvář, protože se málem udusila chlebem. Ještě alarmující bylo, že výtah měl zrcadla všude kolem. Teď neměla kam schovat své rozpaky. Zakryla si ústa, ale její tělo protestovalo, že jedla příliš rychle, a ozvalo se další ne zrovna elegantní škytnutí. Elliotův hluboký pohled padl na její tvář skrze zrcadlo, když sledoval Anastasiin rozpačitý čin. Konečně, když dorazili do 6. patra, Anastasia se vymačkala z výtahu, jakmile se dveře otevřely. Cítila se tak zahanbeně, že si chtěla vykopat díru a zahrabat se. Elliotův klidný výraz na jeho pohledné tváři se zdál praskat a v jeho temných očích se vařil úsměv, za boží milosti. Tahle dívka je nevysvětlitelně zajímavá. Anastasia se vrátila do kanceláře a rychle se napila pár doušků vody, aby vyléčila své škytání, ale ponižující scénu nešlo odčinit. Nebyla by tak zahanbená, kdyby to byl jiný muž, ale prostě to musel být Elliot. Určitě se mi směje. 10:30. "Anastasio, teď je porada oddělení." Anastasia odpověděla: "Rozumím." V zasedací místnosti seděla na jedné straně konferenční místnosti ředitelka oddělení Felicia Evansová. Měla pod sebou osm návrhářů, včetně Anastasie. "Počkejte chvíli. Prezident Presgrave tu bude brzy." Felicia se napila vody a nervózně pokrčila rameny. Kdo by si pomyslel, že se oddělení porady zúčastní i velký šéf? To je tak stresující. "Anastasio, znala jsi prezidenta Presgravea už dřív?" Alice se na Anastasii smysluplně podívala. Anastasia to okamžitě popřela. "Neznala." "Proč se na tebe prezident Presgrave včera pořád díval?" zeptala se další návrhářka nespokojeně. "Měla by ses zeptat na tohle prezidenta Presgravea," odpověděla Anastasia elegantně. "Práce je práce a společnost není místo, kde byste se měli zamilovat, ani místo, kde byste měli využívat zadní vrátka. Radši si to všichni dobře zapamatujte." Felicia se na své podřízené přísně podívala. Pak se Alice podívala na Anastasii. V jejích očích byla Anastasia někdo, kdo chtěl svést Elliota, aby získal navrch. V tu chvíli se otevřely dveře kanceláře a vstoupila impozantní postava. Elliot vešel dovnitř elegantně a pak se posadil na čelo stolu. Každý, kdo viděl tohoto muže, by si myslel, že Bůh byl nespravedlivý. Bůh mu dal bohatství, které se mohlo rovnat bohatství vlády, pohlednou tvář, kterou všichni zbožňovali, dokonalou postavu jako bůh slunce Apollo, elegantní a knížecí temperament a majestátní auru císaře. Tento muž žil pro to, aby ho ženy uctívaly a obdivovaly. Dokonce i Felicia si spěšně načechrala vlasy a vyzařovala svůj zralý a ženský temperament. Přestože jí bylo 35 let, stále měla sen o tom, že se bohatě vdá. "Začněme." Hluboký a okouzlující hlas zněl chladně.